Kvě 23, 2016 - Gastronomie    No Comments

Behsud – trocha afgánských chutí v centru Prahy

 

Afgánských restaurací u nás opravdu moc není a tak ochutnat tuto poměrně exotickou gastronomii je jistě vzácností. Nejsme žádnými nadšenými milovníky exotických kuchyní a tedy ani odborníky na ně. Dostali jsme ale tip na restauraci Behsud nedaleko od náměstí I.P.Pavlova a tak jsme vyrazili poznávat afgánské chutě.

Restaurace sídlí v suterénu zvenčí nijak překrásně vypadajícího domu a pouze poutač připomíná, že tu sídlí nějaký restaurační podnik. Po sestoupení po několika schodech jsme se ale ocitli v malém lokále s velice příjemnou atmosférou. Hosté tu mohou sedět jak klasicky u stolů, tak je tu připraven i kout s polštáři a koberci. My jsme volili ten stůl. Bylo nám trochu smutno, protože jsme v restauraci byli skoro sami a ani v průběhu naší návštěvy v poledních hodinách se to nijak výrazně nezměnilo. Obsluhoval nás mladý muž, jak jsme se dozvěděli později, syn šéfkuchaře.
DSC_2522

Z nijak přehnaně rozsáhlého menu je možné vybírat i podle fotografií pokrmů, které jsou vždy na protilehlé stránce jídelního lístku. My jsme si k pití dali afgánský domácí jogurtový nápoj, litrovou karafu s kohoutkovou vodou a citronem a skleničku moravského chardonnay. Jídla jsme vybírali trochu déle a není divu, vše bylo pro nás tak trochu sázkou do loterie co ochutnat, abychom si udělali co nejlepší obrázek. Nakonec jsme vybrali jako předkrm “Bamya”. tedy vařená okru se zeleninou v rajčatové omáčce a “Sabzi”, což je špenát vařený na česneku s pórkem a mungo fazolemi. Obojí s domácím afgánským chlebem. Jako hlavní jídla nás zaujaly hovězí placky naložené ve speciální směsi koření a zelenině s čatní a melasou z granátového jablka a potom také specialita podniku “Kabuli Palaw”tedy afghánský slavnostní pokrm z basmati rýže s kořením, pomalu vařeným jehněčím masem, karamelizovanými rozinkami a mrkví.

DSC_2535

Jako první dorazily na stůl nápoje a ošatka s afgánským chlebem a ochuceným máslem. K vínu a vodě nemá smysl asi nic psát. Jogurtový nápoj byl s kousky okurky, mátou a solí a malinko připomínal chuťově indické lassi. Byl osvěžující a výtečný. Domácí afgánský chleba, který jsme ostatně měli i jako přílohu k prakticky všem jídlům byl křupavý, jen lehce posypaný černým sezamem. Slané máslo s bylinkami k němu perfektně ladilo.

DSC_2530

Po chvíli přišly také předkrmy. Špenát byl jemný, chuťově malinko připomínal i českou úpravu, ale pasta z fazolek mungo mu dodávala jakousi jemnost a zajímavý chuťový tón. Vařená okra, tedy plody ibišku jedlého, není u nás zcela obvyklá surovina. V téhle úpravě nám chutnala. Rajčata jí dávala mírnou nakyslost a její specifickou jemnou chuť tak ještě zvýraznila.

DSC_2531

Už jsme se těšili na hlavní jídla. Ty dorazily po poměrně dlouhé době, po jejíž většinu času jsme museli zírat do prázdných talířů po předkrmech. Přestože jsme byli v restauraci celkem 4 hosté (2 stoly po dvou), obsluha moc rychlostí a starostí nevynikala. Konečně jsme se dočkali odnesení špinavého nádobí a našich hlavních chodů. Bohužel chyběly vidličky, které jsme použili na předkrmy a museli jsme se jich zvlášť dožadovat. Hovězí placky, i když vypadaly jako obyčejné karbanátky, byly naprosto dokonalé. Lehce pikantní chuť doplnily dva druhy čatní ale úplně nejlépe melasa z granátového jablka. Kombinace chuti hovězího masa a sladké melasy byla prostě skoro návyková.

DSC_2533

Specialita podniku byla přesně taková, jak jsme si ji představovali a jak vidíme slavnostní jídlo ve filmech z oblasti středního východu. Tedy kopec skvělé ochucené rýže a k tomu kousky masa s omáčkou. Žádná designová paráda, žádné zbytečné ozdoby, prostě se jde pouze a jen po podstatě, tedy skvělé chuti. Nemělo to chybu.

DSC_2534

Nakonec jsme neodolali a museli ochutnat moučníky. Nabízenou baklavu známe, tak jsme si objednali další dva, které byly v nabídce. “Goshe phil”, tedy smažené šátečky, nebo spíše nafouknuté placičky, posypané moučkovým cukrem, pistáciemi a kardamomem byly křupavé a opravdu výborné. Byly více sladké, než je u nás u dezertu zvykem, čímž je střední východ ale i třeba Řecko pověstné.

DSC_2537

Druhým moučníkem byla “Shirpira”. Jak jsme se v jídelním lístku dozvěděli, jedná se o „afghánskou čokoládu“, která se připravuje z plnotučného sušeného mléka s pistáciemi a vlašskými ořechy. Byli jsme trochu překvapeni, když jsme na talířku dostali malinkou kostičku čehosi. Tohle cosi bylo ovšem výborné, sladké, pistáciové a smetanově mléčné. Tu deklarovanou „čokoládu“ to připomínalo jen tvarem.

DSC_2538

Placení proběhlo bez problémů. Za poměrně bohatý oběd jsme zaplatili 996 Kč. Afgánská restaurace Behsud zcela jistě zklamala v „kvalitním servisu“, který na svých webových stránkách proklamuje. Pravdou je, že ceny jsou tu velice férové a jejich kvalita vysoká. Navíc pro hosty, kteří nemají rádi exotická příliš kořeněná jídla je tohle ta pravá alternativa, protože zdejší kuchyně vyniká sice využíváním některých u nás nezvyklých surovin nebo kombinací, ale jejich ochucení je zcela v mezích, jaké známe i z evropské kuchyně.

3954 lidí celkem si to přečetlo. 1 lidí si to dnes přečetlo.


Chcete něco dodat nebo mne poslat ke všem čertům ? Tady je prostor pro komentář !

Translate »