Můj zcela nevýznamný blog

Kolínské náměstí a jeho okolí není na restaurace vůbec skoupé a je možné si tu opravdu vybrat. Otázkou vždy je kvalita a cena. My jsme si vybrali nenápadný ale vyhlášený hostinec U Tří pírek.

Restaurace je opravdu hodně skrytá a upozorňuje na ni pouze poměrně malý štít nad vchodovými dveřmi do domu. Pak se jde po schodech do prvního patra a dvakrát za roh chodbou, než vejdete do vlastního lokálu. Pravda je, že celá trasa je dobře značena šipkami. Hostinec je velký a velice světlý, to je první dojem po příchodu. Není tu žádný luxus, dřevěné židle u dřevěných stolů, nicméně vše čisté a především hostinec je nekuřácký. V době naší návštěvy tu seděli jak místní vlasatí rockeři, tak páry ve večerní róbě, kteří si dávali večeři před návštěvou plesu, který se konal vedle v kulturním domě.

U Tří pírek nemají stálé menu, vaří tu každý den pouze denní menu. To byl pro nás velice pozitivní signál. Denní lístek se skládal ze směsi mezinárodní a české kuchyně. Takže jsme si vybrali jako předkrmy červenou řepu s kozím sýrem a rukolou a hovězí sulc se zeleninou a křenovým salátem. Z polévek jsme neodolali krkonošskému kyselu s houbami. Z hlavních jídel padla volba na vegetariánské kari s cizrnou a koriandrem a hovězí 200 g hamburger Jedi.

Hospoda je vyhlášená i tím, že čepuje velký výběr piv z převážně malých lokálních pivovarů. K našemu menu nám ochotná a příjemná obsluha doporučila 11°pivo Kaštan z celkem 11 nabízených piv. Objednali jsme si ještě mátový čaj, zázvorovou domácí limonádu a džbánek kohoutkové vody (tu tady mají zdarma).

Doporučené pivo nám opravdu chutnalo. Mátový čaj ze skutečně čerstvých a na pohled kvalitních lístků máty byl také skvělý. Horší už to bylo s domácí zázvorovou limonádou, ve které převažovala sladká chuť a zázvor byl cítit jen velice vzdáleně, přestože v ní plavaly jeho čerstvé plátky. Po naší reklamaci nám obsluha sdělila, že limonádu už dělají slabší, protože někteří hosté si stěžovali, že je z ní zázvor příliš cítit. Co by ale mělo být cítit jiného ze zázvorové limonády?

Pak už přišly předkrmy. Červená řepa s kozím sýrem byla výtečně připravená, chutná. Hovězí sulc vypadal také skvěle, jen byl chuťově trochu mdlý. Chyběla v něm totiž zcela jemná kyselost, jak se na sulc sluší a patří. Křenový salát to ale vše napravil, ten byl naprosto dokonalý.

Pak přišla polévka, na kterou jsme se opravdu těšili, protože se jedná o jednu z mála opravdových českých klasik. Byli jsme ovšem zklamáni. Spíše než chuť kysela, na kterou jsme zvyklí, převažovala chuť kmínu, kterého v ní bylo požehnaně. Také brambory byly v polévce rozvařené, podezíráme kuchaře, že je vařil přímo v polévce a v té se tedy i s ní vždy ohřívaly, takže získaly nevábnou konzistenci. Chuťově ani použitými surovinami byla polévka dobrá, jen to nebylo kyselo ale něco zcela jiného.

Pak přišly na řadu hlavní chody. Nejsme odborníky na indickou kuchyni, takže těžko hodnotit, zda kari bylo připraveno přesně podle originálního receptu. Pro nás bylo důležité, že chuťově bylo dobré, přiměřeně ostré a i pro výlučné masožravce to bylo dobré zpestření nabídky.

Hamburger byl servírován klasicky s hranolky. Příjemným zjištěním bylo, že ty byly domácí a nikoliv zamražené a plné tuku. Na druhou stranu by jim slušelo je alespoň trochu osolit, popř. opepřit, takhle byly trochu fádní. Hamburger samotný byl ovšem opravdovým kulinářským zážitkem. Dva plátky masa optimálně propečené medium a k nim bulka, přiměřeně nasládlé chuti. Obě hlavní jídla byla vrcholem naší návštěvy.

Nakonec jsme neodolali moučníku, kterým byl crème brûlée (tady uváděný jako créme brulée). Vypadal skvěle, bohužel při ochutnání nás čekalo nepříjemné překvapení. Miska a povrch byl horký a uvnitř byl naprosto studený. Když jsme to reklamovali u obsluhy bylo nám řečeno, že se omlouvají ale že se jim rozbila pistole na opalování karamelu a tak se musel dezert dělat pod grilem. Nicméně jsme nepochopili, proč tedy dezert nezkaramelizují pod grilem a pak nedají na nějakou dobu do lednice, kde opět vychladne. Chuťově byl dezert výborný ale to, že polovina sousta byla studená a polovina horká ho zcela degradovalo.

Placení proběhlo bez problémů. Za vše jsme zaplatili celkem 560 Kč. Přestože jsme tu narazili na skoro školácké chyby kuchyně, tak poměr cena/výkon se hospoda U Tří pírek zařadila mezi ty lepší, co jsme dosud navštívili. A z její obsazenosti je jasné, že také u místních je velice oblíbená.

PS: A jen na okraj, příbory na stolech jsou umístěny do dřevěných stojánků, bohužel střenkami dolů, takže hosté při jejich vyndavání ohmatají i ostatní, kterými pak jedí ti po nich. Tohle je asi největší prohřešek, který bychom restauraci vytknuli. Chyby v jídle jsou překonatelné, ale hygiena by měla být dodržována co nejpřísněji.

PPS: Opět pro objektivitu musím sdělit, že majitelkou restaurace je moje dlouholetá kamarádka a bývalá moje fotomodelka Lucie Rapčáková. O naší návštěvě nicméně vůbec nevěděla a překvapeně na nás zírala, když jsme vešli do dveří. I z hodnocení je asi jasné, že jsme nebyli nijak ovlivňováni ani pro nás nebyla připravována speciálně jídla jiné kvality, než pro ostatní.