Můj zcela nevýznamný blog

V historickém centru Prahy najdete vesměs restaurace, jejichž koncept je jasně stavěn jako „past na turisty“. Proto jsme byli velice napjati, jak bude vypadat nám doporučený italský podnik Aldente ve Vězeňské ulici.

Restaurace má velice vkusný a stylový interiér jež je rozčleněn do dvou pater. Hlavní prostor je v přízemí s otevřenou kuchyní, která je ovšem jaksi za rohem a pro většinu hostů tedy neviditelná. Druhá část restaurace je ve sklepě. Bohužel i v horní části je večer velice málo světla a tak jsme bez blesku na fotoaparátu ani pořádně neviděli, co jíme. Svíčky na stolech jsou sice romantické ale servírované pečivo v papírovém sáčku nebylo dobrým nápadem. Při trochu neopatrnějším pohybu nám sáček od svíčky vzplanul. Moc nás to nemrzelo, protože servírované pečivo nebylo nijak valné kvality. Bylo v příkrém kontrastu s výborným olivovým olejem, ke kterému bylo servírováno.

Jídelní lístek je naplněn italskými klasikami, bohužel vinný lístek je nepochopitelně pouze v italštině. Vybrali jsme jako předkrm carpaccio z hovězí svíčkové dále pak hráškový krém s orestovanou pacettou . Z hlavních jídel jsme byli zvědavi především na těstoviny, které byly uváděny jako domácí. Nakonec volba padla na na rigatoni s plátky hovězího masa, cherry rajčaty, rukolou a zeleným pepřem. Jako druhé hlavní jídlo jsme volili grilovaný steak z lososa na rozmarýnu s fazolkami na másle. K pití trentinské pinot grigio (138 Kč/0,15 dl !!!) a kohoutkovou vodu (tu tady zpoplatňují 65 Kč).

Restaurace byla poměrně naplněna a tak dobře, že jsme si udělali předem rezervaci. Většinu hostů ovšem zjevně tvořili cizinci. Polévku a předkrm jsme dostali současně, bohužel místo carpaccia ze svíčkové nám přinesli carpaccio z rajčat, takže si ho obsluha s omluvou zase odnesla. Polévka byla výtečná, servírovaná opravdu horká. Kousky hrášku příjemně chroupaly v ústech a pancetta jen vše skvěle doplnila. Po chvíli přišel konečně správný předkrm. Byl skvěle připravený, skutečně nakrájený a zjevně i zjemněný naklepáním. Překvapilo nás to příjemně, protože stále ještě v mnoha podobných podnicích prostě nakrájí hluboce zmrazený kus masa a nedělají si s tím další starosti. Maso perfektní chuti. Škoda jen, že na carpacciu nebyl ani kousek parmazánu a ani obsluha nám ho nenabídla. ten by předkrm doladil k dokonalosti.

Na hlavní chody jsme nečekali ani tak dlouho. Losos byl chuťově dobrý, nicméně byl propečený naprosto well done. obsluha se nás při objednávce nezeptala, jak ho cheme a čekali jsme tedy, že bude uvnitř růžový. Jinak ale byl šťavnatý a fazolky k němu skvěle pasovaly.

Rigatoni byly servírovány s tím, že obsluha ještě podle přání na ně na stole nastrouhala čerstvý parmazán. Byly skvěle připravené „al dente“. Hovězí kousky také měkké a chutné a všemu dodávaly říz kuličky zeleného pepře, které v ústech doslova explodovaly chutí.

Po hlavních chodech jsme bohužel asi 15 minut seděli nad prázdnými talíři, aniž by si obsluha všimla, že by je mohla odnést. K vedlejšímu stolu zasedl italský pár a tak jsme měli možnost zjistit, jak je obsluha jazykově vybavena. Servírka s nimi komunikovala anglicky. nicméně když jim doporučovala specialitu, došlo k nedorozumění, protože opakovaně nabízela „noči“, což jsou italsky vlašské ořechy. Nakonec se vysvětlilo, že má na mysli gnocchi (vyslovující se „ňoki“). Stejně tak se nedorozuměla, když vysvětlovala, že „brušeta“ jsou dva kousky. Opět po chvilce se zjistilo, že pouze neumí vyslovit slovo bruschetta (tedy správně „brusketa“). Bylo nám jí trochu líto, protože jinak to byla velice příjemná servírka.

Když nám po 15 minutách odnesli prázdné talíře, požádali jsme o dezert. Servírka přišla s velkým razítkem a orazítkovala nám papírové jídelní podložky. Otisk razítka byl nabídkou dezertů. Bohužel vše bylo opět pouze v italštině. To by tolik nevadilo, ale chtěli jsme si objednat „torta di tartuffo“. tedy lanýžový dort. Zeptali jsme se, zda těmi lanýži je myšlena houba lanýž a byli jsme ujištěni, že nikoliv. Takže jsme očekávali nějaký dort s čokoládovými „lanýži“ tedy pralinkami. Dostali jsme kus na první pohled čokoládového dortu. Když jsme ochutnali, byl v něm cítit skutečný lanýž. Když jsme se servírky opět zeptali, že lanýž tam je, odvětila, že nikoliv lanýž ale lanýžové máslo. Tedy zjevně vůbec netušila, co to lanýž je. Protože lanýže nemáme rádi, byl pro nás dort vyhozenou investicí, přestože jistě by milovníky této drahé potraviny jistě nadchl.

Na placení jsme opět čekali přibližně 10 minut, přestože se restaurace z poloviny vyprázdnila, nikdo si nás nevšímal. Nakonec se nám podařilo přivolat vrchního a zaplatit. Za večeři jsme dohromady zaplatili 1085 Kč. Restaurace v nás zanechala trochu rozpačitý dojem. Za ty peníze to určitě nestálo i když některé chody byly výtečné. Hlavně omyly personálu a čekání nad špinavými talíři a pak na placení hodně srazilo náš počáteční dobrý pocit.