Můj zcela nevýznamný blog

V severních oblastech naší vlasti se opravdu těžce hledají restaurace, které by stály za zvláštní návštěvu a doporučení. Jednou z těch mála je restaurace Sladovna Cvikov, na kterou jsme se doslechli poměrně pozitivní ohlasy. A tak jsme do Cvikova rozjeli.

Restaurace sídlí ve zrekonstruovaném objektu pivovaru, ve kterém byla obnovena výroba. Sezení je buďto venku na malé terase nebo uvnitř v prostorné bývalé sladovně s klenutými stropy. Interiér nás naladil svou atmosférou hučící tradiční české hospody. V době naší návštěvy, tedy v sobotu v poledne, bylo takřka plno. My jsme měli ovšem připraven stolek, který jsme si telefonicky předem rezervovali.

Velice příjemná, usměvavá a ochotná servírka nám přišla nabídnout jídlo a pití. K pití jsme pochopitelně objednali jedno malé pivo z místní produkce, přesněji sváteční speciál 13°. Potom ještě karafu kohoutkové vody. Jídlo jsme vybírali jak z víkendové nabídky, tak ze stálého jídelního lístku. Nakonec padla volba na lužickou huspeninu s cibulí octem a chlebem, topinamburovou polévku a z hlavních jídel jsme zvolili vepřovou krkovičku, pečenou na cvikovském pivu a kořenové zelenině, s bramborovými plackami a hospodskou klasiku, tedy vepřová žebírka se strouhaným jablkem s křenem a chlebem.

První přišly pochopitelně nápoje. Kohoutková voda (je tu zdarma) v pěkné karafě s plátky citronu. Pivo v baňatém skle. Pivo bylo opravdu výborné. Přestože nejsme na pivo žádní velcí odborníci, troufám si říci, že bylo jedno z nejlepších, které jsme ochutnali. Takřka současně s nápoji přišla polévka a předkrm. Polévka skvělé chuti, pořádně horká, nicméně zcela fádně servírovaná. Jak jsme se potom od servírky dozvěděli, v kuchyni zapomněli přidat sekanou pažitku. Škoda. Naproti tomu huspenina byla naprosto skvostná, výtečná, doplněná chutným ale ne extrémně agresivním octem a červenou cibulí. Neobsahovala nadměrné množství masa ale jak by správně mělo být, opravdu zbytky po zabíjačce, tedy chrupavky, kůže a masové odřezky.

Hlavní jídla přišla také poměrně rychle, až překvapivě vzhledem k obsazenosti restaurace. Vepřová krkovice byla chuťově hodně fádní, navíc poměrně dost suchá. Placky výtečné. Ovšem vše plavalo v jakési tekutině, která vůbec nepřipomínala šťávu z pečení, spíše jakousi nahnědlou vodu.

Žebírka stylově servírovaná na prkýnku vypadala nádherně a byla jich opravdu pořádná porce. Bohužel ani ta nijak nevynikla chutí. V pivovarské restauraci bychom očekávali žebírka pořádně okořeněná nebo alespoň trochu osolená, vždyť tady by k nim hosté měli vypít co nejvíce piva. Bohužel tahle byla chuťově nevýrazná, jen mírně nasládlá. Oproti tomu strouhaná jablka s křenem byla dokonalá. Žebírka jsme nedojedli, nechali jsme si je zabalit s sebou a druhý den si je doma trochu osolili a byla výborná.

Na závěr jsme si ještě chtěli objednat sladkou tečku a vybrali jsme si dva dezerty – tvarohové koblížky se skořicovým zákysem a jahodové řezy s čokoládou. Objednali jsme bohužel u druhé servírky, která nám odnášela talíře a byla pravým opakem té první. Tedy znuděná a nekomunikativní. A pak jsme čekali. A čekali. A čekali. A … nakonec po naší urgenci nám po přibližně 40 minutách moučníky donesli. Proč jsme museli tak dlouho čekat, jsme se od znuděné servírky nedozvěděli. Oba dezerty byly naprosto dokonalé. Skoro jakoby přišly ze zcela jiné kuchyně, než z té, která připravovala hlavní jídla.

Placení proběhlo bez problémů kartou, zaplatili jsme celkem 583 Kč. Není to mnoho a pokud by byla jídla dobře dochucená, pak bychom si pochvalovali, jak výtečně jsme se najedli za poměrně málo peněz. Takhle bohužel jsme odjížděli s trochu rozporuplným zážitkem. Určitě ale Sladovna ve Cvikově má na to, stát se perlou místní gastronomie, stačí jen opravdu něco málo doladit.