Co mne dnes zaujalo 
No Comments Rusko opět přesvědčilo…
Na Youtube a Facebooku se v listopadu 2017 objevilo video, při jehož sledování člověka musí hodně zamrazit. Poslankyně vládní strany spolu s dětmi z vojenského učiliště z Volgogradu nazpívali píseň. I když se na první pohled tváří jako oslava patriotismu, při poslechu textu si člověk uvědomí, co je dnes za patriotismus v Rusku vydáváno.
Bohužel generace, která chodila do školy až po roce 1989 už originálnímu textu moc neporozumí, takže jsem našel otitulkovanou verzi. A tady je:
Hrůzné na celé věci je to, že iniciátorkou je poslankyně státní dumy za putinovu stranu Jednotné Rusko. Tedy zjevně vyjadřuje směr oficiální politiky Ruska. Druhou zrůdností se jeví zneužití dětí k takovéhle propagandě. Sama poslankyně v ruské TV vysvětlovala stále dokola, že ona byla vychována ve Volgogradu, tedy bývalém Stalingradu, který je “zkropen krví” a že vždy jim bylo vštěpováno, že mají svou vlast bránit a že nemají nikoho napadnout jako první. Tohle bylo hodně komické, především v souvislosti s textem písně, kde se bezostyšně oslavuje okupace Krymu a dokonce se vyzývá k anexi Aljašky.
Co si děti na vojenském učilišti představují pod pojmem “poslední boj”, ke kterému je má povolat nejvyšší velitel, si raději nedomýšlet. Dětem a ruskému obyvatelstvu jsou zde zjevně vymývány mozky. První sloka písně je jednoduše jen snůškou lživých tvrzení, které mají za cíl jen jedno – ukázat, že Rusko je jakýmsi rájem uprostřed nepřátelského světa a jeho spasitelem.
Dalším varovným signálem je konec refrénu, tedy výkřik “Strýčku Vovo, jsme s Tebou”. Pro neznalé – “Vova” je familiérní tvar jména Vladimir. Tedy zjevně narážka na Vladimira Putina. Jeden ruský youtuber se pozastavil nad tím, že paní poslankyně argumentuje patriotismem ale potom by zjevně měl výkřik znít “Moje Rusko, jsme s Tebou” nebo podobně. Takhle to spíše připomíná předválečné nacistické Německo, kdy vojáci museli přísahat nikoliv Německu ale Adolfovi. Protože, jak uvedl další z normálně uvažujících ruských youtuberů (reakcí na píseň je na Youtube plno), za minulého režimu jsme žili v komunistickém koncentráku a zpívali jsme různé oficiální písně. Zpívali jsme o míru, o obraně vlasti, zlých západních imperialistech ale nikdy jsme nezpívali, že bychom šli do posledního boje za Brežněva.
Velice příznačné je, že v písni nejsou Rusové hrdí na své spisovatele, hudebníky, skladatele, vědce, techniky, na to, že dokázali poslat jako první člověka do vesmíru nebo na to, že se lidem v Rusku dobře žije. Jako největší věc, na kterou mají být hrdí je to, že se jejich stát rozkládá od severních moří, po daleké jižní hranice a od Kurilských ostrovů, po břehy Baltu. Tedy že žijí ve velkém impériu, které se chce stále rozšiřovat, jak je to v poslední sloce. To je pravděpodobně bohužel dnešní politika Ruska a proto bychom si na ní měli dávat dobrý pozor.
V souvislosti s tím je nutné si uvědomit, že máme ve vedení naší země lidi, kteří jsou otevřeně proruští. Máme politiky, kteří Rusku podlézají ale máme i takové, kteří dokonce z Ruska dostávají peníze na svou politickou existenci. Ale to už jsem se dostal daleko od písně. Ta je jen dalším důkazem současné ruské imperialistické agresivní politiky, která ohrožuje i nás. A to je vše, co jsem chtěl říci.