Můj zcela nevýznamný blog

Protože se neustále opakují v médiích zprávy o tom, že lidé stále více využívají ke štědrovečerní večeři nabídky restaurací, chtěli jsme i my vyzkoušet jak to funguje. A protože Štědrý večer se nedá opakovat, tak jsme nechtěli moc riskovat a vybrali jsme si jednu z luxusnějších restaurací v centru Prahy – Gourmet Club v hotelu Palace.

Tři místa jsme si objednali dopředu a bylo nutné objednat i konkrétní menu a čas (17:00 nebo 20:00 hod.). Na výběr byly dvě – tradiční české a „gourmet menu“, tedy mezinárodní. Zvolili jsme dvě mezinárodní a jedno tradiční. Trochu nás překvapilo, že restaurace chtěla úhradu ceny menu dopředu. Poslali jsme tedy bankovním převodem 3600 Kč (1200 Kč/osobu) a dostali potvrzení rezervace na námi zvolený čas 17:00.

Restaurace se nachází v krásném historickém secesním objektu hotelu Palace na rohu Jindřišské a Panské ulice. Její interiér je opravdu luxusní a nezadá si z ostatními prostorami hotelu. Byli jsme uvedeni obsluho k připravenému stolu a byl nám nabídnut aperitiv. Zvolili jsme jeden sekt a k tomu dvě campari s džusem. Pak nám byl nabídnut vinný lístek, ze kterého jsme vybrali rozlévané bílé pinot grigio z Jižního Tyrolska.

Pak už začala velice příjemná distinguovaná obsluha postupně jednotlivá jídla pětichodových menu. Předkrmy byly domácí paštika s jablečným chutney a tuňákové tataki, balené v sezamu na houbovém salátku z hlívy a shitake. Oba předkrmy byly naprosto úžasně připraveny a také velice vkusně na talířích naaranžovány. Bohužel servírováno k nim bylo zjevně kupované a tedy včerejší pečivo, které nevynikalo nijak ani chutí ani konzistencí, slušně řečeno mírně gumovou.

Přišla řada na polévky. Tradiční zastupovala krémová rybí s máslovými krutony a mezinárodní pak kaštanový krém s marinovaným zázvorem a uzenými kachními prsy. Obě opět skvěle připravené ovšem v tomto případě vynikal nad jiné kaštanový krém, kterému zázvor dával zcela novou dimenzi.

Pak už přišly hlavní chody. V tradičním menu, jak jinak, to byl smažený kapr v bylinkové stouhance s bramborovým salátem a v mezinárodním jelení hřeb sous vide s glazírovanými šalotkami v portském víně a tapinamburovým pyré. Kapr i salát byly skvělé a naprosto klasicky připravené. Konstatovali jsme, že si v kuchyni dali s přípravou kapra opravdu práci, protože ani polévka ani smažený kapr nebyly ani náznakem cítit rybinou. A to je dobrá zpráva, protože právě kvůli tomuto pachu mnoho lidí tradičního českého kapra prostě přestala konzumovat. Ale jak je vidět, jde jen o to, umět domácí rybu dobře připravit. Ani další častý problém, který lidé s kaprem mají, tedy kosti, se v Gourmet Clubu nekonal. Ve skvěle vyfiletované rybě jsme našli pouze jednu miniaturní kostičku v posledním soustu.

Jelení hřbet jak prezentací na talíři, tak svou chutí nijak za kaprem nezaostal, ba naopak. Sous vide je dnes velmi populární příprava a tady se opravdu povedla. Maso měkkoučké, takřka se rozplývající na jazyku. Výtečné šalotky a tapinamburové pyré ho skvěle doplnily v naprosto exkluzivní labužnický zážitek.

Čtvrtým chodem na slehnutí před posledním dezertem byly granity.V tradičním menu to byla slivovicová a v mezinárodním campari granita. Shoda byla na tom, že chuťově naprosto výjimečná byla ta slivovicová. Ale na druhou stranu výrazná hořkost granity z campari lépe odpovídala účelu chodu, tedy připravit naše žaludky a chuťové buňky na sladkou tečku.

Tu reprezentovalo pečené jablíčko v listovém kabátku plněné nugátem s vanilkovou omáčkou a „Bûche de Noël“, tedy tradiční francouzský čokoládový vánoční kmen. Oba byly výborné i když u obou jsme si neodpustili malou výtku. Vánoční kmen byl obložen čerstvým ovocem. Malina a ostružina byly voňavé a výtečné, kanadská borůvka takřka bez chuti a zápachu. Navíc k už tak výtečnému kmenu byly skoro zbytečné. Pečené jablíčko vypadalo i chutnalo opravdu tradičně, jen jsme poměrně dost zápasili s jeho porcováním, protože k němu byla servírována pouze lžička a vidlička, kterými listové těsto zrovna jednoduše krájet nešlo. K dezertu jsme si dali espresso a jasmínový čaj, které byly naprosto bez závad.

Pak přišlo na placení. Celkem jsme dopláceli 1148 Kč a tedy celá štědrovečerní večeře nás vyšla na 4748 Kč. Trochu nás zarazilo, že minerálka Aquila tu stojí 92 Kč/0,7 l a stejně tak i čaj. Campari s džusem tu nemají v systému zavedeno a tak na účtence je campari zvlášť a džus také (celkem jedno vyjde na 202 Kč). Tyhle ceny nějak neladí s cenami vína, které jsou v restauraci naopak velice příznivé, vzhledem k její úrovni. Za výborné bílé tu účtují 132 Kč/1,5 dl, což je na cenové úrovni restaurací o několik tříd horších.

Celkově jsme byli s naší štědrovečerní večeří spokojeni. Jistě cena není malá, ale na druhou stranu jsme byli ušetřeni shonu v domácnosti, nakupování potravin. Navíc atmosféru restaurace zpříjemňoval pianista, který hrál decentní a nevtíravé melodie, včetně samozřejmě těch vánočních. A menu, které jsme v Gourmet Clubu, dostali by navíc i velice zdatná domácí kuchařka velice těžko připravovala. Takže zkusit si štědrovečerní večeři v dobré restauraci jistě stojí zato.

PS: Opět nebudu dělat, že jsme vybrali tuto restauraci náhodou. Protože 1.12.2015 do ní nastoupil jako šéfkuchař můj kamarád Radek Benetka, cítili jsme, že jdeme do jistoty. kdo by taky chtěl riskovat a případně si zkazit štědrovečerní večeři. Nicméně byli jsme obsluhováni naprosto stejně jako další hosté a nepožívali jsme žádných výhod, kromě toho, že ještě před podáváním předkrmu se s námi Radek přišel rozloučit a popřát nám pěkný večer, protože právě odcházel domů ke své rodině.