Můj zcela nevýznamný blog

Tentokrát jsme se vydali jen kousek od Prahy do Kostelce nad Černými lesy. Tady se nachází dnes již nefunkční pivovar, ve kterém je kromě jiného i zájezdní hostinec, který má vesměs i na známém cestovatelském serveru poměrně dobrou pověst.

Příjezd k pivovaru připomene, že se jedná o historický objekt, protože cesta je také značně historická, klasicky dlážděná. Objekt zvenčí nebudí moc důvěry, omítka místy otlučená a dojem veskrze omšelý. Nicméně podle webových stránek pivovaru se zřejmě investuje především do vybavení, aby se mohl pivovar znovu rozběhnout a vařit pivo. Restaurace je velká, skládající se ze tří prostor uvnitř a venkovní zahrádky. Interiéry jsou útulné, ve stylu počátku 20. století. Přesně takové, jako vidíme ve starých předválečných filmech. Na stole nám trochu vadilo uložení příborů v kameninovém půllitru. Ne že by to nebylo stylové, ale vidličky byly obráceně, takže potenciálně jejich část, kterou si vkládáme do úst byla ohmataná od jiných hostů.

S nabídkou jídel je to tady trochu komplikovanější, protože stálá nabídka tu platí pouze ve všední dny. O víkendech tu zjevně vaří jiná jídla. A protože jsme byli v restauraci v neděli, tak jsme ze stálého menu neměli šanci nic ochutnat. Právě ale probíhala akce s nabídkou čerstvých ryb a tak jsme toho využili. Z rybí nabídky jsme vybrali tuňákový steak s čerstvými bylinkami a jako přílohu zeleninový salát s balkánským sýrem. Dále jsme neodolali česnečce s tvarůžkem, opečeným chlebem, majoránkou a vejcem. A když už jsme seděli v prvorepublikovém klasickém prostředí, nedalo se objednat nic jiného, než také něco klasického – tedy svíčková. Tady se skrývala pod trochu nelogickým a krkolomným názvem „svíčková omáčka se špikovaným hovězím plátkem, brusinkami na kolečku citrónu a houskovým knedlíkem“. Žádná svíčková omáčka neexistuje, existuje jen svíčková na smetaně. Restauratér by měl vědět, že pokrm není nazván ani podle omáčky ani podle svíček ale podle svíčkové-tedy typu masa, ze kterého je možné pokrm připravit.

K pití jsme nejprve chtěli zkusit nabízené domácí limonády. Nicméně když jsme se optali, co je na nich domácího, tak nám obsluha sdělila, že firma, která jim dodává sirupy je dělá z čerstvého ovoce. Proč je tedy nazývají „domácí“ a ne „z čerstvého ovoce“ jsme už nezkoumali a poručili si raději minerálku a kácler, tedy radler z kácovského piva a malinovky.

První dorazila polévka. Voněla a chuťově byla dobrá, jen snad s tím, že v česnečce by měla převládat chuť česneku. Tady byla jen velice slabá. Tvarůžek byl v polévce dobrým nápadem a skvěle chuťově ladil. Jen polévka mohla být teplejší. Ne že by byla studená, ale polévka by se měla servírovat horká a nikoliv jen teplá.

Svíčková nezklamala, byla dobře připravená. Omáčka chutná a dobré konzistence. Maso bylo akorát, tedy pevné ale přitom snadno porcovatelné a chuťově vyrovnané. Knedlíky byly zřejmě kupované, nicméně zjevně od kvalitního výrobce, našly se v nich sem tam i kusy housky. Takže v tomto chodu restaurace u nás získala kladné body.

Se svíčkovou dorazil i tuňák. Vypadal dobře ale bohužel jen do té chvíle, než jsme do něj zakrojili. Byl vysušený až k smrti. Tedy zralý akorát tak naložit do konzervy. Bylinky na něm voněly a chutnaly skvěle ale bohužel kuchař rybu zcela způsobem přípravy zcela znehodnotil. Když jsme tuňáka reklamovali a ptali se obsluhy, proč se nás neoptala, jak ho chceme udělat, přišla překvapivá odpověď. Kuchař prý tuňáka dělá pouze na jeden způsob a to takhle, jak je. Takže jsme ho vrátili. Zeleninový salát jsme si nechali, abychom neodjížděli zcela nenajedeni. Ten byl chutný, čerstvě připravený z kvalitních rajčat, paprik, okurky a balkánského sýra.

Na závěr jsme neodolali pokušení ochutnat dezert. A co jiného si dát v pivovaru, než čokoládový pivní dort. Byl výborný, jen by si kuchař mohl odpustit výzdobu talíře jakýmsi sirupem s čokoládou (snad to nebyl kupovaný toping). Dort by sám o sobě byl dostatečným a přitom stylově servírovaným dezertem. Byl výborný.

Placení proběhlo bez problémů. Celkem jsme za večeři zaplatili 330 Kč a nutno konstatovat, že nám tuňák nebyl započítán. Zájezdní hostinec v černokosteleckém pivovaru je slušnou stylovou hospodou v dobrém smyslu slova. Potýká se zjevně trochu s některými základními neznalostmi personálu, ale při troše štěstí se tady dá dobře najíst a napít za slušnou cenu.