Gastronomie 
No Comments Grand restaurant St. Tropez je hodně slabý
V pražské staré Ruzyni se nachází v klidné vilové čtvrti hotel Villa St.Tropez s restaurací. Byli jsme osloveni PR agenturou, abychom restauraci zkusili a napsali na ní recenzi. A tak jsme na nedělní oběd do Ruzyně vyrazili.Restauraci jsme našli snadno, zaparkovali jsme za rohem v uličce a šli k hlavnímu vchodu. Bohužel bylo zamčeno. Zkusili jsme zvonek, který tam byl ale také bez úspěchu. Chtěli jsme se obrátit a jet domů ale nakonec jsme ještě vytočili číslo provozní ředitelky, které jsme měli. Té jsme se dovolali a za chvíli nám přišla otevřít. Omluvila se, že zapomněli otevřít hlavní vchod do restaurace. První signál, že tu není vše v úplném pořádku. Octli jsme se v poměrně velké hale, vlastním prostoru restaurace. Vše na nás dýchlo opět rozporuplným dojmem. Restaurace se sama nazývá „Grand restaurant”, má svůj erb, který je všudypřítomný, i na papírových ubrouscích. V interiéru ovšem vévodí poměrně nevkusná prosklená skříň, na níž se skví vybavení pro podávání snídaní. Na pěkných a stylových dřevěných stolech kazí zcela dojem umělé tulipány, postavené na nevkusném pruhu, připomínajícím kus ustřižené umělohmotné záclony. Další spíše negativní signál.
Příjemná obsluha nám přinesla jídelní lístek a my začali vybírat. Aktuálně, kromě stálé nabídky, bylo k dispozici i chřestové menu. Z něj jsme vybrali jeden hlavní chod, tedy grilovaného lososa s restovaným bílým a zeleným chřestem a domácí holandskou omáčkou. Ze stálého lístku jsme zvolili polévku z pečeného lilku, hovězí carpaccio s rukolou a parmazánem a jehněčí hřebínek, šťouchaný jeruzalémský artyčok s jarní cibulkou a bylinkami, beurre blanc omáčka s ančovičkami. K pití jsme měli domácí citronádu, 2 dl francouzského chardonnay a karafu kohoutkové vody s citrónem (za 80 Kč).
První došly nápoje. Citronáda výtečná, víno taktéž. Pak jsme chvilku čekali na polévku a předkrm. Polévka byla skvělá, jemně krémová a chuťově výtečná. Dostali jsme k ní a ke carpacciu košík domácího pečiva. Naprosto dokonalé křupavé potěšení. Škoda jen, že pečivo nebylo na stole od začátku třeba s kouskem obyčejného másla, jak je v restauracích této cenové kategorie běžným zvykem.
Carpaccio jsme si dali bez lanýžového oleje. Vypadalo na první pohled skvěle. Sýr na něm nebyl sice nijak kvalitní parmazán, spíše jsme měli podezření, že se jedná o vyzrálejší granu. Ale nepříjemné překvapení nás čekalo po ochutnání. Maso chuťově výtečné ale úplně zmrzlé. Zjevně carpaccio krájené zmražené a poté ho prostě kuchař hodil na talíř a místo toho aby ho rozložil a počkal až dostane pokojovou teplotu, tak ho nechal servírovat. Takový faul by se v restauraci, která se sama nazývá „Grand restaurant”, stát opravdu neměla.
Za chvíli dorazily hlavní chody. Losos s chřestem chuťově skvělý. Chřest byl krásně křupavý a losos pěkně udělaný a vše ochucené domácí holandskou omáčkou. Tenhle chod se vyvedl.
Z objednaného jehněčího hřebínku (kotletky pečené vcelku) se nakonec vyklubaly jehněčí kotletky (jednotlivé kotletky pečené každá zvlášť). Proč restaurace vydává obyčejnou úpravu za tu luxusnější jsme nepochopili. Nicméně kotletky byly dobře připravené a chuťově dobré, i když mohl kuchař ubrat trochu soli. Šťouchaný jeruzalémský artyčok neboli topinambur byl jako příloha skvělý.
Na závěr jsme si objednali domácí dortík z tvarohu a limetky a čokoládové suflé s limetkovým sorbetem. Dortík byl skvělý, jemné chuti a vůně po limetce. K němu plátek z mléčné čokolády. Skvělá sladká tečka.
Druhý dezert byl servírován v zapékací misce, jak se na suflé sluší a patří. Jenže v ní jsme našli jen jakýsi konzistencí spíše sražený hutný piškot, ochucený čokoládou. Suflé, jehož principem je to, že je nadýchané a vyběhnuté do výšky to určitě nebylo. Výborný limetkový sorbet bohužel negativní zážitek z tohoto dezertu nevylepšil.
Do restaurace jsme byli pozváni jejím vedením, takže jsme neplatili. Jinak by nás oběd stál 1.410 Kč. Bohužel jsme konstatovali, že kvalita jídel byla s cenou v příkrém rozporu. Restaurace si zjevně hraje navenek na něco, na co prostě nemá. Restaurace věděla, že přijdeme a že budeme o ní psát recenzi. Proč se na naši návštěvu nepřipravila, nám zůstalo záhadou. Perličkou na závěr je, že přestože jsme po celou dobu nedělního oběda byli v restauraci jediní hosté, museli jsme sami vyhledat manažerku a rozloučit se s ní, protože ona sama nějak moc zájmu nejevila. Bohužel Grand restaurant St. Tropez nemůžeme nikomu doporučit.