Můj zcela nevýznamný blog

Pivnice v centru metropole většinou neslibuje až tak skvostné gastronomické zážitky, nicméně Hlávkův dvůr získává na známých serverech poměrně kladná hodnocení. A tak jsme se rozhodli, že půjdeme do jámy lvové a tuhle pivnici v turistickém centru Prahy navštívíme.

Restaurace se nachází ve dvoře mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí. Restaurace je opravdu obrovská. Jak jsme se dozvěděli na jejích webových stránkách celkem má až 370 míst pro hosty. My jsme si vybrali zastřešenou terasu venku, kde bylo příjemně i v letním teplém podvečeru. Tentokrát jsme testovali ve třech, abychom mohli ochutnat více chodů a udělali si komplexnější obrázek.

Obsluha nám přinesla jídelní lístek, který tady mají samozřejmě i v angličtině a němčině. Ten je poměrně rozsáhlý. K pití jsme si pochopitelně dali pivo, protože bylo opravdu teplo, přišel vhod lehčí Gambrinus a taky jedno řezané. Dále 2 dl červeného vína a domácí zázvorovou a citronovou limonádu. Výběr jídel byl opravdu těžký. V nabídce je jak rozsáhlý stálý jídelní lístek, tak speciální menu. Po dlouhém vybírání jsme se rozhodli jako předkrmy pro jednu z „ošatek k pivu“ a to pečené mini karbanátky s domácí tatarskou omáčkou, dále českou hospodskou klasiku, nakládaný hermelín s cibulí, česnekem, domácí paprikovou pastou a chilli papričkou. Neodolali jsme další hospodské klasice, i když už trochu vyšlé z módy – gulášové polévce podávané v rozpečeném bochníku chleba. Z hlavních jídel jsme zvolili ze speciálního menu grilovaná vepřová „Pluma Iberico“ se špekovými fazolkami s červenou cibulí, domácími cuketovými bramboráčky a bylinkovým Demi-Glace. Ze stálé nabídky jsme vybrali pečené koleno na černém pivu s křenem, hořčicí a nakládaným zelím s chilli papričkami, domácí nakládané okurky se zázvorem s rozpečeným ježkem z chleba a hovězí burger s křupavou zeleninou, čedarem, pečenou slaninou, restovanou cibulkou, volským okem a rajčatovou salsou v domácí sezamové bulce s hranolky julienne a pikantní koktejlovou omáčkou.

Restaurace v době našeho příchodu ještě nebyla nijak plná, takže nápoje dorazily velice rychle. Bohužel pivo bylo málo vychlazené, především Gambrinus. Když jsme to reklamovali, přišla servírka s omračujícím vysvětlením, že jsou plzeňská restaurace a tedy že Gambrinus moc nejde a tedy se nestačí v trubkách vychladit. Trochu podivné v pivnici, která se na svých webových stránkách chlubí tím, jak úspěšné má výčepní a jakou kvalitu nabízí. Víno i domácí limonády byly výborné.

První přišla „ošatka k pivu“ tedy karbanátky. Servírování stylové chuťově ani co do množství jim nebylo co vytknout. Možná když je to chuťovka k pivu, mohly být výrazněji kořeněné nebo pikantní. Nakládaný hermelín je česká hospodská klasika. I ten byl standardní kvality, chuťově vyvážený.

Gulášová polévka v chlebu byla hitem někdy před 15 lety, nicméně zřejmě tenhle způsob servírování stále u turistů je populární. Chleba výtečný, dalo by se říci dokonalý. Bohužel polévka už méně. Byla chuťově poměrně mdlá a opět, vzhledem k tomu, že je podávána v pivnici, tak naprosto nedokořeněná. Slánku a pepřenku jsme na stole nenašli. Zřejmě si restaurace myslí, že je na vyšší úrovni a jídla z kuchyně jsou dokonale dochucená.

Hamburger vypadal docela dobře, i když houska na pohled vypadala, že je na okrajích skoro připálená. Ale zdání klame, byla výborná. Horší už to bylo s masem. Mělo nepříjemnou podivnou pachuť, kterou jsme ani po dlouhém ochutnávání nebyli schopni identifikovat. Nicméně nebylo zcela poživatelné. Nevím, jak si kuchaři představují „hranolky julienne“ ale to, co jsme dostali byly zcela obyčejné standardní kupované hranolky, ty julienne vypadají trochu jinak. Takže jsme hamburger nechali nedojezený. Kupodivu obsluha ho bez jakýchkoliv dotazů odnesla. Protože v té době už restaurace byla plná skoro k prasknutí, nijak jsme problém nerozpitvávali a nechali to být.

Grilované vepřové trojhranného řezu „Pluma Iberico“ nebylo vůbec špatné. Bylo chutné, šťavnaté a ideálně připravené. Bohužel bylo doplněno olejem nasáklými cuketovými bramboráčky. Pokud si někdo dává ne bramborové ale cuketové bramboráčky, tak zřejmě chce dietnější pokrm a ne žvýkat hmotu, že které prýští fritovací olej.

Vrcholem večera bylo pečené koleno. Tomu se vytknout nedalo zhola nic. Výtečně upečené, kůrčička naprosto skvostná. k Tomu dobrý salát, smetanový křen a chleba. Věcí, která z toho všeho vyčuhovala ještě více, byly naprosto dokonalé nakládané okurky. Prostě klasická bašta. Koleno bylo tak velké, že jsme si ho nechali zabalit zbytek domů s sebou.

Na závěr jsme ještě chtěli ochutnat některý z dezertů a zvolili jsme skořicové lívanečky s borůvkovým žahourem a zakysanou smetanou. Jaké bylo naše překvapení, když nám je obsluha donesla zabalené s sebou se zbytkem pečeného kolene. Vysvětlili jsme, že dezert chceme sníst tady. Za chvíli jsme ho tedy dostali na talíři. Bohužel pobytem v krabičce utrpěl na vzhledu, což byla škoda a nepochopili jsme, proč kuchyně neudělala novou porci. Jak ošklivě vypadal o to lépe chutnal. Především žahour byl skutečně z borůvek a nikoliv z ovoce, zvaného „kanadské borůvky“ které nemají prakticky žádnou chuť. Tenhle byl voňavý a chutný.

Placení proběhlo s malými problémy, protože jsme platili kartou a obsluha nejprve přinesla na stůl terminál a zmizela. Když dlouho nikdo nešel, zavolali jsme číšníka, který placení dokončil. Celkem jsme za naši večeři (7 chodů) zaplatili 1574 Kč. Není to úplně málo ale v porovnání s jinými restauracemi v centru to není ani moc. Bohužel skutečné kvality jsme se tu dočkali jen pomálu. Naprosto neomluvitelné ovšem bylo teplé pivo. Takže do Hlávkova dvora ano, ale jen na Plzeňské pivo a karbanátky nebo koleno, vše ostatní je sázka do loterie.