Můj zcela nevýznamný blog

Nejsem expertem na orientální gastronomii a mám na tyhle restaurace u nás vyhraněný názor. Možná extrémní, ale myslím si, že je zcela zcestné, provozovat čínskou, indickou, indonéskou nebo podobně geograficky i kulturně vzdálenou restauraci v Praze nebo kdekoliv v Evropě. Vzhledem k neautentickým surovinám (i ty autentické nikdy nejsou v takové kvalitě a čerstvosti, jako v zemích původu) se vždy jedná spíše o parodie nebo imitace originálů, které lze ochutnat pouze a jen v regionech, ze kterých pocházejí. Byl jsem tedy zvědav, jaký bude nově otevřený Ari‘s restaurant u náměstí Míru v Praze, jehož webové stránky slibují závislost na dobrotách, které tady podávají.

Kdybych nevěděl, jak se restaurace jmenuje a její přesnou adresu, lehce bych ji přešel. Je umístěna ve sklepě jednoho z domů a spíše zvenčí máte dojem, že se jedná o nějakou prodejnu orientálních potravin. Hned vedle je navíc už po léta vyhlášené a vyhledávané bistro s řeckými dobrotami. Po sestoupení po schodišti nás přivítal ve světlém moderním interiéru s otevřenou kuchyní slovenský vrchní. Byl velice zdvořilý, nicméně po celou další dobu nás obsluhovala opět slovenská servírka, která spíše připomínala spící pannu. Z jejího kníkavého projevu čišela nejistota. Navíc nebyla schopna se ani zeptat zda nám chutnalo nebo zda bylo vše v pořádku. V restauraci této cenové kategorie bych očekával trochu jiný přístup. Navíc její důsledná slovenština a neznalost českých gastronomických pojmů může vést k mnoha nedorozuměním. Například „vyprážaný“ není „pražený“ a „rajčina“ není masitá paprika ale „rajče“. Pro nás, dříve narozené problém není, ale pro generaci, nepoužívající běžně slovenštinu ano.

K dispozici bylo denní menu a stálý jídelní lístek. Bohužel denní menu je napsané pouze na tabuli před vchodem, písemnou formu v jídelním lístku nenajdete. Takže jsme dali přednost výběru ze stálého menu. Začali jsme indonéskou polévkou z hovězí oháňky – sop buntut, dále veganský předkrm urap saur, což byla vařená zelenina, kokosový dressing a arašidové lupínky. Jako hlavní jídlo jsme vybrali indické jehněčí kotletky v kmínové a koriandrové marinádě se sladkou kukuříčnou omáčkou a indickým chlebem puri. Při objednávce jsme se dozvěděli, že chléb puri není jako příloha, že jsou to jen dva malé kousky a tak jsme ještě objednali chléb paratha.

Polévka přišla s dvěma miskami, s červenou pálivou pastou a limetkou. Jak se tyhle dvě ingredience používají, nám číšnice bohužel neřekla, takže jsme instinktivně pastu pokapali limetkou a zamíchali do polévky. Polévka byla chutná, byl to silný vývar s rýžovými nudlemi a kousky masa z oháňky. Množstvím pasty se dala nastavit i požadovaná pikantnost. Veganský předkrm jsme si dali i s vejcem a byl výborný. Chutě se výtečně prolínaly v ústech a asi to byl nejlepší chod, co jsme v Ari‘s jedli. Pak přišly jehněčí kotletky. Ty byly výborně připravené, na povrchu křupavé a uvnitř krásně růžové. Voněly kořením, ve kterém byly marinované.

Neodolali jsme ani tomu, zkusit dezerty a tak jsme objednali ještě banánové jarní závitky s čokoládovým dipem a skořicové kufli, tedy indickou zmrzlinu s černou rýží a pistáciemi. Jarní závitky nebyly úplně špatné ale nijak nezaujaly. Se zmrzlinou byl problém, protože byla tvrdá jako kámen a protože jsme k ní dostali pouze vidličku a lžíci, snažili jsme se jí rozporcovat silnými údery hroty vidličky. Neúspěšně. Tak jsme požádali obsluhu o nůž a tím jsme ji nakonec naporcovali. Chuťově nás také nijak zvlášť nezaujala. K pití jsme měli mátový čaj a rakytníkovou limonádu, obojí výborné. Vodu jsme si nedávali, i kohoutkovou vodu tady účtují. To je trochu nečekané u restaurace této kategorie. Celkem jsme za oběd zaplatili 967 Kč.

A jeden povzdech nakonec. Než přinesou první chod, sedí hosté u zcela prázdného stolu nasucho. U restaurace, která se chlubí svým známým šéfkuchařem a jeho špičkovou kuchyní, bych očekával na stole automaticky něco malého k zakousnutí, amuse bouche nebo něco podobného. Celkově z naší návštěvy převážil pocit, že se jedná o jednu z mnoha podobných restaurací, která ničím zvlášť nevyniká. Zcela jistě se nenaplnilo to, co restaurace na svých stránkách slibuje – tedy že na kuchyni šéfkuchaře Ariho vzniká lehce závislost. Spíše mám pocit, že Ari‘s potvrzuje již mnohokrát ověřený fakt, že dobrý šéfkuchař ještě nemusí být automaticky dobrým majitelem restaurace.

Aktuálně!!!

Je konec dubna 2015 a na dveřích restaurace se objevila cedulka “Dnes máme zavřeno”. A na webových stránkách je podezření potvrzeno: