Můj zcela nevýznamný blog

Pelhřimov je znám nejen tím, že tu není avizované krematorium z filmu „Vesničko má středisková“ ale také agenturou, která pořádá různé akce s rekordy pro známou Guinessovu knihu. Ale je také turistickým cílem a tak jsme byli zvědavi, jakou gastronomii nabízí. Vybrali jsme restauraci s trochu požitkářským názvem Hodovna Na Kolíbce hned na kraji historického centra.

Do podniku se vchází z ulice přes dvůr, na kterém je velice příjemná zahrádka. Přestože i interiér restaurace je stylově historizující, v parném srpnovém dni jsme raději zůstali venku. Navíc jsme v restauraci byli se dvěma našimi psy. Na ty jsou tu zvyklí, takže obsluha hned ochotně donesla i misku s vodou. Restaurace nemá úplně stálý jídelní lístek, neustále ho obměňuje. Takže tu lze očekávat slibně vypadající vaření z čerstvých surovin.

Velice ochotná obsluha přinesla jídelní a nápojový lístek a začali jsme vybírat. Mezitím přistála na stůl i miska s výbornou smetanovou pomazánkou a k ní pár krajíčků domácího chleba. K pití jsme si vybrali 2 dl bílého vína červený tramín z Moravy, sklenici pomerančového džusu a džbánek kohoutkové vody. Z polévek nás zaujala rajčatová s bazalkou, krutony a sýrem Gran Moravia. Z hlavních jídel pak burger z vyzrálého hovězího se slaninou. chedarem a domácími hranolkami. Dále pak krémové rizoto s grilovanou cuketou, pažitkou, kuřecím masem a sýrem Gran Moravia. Nabídka vypadala opravdu poctivě a zajímavě, takže jsme byli velice napnuti, jakou kvalitu dostaneme.

První dorazily nápoje. Zcela bez vady, byly výborně vychlazené a chutné. Polévka servírovaná horká a dobře ochucená. Silná chuť a vůně rajčat se pěkně snoubila s chutí osmažených krutonů a sýrem. Pozitivní bylo, že jako jedna z mála restaurací přiznává, že na svá jídla dává sýr Gran Moravia a nedeklaruje ho jako „parmazán“, jak se můžeme často v restauracích v ČR setkat. Polévka nás prostě skvěle naladila.

Pak přišly dva velké talíře opravdu plné hlavních chodů. Rizoto chuťově i konzistencí opravdu správně připravené jako italské risotto. Rýže uvařená „na skus“ a tedy nijak nezaostávající za italským originálem. Kuřecí maso šťavnaté a chutné. Hamburger byl opravdu obří, alespoň co se výšky týká. Trochu nepraktické, protože se nedal jíst ani rukou ani pohodlně příborem. Bylo nutné ho takříkajíc rozložit na prvočinitele a pak teprve příborem konzumovat. Byl výborný a skvěle ho doplnily domácí bramborové hranolky. Porce jak rizota tak hamburgeru byly opravdu obří a sotva jsme je dojedli.

Na závěr jsme neodolali jedinému nabízenému ale zato lákavému dezertu-domácí jahodové zmrzlině. Naservírovali nám ji ve skleničce, která byla zcela pokrytá námrazou, takže jsme pojali podezření, že dezerty už ve skleničkách kuchyně skladuje v mrazáku. Opak byl pravdou. Sklenice byla skvěle nachlazená a zmrzlina v ní opravdu skvělá, smetanová jahodová. Žádné ozdoby, příkrasy, jen poctivá domácí cukrařina.

Za skvělý oběd jsme zaplatili celkem 600 Kč. Co restauraci vytknout? Opravdu jen drobnosti. Snad to, že kohoutková voda je tu za 30 Kč džbánek, snad i trochu nejasný systém názvů jídel. Česky rizoto a nikoliv italsky risotto ale anglicky chedar místo českého čedar (navíc s chybou, protože anglicky je to cheddar). Ale to jsou jen drobnosti. Celkově restaurace Hodovna Na Kolíbce od nás dostala jedničku a doporučujeme každému, kdo pojede před Pelhřimov, nehledat tady proslulé neexistující krematorium ale zastavit se v téhle příjemné hospůdce.