Gastronomie 
No Comments Eska je zajímavý koncept, který nás ale nezaujal
Karlínská Eska, projekt řetězce Ambiente, byla na webu i od různých známých vychvalována jako skoro gastronomický ráj. Proto jsme se rozhodli, že do této restaurace s pekárnou zajdeme a zkusíme, jak nám tu bude chutnat.
Restaurace sídlí v bývalém průmyslovém objektu a ponechala si v interiéru industriální design. Restaurace se rozkládá ve dvou podlažích. V tom spodním je šatna, prodejna, pekárna a opravdu otevřená kuchyně, dovedená do důsledků. Totiž takřka zcela neoddělená od ostatního interiéru, takže můžete kuchaře sledovat ze všech stran i shora ze schodů. Nahoře je pak vlastní restaurace a přípravna nápojů. Sympatické na restauraci už dopředu bylo to, co jsme se dozvěděli z jejích webových stránek, tedy že má otevřeno ve všední dny od 11:30 do 15 hodin a pak až od 17:30 do 23:30 (o víkendech ráno od 9:00). Jedna z mála českých restaurací, která pochopila, že nemá smysl mít otevřeno v době, kdy počet personálu je větší, než počet hostů.
Byli jsme usazeni a protože bylo nedělní poledne, restaurace nabízela tzv. dlouhou snídani. Servírka nám vysvětlila, že tohle označení používají protože jsou ryze česká restaurace a tak zažitý výraz brunch by nebyl vhodný. Nicméně následně nás obsluhoval důsledně slovensky hovořící číšník a položku menu s názvem „Flat white“ jsme si museli nechat vysvětlit, protože nám byla zcela nesrozumitelná a opravdu nejsme vyškolení baristé. Tak jak to tedy je s tou češtinou v podniku, nám zůstalo velkou záhadou.
K pití jsme si objednali 0,7 l filtrované vody a chtěli jsme ochutnat i limonádu, jejíž název nám ovšem nic neříkal. Po dotazu jsme dostali opravdu dlouhou a vyčerpávající informaci o kvasících kefírových kulturách a jejich blahodárných účincích. Vybrali jsme si tedy malinovou a okurkovou Tibi limonádu. Z jídel jsme nakonec zvolili omeletu se sýrem, grilovaná telecí játra s cibulovou esencí, kapustou a jablkem a kuře, pečené na dřevěném uhlí s černým kořenem, mrkví a tymiánem. Jako dezerty nás zaujaly maková buchta se šodó a mazanec s máslem, povidly a kakaem.
Tibi limonády byly obě skvělé, osvěžující. Voda dobrá, jen jsme nepochopili, proč je filtrovaná, když v Praze teče z kohoutků jedna z nejkvalitnějších pitných vod v ČR. Na stůl jsme dostali také domácí máslo a pečivo z místní pekárny. Obojí skvělé tak, že jsme si objednali i pár dalamánků s sebou domů. A pak už přišel čas našeho předkrmu. Omeleta byla naprosto dokonale připravená, chutná, jemná a uvnitř polotekutá. Jen jsme v ústech marně pátrali po chuti sýra, který v ní měl být. Dotázali jsme se tedy obsluhy, která se šla optat do kuchyně. Přišla s tím, že na sýr nezapomněli, že v omeletě je. Nabídli jsme číšnici, aby ochutnala ale odmítla. Údajný sýr Blaťácké zlato jsme opravdu v omeletě nenašli ať se naše chuťové pohárky snažily sebevíce.
Pak už před námi přistály hlavní chody. Trochu jsme znejistěli, když nám číšník představoval pokrmy a oznámil, že máme „grilovanú pečeň s kapustou“. Slovensky umíme a tak to vypadalo, že místo kapusty máme zelí (slovensky „kapusta“). Nicméně játra neměla chybu byla křehká a výborně ochucená. A opravdu s kapustou, která byla také skvělá a výborně ladila k celému pokrmu. Pečené kuře nás překvapilo, protože na talíři se skvěly dva malé špalíčky masa. Omáčka chutnala prakticky naprosto stejně, jako ta cibulová esence u jater. Kromě velikosti porce (cena 250 Kč) byl ještě jeden falešný chuťový tón. Několikrát se nám rozlila v ústech nepříjemně hořká chuť spálené kuřecí kůžičky.
No a přišel čas na dezerty. Maková buchta se šodó byla naprosto geniálně dochucená muškátovým oříškem, který dával jinak obyčejnému jídlu zcela novou a nezvyklou dimenzi. Domácí mazanec byl také výborný a nahony vzdálený kupovaným výrobkům spíše vatové konzistence. Opět bylo k němu domácí máslo a výborná švestková povidla. Bohužel jinak dobré kakao bylo zcela neslazené a cukr nám nikdo z obsluhy nenabídl.
Nakonec jsme si objednali ještě espresso, protože pověsti o restauraci vyprávěly také o výborné kávě. Bohužel přišlo zklamání. Sice nám opět obsluha sdělila, z jaké oblasti káva pochází a porce kávy byla naprosto perfektní, nicméně chuťově nepříjemně kyselá. Zjevně nedostatečně upražená pro tento způsob přípravy. Navíc k ní nebyl servírován ani cukr, ani mléko ani voda. Pojali jsme podezření, které se potvrdilo naším dotazem u obsluhy. Eska používá zásadně kávu od firmy Doubleshot, která je známá svými nestandardními a velice striktními postupy, pro které se jí a jejím příznivcům lidově přezdívá „kávoví fašisté“.
Placení proběhlo bez problémů, jen mazanec byl na účtence vyúčtován jako „loupák“. Celkem jsme za nedělní oběd zaplatili 965 Kč. Nutno poznamenat, že dalamánky s domácím máslem v kelímku, které jsme si vzali s sebou nám účtovány nebyly. Celkově v nás restaurace Eska zanechala rozporné dojmy. Jídlo bylo poctivě připravené z opravdu kvalitních surovin. Na druhou stranu někdy se potýkalo se základními chuťovými problémy. A také cenově je restaurace trochu výše, než odpovídá kvalitě a množství, které nám naservírovala. Asi už se sem na jídlo nevrátíme, ale zcela jistě zajdeme nakoupit pečivo, které v Praze má jen velice malou konkurenci.
