Můj zcela nevýznamný blog

Forhaus, to je jméno brněnské restaurace přímo v centru, která se pomalu stává vyhlášeným podnikem. Když jsme vybírali restauraci, kterou navštívit, není divu, že horkým kandidátem se tal právě Forhaus, který jsme nakonec i vybrali.

Restaurace leží v původní historické zástavbě na rušné Pekařské ulici. Nicméně v restauraci si ruchu hlavní třídy ani nevšimnete, protože je dokonale odhlučněná a terasa je umístěna do dvora, od jehož názvu v němčině je jméno restaurace odvozeno. My jsme si předem rezervovali místa, protože jsme přišli v době oběda, nicméně nám stejně obsluha dala vybrat. Zvolili jsme právě příjemnou terasu. Restaurace se zaměřuje na kuchyni z dob rakousko-uherské monarchie, jak uvádí na svých webových stránkách a na jídelních lístcích. Stálé menu není nijak rozsáhlé, celkem 14 položek, včetně dezertů. Navíc podnik každý den připravuje také denní menu ve 3 variantách s poměrně velmi příznivou cenou 20-195 Kč za 3 chody.

Protože bylo opravdu velké horko, objednali jsme u servírky pouze citronovou a zázvorovou domácí limonádu a karafu kohoutkové vody. Bohužel oboje nám bylo nabídnuto pouze ústně, žádný nápojový lístek jsme nedostali. Tedy jsme ani netušili, kolik za limonády a vodu budeme platit (limonády 75 Kč a voda zdarma). Navíc vodu jsme dostali až po urgenci u kolegy číšnice, protože ta už se u našeho stolu neukázala. Při objednávce jídel vyšlo najevo, že přestože právě v restauraci probíhaly dny maďarské kuchyně, námi vybraná polévka hálaszlé nebyla k dispozici. Takže jsme zvolili jedno z denních menu, a to zeleninovou polévku s rajčaty, cuketou a pažitkou a anglický roastbeef s batátovým pyré a restovanou zeleninou. Ze stálého jídelního lístku pak hovězí vývar s oháňky s masem, domácími nudlemi, zeleninou a pažitkou a vídeňský telecí řízek s bramborovým salátem, pažitkou, polníčkem a citronem.

Limonády, stylově servírované ve skleněných konvičkách se lžičkou a brčkem, byly skutečně domácí. Jen ta zázvorová chutnala spíše jako cukrová a chuť zázvoru se v té sladkosti zcela ztratila. Až po notném naředění vodou byla konzumovatelná. Citronová byla výborná. Pak přišly na řadu obě polévky. Bohužel jako u limonád, jedna výtečná a druhou jsme snědli jen napůl. Vývar z oháňky byl tou lepší. Opravdu skvěle udělaný a ochucený. Maso křehoučké a chutné, stejně tak, jako domácí nudle.

Bohužel zeleninová polévka byla spíše papriková. Pojali jsme podezření, zda se nejedná o nepodařený základ k hálászlé. Vůbec nám nechutnala. Po dotazu číšníka, jak nám chutnalo, jsme mu naše mínění sdělili. Naprosto nás doslova uzemnila jeho odpověď, že je mu to líto, ale že se holt jedná o polévku z denního menu. Tedy jinými slovy, je to levná polévka a tak může být nepovedená. Trochu podivný přístup.

Pak přišly hlavní chody a tady si restaurace u nás zcela napravila reputaci. Roastbeef s batátovým pyré byl výtečný. Šťavnaté maso, skvěle udělané, možná by mu slušela trocha hrubé soli, jak se dnes často podává. Ale jinak zcela bez chyby.

Připravit správně dobrý vídeňský řízek není úplně snadné. Nicméně tenhle byl opravdu výborný, stejně jako bramborový salát, který byl tak trochu s moravským tónem, protože v něm byly také kyselé okurky, což ve Vídni tak běžné není. K řízku jen dvě poznámky. Originál je vždy v jednom kuse, nikoliv ve dvou menších, jako tady. A pak, smažit kvalitní telecí maso na oleji je tak trochu jeho zneuctěním, přepuštěné máslo je nejlepším originálním řešením. K řízku navíc byly servírovány brusinky, což k originálu patří ale u nás je to opravdu k vidění jen velice málo.

Na závěr jsme si objednali dva dezerty, Ten k dennímu menu byl v ceně a byl to perníkový řez se zavařeninou. Voněl po perníkovém koření a jak skvěle voněl, tak i chutnal. Jako druhý jsme si dali čokoládový dort Forhaus s omáčkou z lesních plodů a šlehačkou. Trochu nás zpočátku odrazovalo, že údajně je bezlepkový. Nakonec se ukázalo, že se jedná o originální dortík na bázi lehkého čokoládového krému. Byl opravdu výtečný, stejně jako výborná šlehačka. Snad bychom si jen odpustili kanadskou borůvku v příloze, která byla zcela bez chuti.

Placení kartou proběhlo bez problémů. Celkem jsme zaplatili 880 Kč, což není málo. Z Forhausu jsme odcházeli spíše s pozitivním pocitem, nicméně je to zjevně restaurace, kde by to chtělo ještě zapracovat i na podstatných věcech. Je to dobrý tip ale k opravdové špičce je to ještě nějaký ten kus cesty.

PS: Rozesmál nás text na papírovém prostírání, které má každý host před sebou. Restaurace se v něm snaží se představit a současně i se dotknout historie C&K monarchie. Ve snaze na mapě ukázat rozdělení císařství na před- a zalitavsko (což nejsou a nebyly nikdy žádné oficiální pojmy), jsou na mapě některá místa a země, které nejsou přiřazeny ani k jedné z těchto částí (Jižní Tyrolsko, Slezsko, Halič, Banát apod.). Autor zřejmě nebyl v historii moc kovaný a tak raději nechal tyhle země bílé. Hic sunt leones ! 🙂 Dalším úsměvným tvrzením v textu bylo, že terasa se jmenuje MEZZANIN, což je údajně staročeský název pro mezipatro. Autor si nějak nevšiml, že mezzanin je ne český, ale latinský resp. italský pojem. Kdyby ho alespoň napsal v povolené počeštěné formě s jedním „Z“. 🙂