Můj zcela nevýznamný blog

Po roce a půl jsme zavítali opět do Tábora do restaurace Dobromila. Ta mezitím změnila své působiště. Dobromila sklidila při naší poslední návštěvě vesměs chválu a tak jsme byli zvědavi, zda si vysoký standard stále udržela a co se za tu dobu změnilo?

Restaurace se nepřestěhovala daleko, zůstala prakticky ve středu historického centra Tábora. Musíte se ale pořádně dívat, protože na domě, kde našla své nové působiště se skví na fasádě jméno původního podniku, který tady sídlil. Trochu nás zmátlo, že po vchodu do průjezdu domu jsou tu vstupy do dvou gastronomických zařízení. Nakonec jsme zjistili, že jedno je vlastní restaurace a druhé kavárna a bar s domáckým názvem „Obývák“, která s ní v současnosti tvoří nedílný celek.

Vlastní restaurace sídlí v krásném interiéru se stylovými klenbami. Včele je bar a vedle něj vévodí velký gril na dřevo. Výzdoba je jednoduchá a stylová ale … Tohle „ale“ jsme našli i při první návštěvě. Tentokrát tu okenní parapety nezdobí prázdné vypité lahve od vína ale nevkusné plastové a hliníkové reklamní předměty křiklavé a nevkusné oranžové barvy jednoho z francouzských výrobců šampaňského. Pokud by restaurace byla výhradním zástupcem značka, dalo by se to pochopit. Nicméně obecně je nepochopitelné, proč gastronomická zařízení trpí obecně jakousi obscesí dělata reklamu výrobcům zadarmo nebo za směšnou hodnotu například skleniček, otvíráků lahví a podobně? Výzdobu Dobromily doplňují na polici alespoň korkové špunty z vypitých lahví vína ve skleněné vitríně. Naštěstí tohle byly jediné dva falešné tóny naší návštěvy.

Zcela ve své dosavadní tradici nabízí restaurace pouze pár jídel, které pravidelně obměňuje. Z jídelního lístku, čítajícího jednu polévku a tři hlavní jídla jsme vybrali paprikovou hrstkovou polévku, smažené vepřové karé s lehkým bramborovým salátem a pomalu dušený vyzrálý hovězí krk na světlém ležáku s mléčnou bramborovou kaší. K pití jsme si dali domácí zázvorovou limonádu, karafu kohoutkové vody a bílé víno, speciální cuvée Dobromila, které si restaurace nechává vyrábět na jižní Moravě. Zaujalo nás také vtipné řešení prostírání, kdy na dřevěných stolech je papírová podložka s natištěnými polohami umístění příborů, talíře a skleniček. A samozřejmě i kompletní kontakt na restauraci včetně možnosti na prostírání napsat svůj email a tím se přihlásit k odběru novinek na internetu.

Obsluhující číšník byl velice milý a vstřícný. Nápoje dorazily samozřejmě jako první. Bílé víno svěží a skvělé chuti. Žádné grand cru, ale kvalitní produkt, který osvěží a chutná jistě velké většině hostů. Zázvorová limonáda opravdu čerstvě připravená, skvěle vyvážené lehké chuti, osvěžující.

Polévka dorazila vzápětí. Na první pohled vypadala spíše jako hustá držková ale první dojem byl mylný. Hustá polévka, výborné chuti s masem, které se jen rozpadalo, nás opravdu naladila. V polévce sice chyběl hrách, který hrstkovou polévku charakterizuje, nicméně nebylo to vůbec na škodu.

A pak už byl čas na hlavní chody. Stejně jako polévka, přišly obří porce. Vepřové karé, tedy vlastně kotleta bez kosti, v trojobalu bylo skvělé, šťavnaté. K tomu naprosto dokonalý bramborový salát lehce sladkokyselé chuti doplněn například i plátky ředkviček byl výtečnou přílohou.

Hovězí krk se jen rozsýpal a lehounce nahořklá příchuť piva mu dávala nový rozměr. Je výtečné, že restaurace připravila něco jiného, než krk na víně, ve kterém se mnohé jiné podniky takříkajíc zacyklily. Bramborová kaše chutí a konzistencí nijak nezaostávala a jen doplnila celý pokrm k dokonalosti.

Na závěr jsme neodolali moučníku a kávě. Moučníky nejsou standardně na jídelním lístku a přišel nám je nabídnout sám šéfkuchař. Vybrali jsme si netradiční štrúdl s mákem a třešněmi se šlehačkou. Štrúdl byl kombinací, se kterou jsme se ještě nesetkali. Byl zajímavý, poctivě udělaný z dobrých surovin. Jeho chuť zjevně není pro každého, ale určitě špatný nebyl.

Ke štrúdlu jsme objednali espresso. Bohužel i tady se nás obsluha optala, zda chceme espresso malé nebo velké. Dobromilo, espresso je jen jedno, žádné velké nebo malé neexistuje!
Budiž řečeno, že jsme na dotaz odpověděli, že chceme normální espresso a přišlo to správné. Krásně servírované ve stylové skleničce. Bez cukru, o ten jsme si museli říci zvlášť. Chuťově výborné.

Při placení se vše malinko zadrhlo, protože restauraci nefungoval terminál na karty. Zaplatili jsme tedy hotově. Celkem nás večeře stála 571 Kč. Na kvalitu, jakou jsme v Dobromile i tentokrát dostali opravdu více než přiměřená cena. Dobromila tedy stěhováním nijak neutrpěla a stále je to asi jedna z nejlepších restaurací, které lze v regionu navštívit.