Můj zcela nevýznamný blog

Liberecká restaurace Domov je hodně opěvovaná jako jeden z gastronomických vrcholů v regionu. Proto jsme byli zvědavi, jak tohle kulinářské nebe hned pod Ještědem vypadá a jak nám tu bude chutnat. K návštěvě jsme ještě pozvali naši místní kamarádku, abychom mohli při nedělním obědě ochutnat více jídel a udělat si tak objektivnější obrázek.

Restaurace, nebo spíše hospoda, jak se sama nazývá, leží opravdu přímo u konečné stanice tramvají pod Ještědem a má tak strategickou polohu pro letní turisty a zimní vyznavače lyžování. Celý objekt je zjevně historickou stavbou v místním horském stylu. Velice pěkný a útulný interiér je rozdělen na hlavní místnost s krbem a barem a zadní menší spíše salonek. Měli jsme předem rezervaci a byli jsme usazeni právě do salonku. Příjemná obsluha nám nabídla jídelní a nápojový lístek. Stůl jsme měli přímo pod výstupem vzduchotechniky a nepříjemně na nás foukal studený vzduch. Po našem upozornění obsluha prý zapnula topení ale do konce naší návštěvy se foukající vzduch ohřál jen nepatrně.

Na jídelním lístku nás upoutaly hned při otevření dvě věci. Na jednu stranu se restaurace chlubí tím, že jídla připravil šéfkuchař, který je členem Národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů České republiky ale na druhé straně upozorňuje, že ke každému jídlu je účtován couvert v hodnotě 5 Kč. Proč není už rovnou zaúčtován v ceně jídel, když tu běžné hlavní jídlo nepořídíte pod 150 Kč, to jsme nepochopili. Tak trochu jsme se tím vrátili o 20 let zpátky v čase, což jsme právě tady, kde se chlubí špičkovým šéfkuchařem, vůbec nečekali.

K pití jsme si vybrali zelený čaj, brusinkovou a domácí okurkovou limonádu a lahvovou kofolu. Z denního jídelního lístku nás oslovil pouze dezert a tak jsme jídla vybírali ze stálého menu. Dali jsme si vývar z hovězích žeber a líček s játrovými knedlíčky, podještědskou selskou polévku, hovězí carpaccio z pravé svíčkové s hříbkovým olejem, rukolovými listy, kapary a hoblinami z parmazánu a vepřové sádlo se škvarky, cibulí a okurkami, podávané s domácím chlebem. Jako hlavní chody jsme zvolili trhané listové saláty s krůtím masem obaleným v kukuřičných lupíncích, s rajčaty okurkou a dresingem z vinného octa, marinovaný hovězí flank steak s plátkovou solí na restovaných zelených fazolkách, s červenou cibulí a slaninou a steak z krůtích prsou s bazalkou, palačinka plněná listovým špenátem pečená v kukuřičných lupíncích, mrkev se zázvorem, omáčka ze zeleného pepře.

Polévky byly chuťově dobré, selská byla servírována v chlebu, vývar ve čtverhranném a neskutečně těžkém talíři. Bohužel selská nebyla úplně horká, jak by správná polévka měla být a také jsme v ní našli žampiony, což není zrovna místní selská surovina, spíše bychom očekávali voňavé hříbky nebo podobně. Domácí sádlo s domácím chlebem bylo také skvělé, Velké křupavé škvarky dolaďovaly chuťový zážitek.

Na carpaccio jsme byli zvědavi, protože stále ještě je hodně restaurací, které ho neumí správně připravit. Tohle bylo skvělé. Tenoučké plátky svíčkové se jen na jazyku rozplývaly. Bohužel tím nadšení skončilo. Marně jsme na jazyku pátrali po chuti nebo vůni hub z údajně hříbkového oleje. Největším propadákem byl ale údajný parmazán. Pružné plátky sýra nevýrazné chuti dávaly jasně vědět, že se o parmazán nejedná. Na dotaz u obsluhy jsme byli opakovaně ujištěni, že je to pravý parmazán. Nakonec se restaurace sama usvědčila. Obsluha nám z kuchyně přinesla „důkaz“, tedy kus sýra v originálním balení a s vítězným výrazem v obličeji nám ho ukázala s tím, že je to parmazán. Na obalu se skvěl velký nápis „Grana Padano“ a poznali jsme i balení, které přísluší nejlevnější mladé graně, kterou prodávají v Makru. Tedy jasný případ klamání hosta, který platí za dražší a kvalitnější sýr a dostane jeho levnou náhražku.

Salát s s krůtím masem byl dobrý, standardně připravený s chutným dresinkem. Krusta z kukuřičných lupínků byla křupavá a chuťově skvěle k salátu ladila. I steak z krůtích prsou byl skvěle připraven, šťavnatý a chutný. Pepřová omáčka výborná, špenát s palačinkou se k němu skvěle hodil. Bohužel čtverhranný těžký talíř byl sotva vlažný a tak i jídlo na něm bleskurychle vystydlo.

Flank steak měl být tím nejlepším, co jsme si objednali a také nejdražším (279 Kč). Restaurace má zjevně zálibu ve čtyřech rozích a tak i ten byl naservírován na čtverhranném talíři a bohužel ten byl také pouze lehce vlažný. Fazolky tak už při prvním soustu byly naprosto studené i když chuťově výborné. Asi 5 cm vysoký steak byl servírován vcelku. Chuťově nebyl špatný, byl udělán přesně medium a byl šťavnatý. Bohužel, přestože jsme dostali steakový nůž, zápasili jsme s jeho rozkrájením poměrně značně. Je pravda, že v menu nebylo napsáno kolik soli na steaku bude, ale tři plátečky soli, které jsme na něm našli, jsou přece jen málo a nijak chuťově jídlo nemohly ovlivnit. Proč steak servírují vcelku a nenakrájí ho v kuchyni na plátky, jak je běžně v lepších restauracích zvykem, nám zůstalo záhadou.

Na závěr jsme se nechali zlákat sladkou tečkou a objednali si z denního menu pařížský dort, ze stálé nabídky čokoládový fondant a k tomu espresso. S tím byl trochu problém, protože obsluha se nás opakovaně ptala, zda máme na mysli „malé espresso“. Opravdu restaurace na svém menu má dvě položky „espresso“ a „espresso malé“. Obě za stejnou cenu ale raději jsme nezkoumali, jaký je v nich rozdíl. Obsluha nakonec přinesla úplně normální espresso správné velikosti a výtečné chuti.

Pařížský dort byl naprosto skvělý ale bohužel čokoládový fondant zklamal. Chuťově byl skvělý ale provedení bylo tristní. Byli jsme upozorněni, že jeho příprava trvá 15 minut a nakonec jsme na něj čekali půlhodinu. Pod asi 2 cm zcela propečenou vrstvou se skrývala polotuhá čokoládová masa. Tedy to, proč je fondant tak skvělý, tedy že z něj vytéká tekutá čokoláda, se v restauraci Domov nekonalo. Naproti tomu k němu servírovaná vanilková zmrzlina byla naprosto dokonalá.

Celkem jsme za náš oběd zaplatili 1441 Kč. Až po odjezdu jsme zjistili, že nám obsluha zapomněla naúčtovat espresso. Takže správně by nás vše vyšlo ještě o 35 Kč dráže. Restaurace Domov byla pro nás velkým zklamáním. Krátce řečeno, za hodně peněz málo a chvílemi i falešné muziky. Ani jméno šéfkuchaře a jeho členství v národním týmu rozkolísanou kvalitu nezachrání.