Gastronomie 
No Comments Roudnické pošušňání
Dortletka, to je poněkud nezvyklý název cukrárny a kavárny, kterou najdete na náměstí v Roudnici nad Labem. Neoslňuje kolemjdoucí ani bombastickou reklamou, ani žádnými křiklavě barevnými výlohami. Přesto jsme dostali tip, že právě tady hosté dostávají údajně nejlepší dortíky široko daleko. Tentokrát jsme s sebou vzali naši kamarádku Franzisku ze země té nejlepší čokolády-ze Švýcarska, aby i ona posoudila kvalitu a proto naše hodnocení bylo trochu přísnější.
Přijeli jsme poslední srpnový víkend, takže ještě fungovala i venkovní zahrádka a také stolek ke kupodivu docela romantickému posezení v průjezdu, kde je vchod do cukrárny. První, co nás ve dveřích uhodilo do očí, byl chladicí pult s pěkně vypadajícími zákusky. Ale i to, že v něm nebyly nekonečné řady hotových dobrot, ale jen vždy jeden celý dort, ze kterého řežou porce nebo několik kousků zákusků (kremrole, věnečky). Vtipně tu vyřešili obecně kritizovanou kávovou negramotnost českých hostů, takže tři různě velké šálky naplnili do různé výšky kávovými zrnky a popsali jako „espresso“, „velké espresso“ a „cappucino“. Absence idiotského „pikola“ nebo „piccola“ věštila hned tady, že snad se dočkáme i dobré kávy. Vnitřní prostor cukrárny je menší, velice útulný s kapacitou odhadem pro 25 hostů. Obsluhovaly nás dvě velice milé a usměvavé mladé dámy.
Objednali jsme si dvě české klasiky, tedy věneček a punčový řez, tady pod názvy „dědečkův rumový dort“ a „prvorepublikový věneček“. A pak také dvě speciality. První byla dortletka, tedy zákusek stejného jména, jako cukrárna, který obdržel letos titul „Regionální potravina Ústeckého kraje“. Druhou byla další skutečně místní pochoutka a to řez z dortu „Říp“, který má skutečně tvar naší národní hory, pod kterou Roudnice leží. Dále pak cappucino a espresso. U espressa proběhla objednávka zcela opačně, než jinde. Tedy obsluha se nás zeptala, zda chceme normální espresso nebo velké espresso. Pokud už hosté u nás vyžadují velký kafáč, jak se mnoho podniků vymlouvá proč u nich mají i „pikolo“, tak tady ho nevydávají za normální espresso. No a pak už jsme jen napjatě čekali.
Obslouženi jsme byli bleskurychle a stále s úsměvem a přáním dobré chuti. Věneček a punčový řez byly klasické, výborné a především zjevně domácí a čerstvé. Pak jsme se pustili do vlajkové lodi místní nabídky, tedy do dortletky. Je to na pohled nijak moc designem neupoutající bílý zákusek s posypem po stranách. Vidlička se nejprve musí probořit přes křupavý obal, který tvoří bílková hmota s cukrem, tedy hezky česky „pusinka“, která je naplněna naprosto exkluzivním hustým ale chuťově velice lehkých smetanovým krémem. Poslední kousek sladké degustace byl řez dortu „Říp“. Pokud nás dortletka vystřelila do sladkého nebe, pak s tímhle zákuskem jsme se ocitli v jiné galaxii. I naše švýcarská kamarádka byla zcela ochromena něco říci, jen si sladce pomlaskávala. Lehoučký piškot v několika vrstvách promazaný máslovými krémy s ovocem a nakonec potažený cukrovou hmotou, posypanou kakaem. Kombinace přes cukrový potah kupodivu nepřeslazená a chuťově perfektně vyvážená.
Vše nakonec uzavřela také výtečná káva nejen nabízená se správnými názvy, ale i ve zcela správných množstvích a provedení. Posledním překvapením byl opět rychle a s úsměvem vystavený účet. Když ho viděla Franziska, nechtěla uvěřit, že si z nás nedělá obsluhující legraci. Za 5 ks zákusků jedno espresso a jedno cappucino jsme zaplatili celkem 170 Kč, tedy z jejího pohledu asi 7 CHF, za což si doma dá tak jednu kávu a jeden zákusek.. Takže za své peníze tady dostanete skutečně, co zasloužíte. Vřele doporučuji a přeji dobrou chuť !!!
Zdar a sílu