Můj zcela nevýznamný blog

V rámci naší cesty z Mezinárodní výstavy psů v Českých Budějovicích jsme se rozhodli se zastavit v Táboře ve slibně na webu recenzované restaurace Dobromila. Do čeho jdeme jsme úplně nevěděli, protože restaurace nemá vlastní webové stránky a jedinou prezentaci vlastní na Facebooku. O to jsme byli napjatější.

Nevěřím na osud, ale cestou se nám stala příhoda, která se nakonec ukázala jako hodně spjatá s konceptem Dobromily. Stavili jsme se cestou v budějovickém Makru a náhodou jsme v něm potkali našeho kamaráda a šéfkuchaře Petra Hajného, který přesunul své působiště z pražských restaurací do Budějovic. Přivítal nás se slovy „No krása, plná sezóna a tady nemají čerstvé houby, jen sušené hříbky a chlazené žampiony…“. Jaký problém může být trvalý jídelní lístek, na který nemůže kuchař sehnat ani v sezóně suroviny, jsme rychle pochopili. Ale teď už vzhůru do husitské metropole.

Restaurace Dobromila je schována v úzké uličce v centru města. Zvenčí nenápadný dům, který nijak nepřitáhne pozornost kolemjdoucích. Přes dvoje dveře jsme ale vešli do velice útulného interiéru v tlumených barvách, které ladily s dřevěným nábytkem. Stěny zdobí stejně tlumeně barevné abstraktní obrazy, které nádherně vše doplňují. Jako pěst na oko ovšem působí vyskládané prázdné lahve od vína na okenních parapetech. Nepochopili jsme jejich smysl. Že by se provozovatelé chlubili, kolik toho tady hosté vypili? Viněty na lahvích jsou často uměleckými díly, ale mají doplňovat zážitek z vína a ne sloužit jako dekorace interiéru. Při pohledu na lahve bohužel máte chvíli pocit, že ve vzduchu cítíte smrad z jeho zbytků. Samozřejmě, že to je jen asociace ale poměrně nepříjemná.

Jídelní lístek nás překvapil svou strohostí. Celkem 1 polévka a 4 hlavní jídla. Nic víc. Jak jsme se od velice příjemné, komunikativní a informované obsluhy dozvěděli, tady vaří vždy jen z toho, co právě seženou jako nejčerstvější a nejlepší. Vzpomněl jsem si na Petra a jeho povzdech v Makru. Jeho problém tady nemají. Lístek prý komplet mění každý druhý den, takže stálí hosté mohou ochutnávat pokaždé něco jiného. Myslím, že právě takový koncept restaurací ve větší měřítku u nás chybí. Objednali jsme si česnekovou polévku s opečenými bramborami, poloviční porci kuřecího soté s cuketou, žampiony a rýží a vepřový steak s kapustou a šťouchanými bramborami. Dezerty na lístku chybí, ale jak jsme byli ujištěni, je možné objednat např. lívance, které na přání kuchař čerstvě vykouzlí. K pití jsme si dali kohoutkovou vodu, zázvorovou domácí limonádu a bílé víno Dobromila z Nového vinařství, které je děláno přímo pro restauraci. Dobromila má i vlastní pivo, které jim vaří v malém pivovaru u Českého Krumlova, jak jsme si přečetli na lístku.

Polévka byla fenomenální. Krém, našlehaný do lehkosti obláčku, s nasládlou chutí česneku a k tomu pečené kousky brambor. Kombinace vskutku hodná pramáti českých kuchařek, po které je restaurace nazvaná. Soté bylo výborně ochucené, masíčko měkké a šťavnaté. Co na něm ovšem zaujalo nejvíce byla voňavá a opravdu ideálně připravená rýže. Na lístku stálo, že je dělaná v troubě. Její konzistence přesně tak, že sice držela při sobě, ale v ústech bylo cítit každé zrnko. Vepřový steak nezaostával za předchozími chody. Jen byl na náš vkus maličko více osolený, než jak jsou naše chuťové buňky nastaveny. Fenomenální byla ovšem kapusta, restovaná s drobnými kostičkami slaninky. Přesně „al dente“ a chuťově perfektně doplňovala šťouchané brambory. Vše servírované čistě ale nepředesignovaně, prostě skoro jako doma nebo jako od Dobromily Rettigové.

Na závěr jsme si dali náš klasický prubířský kámen, tedy espresso. Přišlo v malém skleněném šálku, výtečně připravené a ve správné velikosti. Ostatně nápoje byly také všechny výborné. Jak zázvorová limonáda, tak bílé víno Dobromila skvěle doplnilo náš zážitek.

Také vyúčtování proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Cenově tu nečekejte úroveň jídelny. Ceny ale nejsou ani nijak přemrštěné. Myslím, že občas si sem může zajít i ten, jehož příjmy nedosahují toho legendárního a kritizovaného průměru. A naprosto odpovídají kvalitě, kterou tu servírují.

Zdar a sílu