Můj zcela nevýznamný blog

Jsme zvyklí vybírat pro naše návštěvy podniky, které jsou svou cenovou úrovní na úrovni, kterou si může reálně dovolit středně ekonomicky postavená většina. Přesto se najdou špičkové restaurace, které například v poledních hodinách nabízejí menu v cenově přístupné hladině. A tak jsme vyrazili do proslulého pražského podniku Grand Cru, kde vaří Jan Punčochář, jeden z nejlepších současných českých šéfkuchařů.

Restaurace je v zastrčeném koutku Lodecké ulice u Petrského náměstí. Kolem se to restauracemi a bary jen hemží a tak je jasné, že o konkurenci tu není nouze a může se zde prosadit buďto nejlevnější nebo nejkvalitnější gastronomický provoz. Podnik má dvě části a to bar a vlastní restauraci, obě od sebe oddělené útulným dvorkem.

U vchodu nás čekala hosteska, která nám dala kabáty do šatny a usadila nás. Rezervaci jsme si dopředu nedělali, neočekávali jsme, že podnik bude plný. Místo jsme sice dostali ale jak se později ukázalo, v poledne volných míst mnoho nezůstalo. Milá a velice kompetentní obsluha nám přinesla jídelní a vinný lístek. Bohužel nápojový lístek nám nabídnut nebyl, takže k pití jsme si objednali džbánek kohoutkové vody. Polední menu bylo rozděleno na dvě části. V první si bylo možné vybrat z celkem 3 předkrmů, 3 hlavních jídel a 3 dezertů a sestavit si sám dvou- nebo tříchodové menu. Cena za dva chody byla 390 Kč a za tři 450 Kč. Dále bylo možné vybírat z nabídky 7 jídel, které už ovšem cenově byly o třídu výše.

Sestavili jsme si tedy jedno dvouchodové a jedno tříchodové menu. Dvouchodové se skládalo z topinamburového krému se zauzeným kachním prsem a foie gras a freguly s mořskými plody a černou omáčkou ze sépie. Tříchodové menu jsme sestavili z vepřové krokety s fenyklem a Piment d ́Espelette majonézou, supreme z kukuřičného kuřete s pažitkovými bramborami Grenaille a kuřecím jusem a mrkvového řezu se sorbetem z bezového květu a citronu.

Přestože se o gastronomii tak trochu zajímáme, museli jsme se při objednávce optat na některé nám neznámé pojmy. A tak jsme se dozvěděli od opravdu kompetentní obsluhy, že Piment d ́Espelette majonéza je majonéza se španělským pepřem resp. namletými papričkami a fregula je těstovina ve tvaru malých kupiček, pocházející ze Sicílie. Jak jsme v průběhu naší návštěvy zjistili, nebyli jsme zdaleka sami, kteří těmto pojmům nerozuměl.

Jako první jsme ovšem dostali pozornost kuchyně, tedy amuse bouche. Bylo to výborné bílé pečivo s pro nás naprosto novým chuťovým zážitkem-uzeným máslem. Máslo nevonělo uzením ale na jazyku se s jeho smetanovou chutí rozlévala i chuť kouře a udírny. Takže tenhle zážitek nás pozitivně naladil v očekávání věcí příštích.

První na stůl dorazil topinaburový krém a vepřová kroketa. Topinambury jsme měli dosud spojeny vesměs s poměrně fádní chutí, ale v téhle úpravě nás naprosto oslnil. Navíc vyladěno bylo i servírování, kdy vlastní krém byl na plátky masa a játra nalit až před hostem. Krém výrazné a příjemně nasládlé chuti. Tenké plátky zauzených kachních prsou a foie gras ho jen doladily do naprosto skvělé úrovně.

Vepřová kotleta byla už na talíři opravdovým uměleckým dílem. Čekali jsme, zda bude i tak chutnat, protože často nádherná kompozice na talíři zakrývá nedostatky v chuti a kvalitě přípravy. Po zakrojení do krokety bylo jasno. Perfektně připravené šťavnaté a neskutečně chutné vepřové masíčko, které ostatní ingredience na talíři jen pozvedly na dokonalý luxus.

Napjati jsme čekali na hlavní chody. Fregula s mořskými plody byla dobrá, našli jsme v ní opravdu všechny základní mořské pochutiny, tedy chobotnici, mušle a krevety. Navíc byl doplněn dvěma kousky výborné ryby. Navrchu dnes tak moderní ale chuťově zcela nevýrazná pěna. Tu moc rádi nemáme, protože pokud není výraznější chuti, pak tak trochu postrádá smysl.

Kuřecí supreme bylo opravdovým skvostem. Žádné velké umělecké výkony ve stylingu na talíři. Tady šel šéfkuchař tvrdě a přímo po co nejlepší chuti. Kuře šťavnaté, skvěle ochucené, silná šťáva neboli jus opravdu na jazyku zahrála mistrovský koncert. Brambory dobré ale opravdu výtečným nápadem byla ogrilovaná mladá kukuřice, která svou nasládlou chutí vše dovrčila k exkluzivnímu zážitku.

A nakonec dezert. Ani na ně nechyběla pěna, ale v tomto případě výrazné chuti, takže měla svůj smysl. Mrkvový řez byl sice zcela schován pod sorbetem ale o to byl lepší. Tak chutný a jemný mrkvový koláč jsme už dlouho neochutnali. Sorbet byl dobrý, ale neškodila by mu o něco výraznější chuť a vůně bezového květu. Nicméně jsme si opravdu pochutnali.

Celkem jsme za oběd zaplatili 918 Kč (voda stála 38 Kč/osobu). Nutno konstatovat, že jsme dostali nikoliv nějaké miniaturní degustační porce, jak je v některých dražších podnicích zvykem, ale poctivý oběd. Odcházeli jsme opravdu dobře najedeni s pocitem, že jsme se za slušnou cenu dotkli opravdového luxusu a kvality.