Můj zcela nevýznamný blog

Jak příhodněji nazvat restauraci, než podle místa, kde ji najdete. Takže každý hned uhádne, že pražská restaurace Podolka leží na dohled od podolské vodárny přímo v přístavišti. Je trochu schována pod úrovní terénu, ale našli jsme ji bez problémů.

Podolí vždy bylo základnou vodáků a tak restaurace se nachází přímo na molu. Její jedna prosklená stěna tak nabízí krásný výhled na Vltavu a protější zlíchovský břeh. Bylo nám doporučeno si na oběd udělat rezervaci, což se ukázalo jako prozřetelné. Číšník u vchodu nás přivítal zamračeným pohledem a tak trochu i chováním, jako by byl mistr světa. První dojem tedy nic moc. Stůl byl pro nás už připraven i s karafou vody, za kterou si tady nic neúčtují. Také by to bylo trochu divné si u vody a u vodárny účtovat za kohoutkovou vodu. Takže první kladné body. Interiér je příjemně nevtíravý. Prosklené stěna dominuje celému interiéru. Navíc v chladných dnech v rohu praská dřevo v krbu, které dotváří příjemnou atmosféru interiéru.

Zamračený číšník se naštěstí věnoval jiným stolům a o nás se starala usměvavá a příjemná servírka. Menu v Podolce je velice pestré, i když jsme moc nepochopili, proč tady nabízejí vedle dýňové polévky a kotlety z přeštického prasátka taky sushi??? K pití jsme si dali zelený čaj a mátovou domácí limonádu. Jídelní lístek už předběhl dobu, takže se jednotlivá jídla hemžila označeními alergenů, které obsahují a navíc i symboly, zda jsou veganská, vegetariánská a bezlepková. I když zřejmě brzy budou všechny restaurace k podobným věcem donuceny schváleným zákonem, gastronomii to nikam dále neposune, jen to udělá z jídelních lístků přehlídku symbolů a čísel, kde se vlastní názvy jídel tak trochu ztrácí.

Z denního menu jsme si vybrali dýňový krém s čerstvým zázvorem a koriandrem a pečenou krůtu na rozmarýnu se šťouchanými bramborami, cibulkou a zelným salátem. Ze stálé nabídky jsme neodolali tomatové polévce s bazalkovým pestem a jehněčí sekaný steak s pohankou s bramborovo-pažitkovou kaší, rukolou a ajvarem. Tady malé zastavení. Dodnes jsme nepochopili rozdíl mezi rajčetem a tomatem? Proč restaurace často píší „tomatová“ místo „rajčatová“ polévka? Pocit z toho mám takový, že pojem „tomaty“ se často snaží zakrýt honosně znějícím slovem nízkou kvalitu surovin nebo diletantismus kuchaře. Pravdou je, že v Podolce tohle neplatí, protože rajčatová polévka byla výborná, voňavá a pesto ji skvěle doplňovalo. Jen škoda, že byla servírována v designově krásném ale oprýsknutém talíři. Dýňový krém byl zcela v pohodě. Chutný a voňavý.

Hlavní jídla byla servírována bez velkých ozdob nebo kreací, spíše rustikálně. Bohužel obě na stole přistála v naprosto studených talířích, takže než jsme je dojedli, byla i nijak zvlášť teplá jídla zcela studená. Obě výborná chuťově. Jedinou výtku, kromě rychlého chladnutí, zaslouží pečená krůta. U ní kromě zelného salátu byl servírován i normální salát, ovšem zcela neochucený. Jehněčí steak, nebo spíše karbanátek, byl opět kromě rychlého chladnutí výborný a na talíři vše ladilo chuťově i barevně. Jako dezert jsme zvolili raw čokoládový dort s ořechy. Byl opět výborný i když cena je za malý kousek dortu vyšší, než je obvyklé. To je dáno způsobem jeho zpracování raw, tedy není zpracovaný tepelně.

Placení proběhlo zcela bez problémů a velice rychle. Není divu, na náš stůl už čekali další hosté. Celkem jsme za oběd zaplatili ve dvou 454 Kč. Teprve později jsme se dozvěděli, že restaurace Podolka je základem vlastně restaurací vegetariánskou. Je velice příjemným zjištěním, že tady si nehrají na tzv. „alternativní“ restauraci a nenutí hosta ke konzumaci pouze vegetariánského menu. Podolka není žádný gastronomický zázrak, ale je to restaurace, kde si každý najde to své, dostane poctivé jídlo v krásném stylovém prostředí. Snad jen doladit ne nepodstatné věci, jako jsou ohřáté a nepoškozené talíře a pokud číšníka práce nebaví, tak ho uklidit do kanceláře nebo místo něj přijmout někoho, kdo bude lépe restauraci reprezentovat.