Co mne dnes zaujalo 
No Comments Tornádu rozumím, státu ne
Nějak jsem to nepochopil. 24.6.2021 se částí jižní Moravy prohnalo tornádo. Přírodní úkaz ne neznámý ale v našich končinách vzácný a v takové síle, kterou tornádo předvedlo ještě vzácnější. Je mi velice líto lidí, kteří přišli o domy a majetek kvůli rychle rotujícímu vzdušnému víru. Po katastrofě přišel čas sčítat škody a pomoci těm, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou. A tady mi tak trochu nad některými věcmi zůstává rozum stát.
Nejprve jeden příběh. Vedle v obci před pár lety při bouřce vítr odnesl střechu a do domu následně udeřil blesk. Celý dům shořel. Bydleli v něm dva důchodci. Protože dům nebyl pojištěn, byli s pomocí obecního úřadu umístěni do zařízení pro seniory, pozemek s domem prodali a z výtěžku si tam pobyt platí dodnes. Od státu nedostali ani korunu, přestože o nějaký příspěvek v nouzi žádali. Vzhledem k tomu, že vlastnili nemovitost (dům už ne ale pozemek měl hodnotu kolem 2 miliónů), neměli nárok ani na sociální dávky.
A teď k tomu, čemu nerozumím. Lidé v postižených jihomoravských obcích pochopitelně měli okamžitě dostat masivní pomoc od státu. A stát se toho docela dobře zhostil. Do obcí byly vyslány státní sbory, tedy hasiči, armáda a policie. Kraje organizovaly pro lidi přístřeší, stravu a vše potřebné. Stát a samosprávy zorganizovaly kontaktní místa pro vyřízení dokladů a případných dalších úředních záležitostí. Tím ale, podle mého, by měla aktivita státu na místě končit. Kdo má majetek pojištěn, dostane od pojišťovny plnění a tedy náhradu škod, která mu vznikla. Kdo pojištěn není, ten má prostě smůlu a buďto si škody uhradí ze svého nebo majetek prodá a přestěhuje se.
Pokud stát cítí potřebu v místě pomáhat i finančně, měl by se především zaměřit na financování obnovy infrastruktury, včetně finanční pomoci obcím na obnovu poškozeného obecního majetku. Ano, teď spousta z vás mne nařkne, že jsem cynik a necítím s postiženými. Ne, nejsem cynik. Ale stát tu není od toho, aby financoval škody na soukromém majetku. Od toho jsou pojišťovny. A vrátím se k úvodnímu příběhu. Pokud vám blesk zapálí dům a nebudete pojištěni, myslíte že stát vám škodu nahradí?
Ano, existuje ještě jedna cesta – “vrtulníkové peníze”. Tedy v postižených obcích by lidé, kteří byli prokazatelně poškozeni, mohli dostat jednorázovou částku. Všichni stejnou a která neslouží k financování stavby nového nebo opravu poškozeného domu. Ta by měla sloužit k překonání prvních týdnů a měsíců po katastrofě a příp. k zajištění nemovitosti proti dalším škodám. Ale obnovu svého majetku by si měl každý zajistit sám a to i finančně. Pokud někdo chce postiženým pomoci penězi, může prostřednictvím finančních sbírek. Ale proč máme všichni z našich daní platit někomu, kdo není dostatečně odpovědný a nepojistí si svůj majetek proti nejzákladnějším rizikům?
Pokud dnes stát vyplácí dotace a kompenzace a nabízí takřka bezúročné půjčky, k čemu je potom pojištění? Přestává dávat smysl. A jsme si opravdu všichni rovni před zákonem, když jeden dostane náhradu škody od státu, protože byl poškozen v důsledku větší katastrofy a desítky a stovky během celého roku nikoliv jen proto, že blesk nezapálil celou obec nebo vichřice neodnesla střechy v celé oblasti? Ne, současná situace a kroky vlády, byť na pohled vypadají velice solidárně a humánně, jsou jen klasickým bolševickým přístupem, kdy všichni se budou prostě mít stejně. A pohrdáme soukromým majetkem, protože kdo se o něj odpovědně stará, nakonec je na tom stejně jako ten, co na jeho pojištění kašle.