Moje přebíjení – úvod

 

V poslední době mne už pár mých přátel a známých požádalo o pomoc, porotože si pořídili střelnou zbraň a chtějí si sami přebíjet náboje. To mne vnuklo myšlenku, něco málo o mých zkušenostech s tímto krásným koníčkem napsat. Takže tady je první díl a doufám, že se mi podaří jich napsat více a že pomohou začátečníkům při prvních krůčcích.

Ke střelbě jsem se dostal díky mému tátovi a jeho kamarádům. Ti za minulého režimu nechtěli, abychom amatérsky zkoušeli vyrábět si různé dělobuchy, rakety a podobně a tak se rozhodli, že přirozenou klukovskou touhu po zbraních a pořádné ráně uspokojí zcela legální cestou. A tak jsem ve Svazarmu začal někdy ve svých 14 letech střílet ze vzduchovky, malorážky a tehdejších služebních zbraní, tedy pistole ČZ vz. 52 ráže 7,62×25 mm a samopalu (v tehdejší terminologii) vz. 58 ráže 7,62×39 mm. Nakonec to dospělo do fáze, že jsem vedl dětské kroužky střelby ze vzduchovky v ZŠ Modřany a Jižní Město a stal jsem se instruktorem střelby ze služebních zbraní. Střílel jsem i na soutěžích jak vzduchovkových, tak ze služebních zbraní (nikdy jsem nebyl u žádné ozbrojené složky členem). Z mé milované pistole vz. 52 jsem si vystřílel II. výkonnostní třídu.
Po roce 1989 jsem okamžitě zažádal o zbrojní průkaz právě na tuhle zbraň, protože do té doby to bylo bez stranické knížky prakticky nemožné. Časem se můj arzenál rozrostl a tedy i potřeba vyrábět si vlastní náboje dostala jasný rámec. Dnes standardně přebíjím 4 ráže (9×19 mm, 7,62×25 mm, 5,56×45 mm a brokovou ráži 12). To jen na úvod.

Přebíjení, tedy vytváření vlastních nábojů, mne nikdy předtím nenapadlo. Až jsem potkal v roce 2001 skvělého kamaráda Štefana Barnokyho, se kterým jsme se až do jeho předčasné smrti v roce 2015 velice úzce přátelili. Štefan mne zasvětil do možnosti vyrábět si vlastní náboje, protože on už v tom měl mnohaletou praxi. A tak jsem začal přebíjet. Prvotním motivem bylo samozřejmě ušetřit peníze, protože pochopitelně doma vyrobený náboj vyjde levněji, než kupovaný. To jsem ale netušil, že i mne dostihne časem první a základní pravidlo přebíječe:

Na přebíjení se peníze neušetří!!!

Jak je to možné? Je to jednoduché. Když začnete přebíjet, vyjde sice náboj na méně peněz ale prakticky současně začnete více střílet a vzroste spotřeba nábojů. Takže výsledkem je, že náboj je levnější ale více se jich vystřílí. Takže místo šetření peněz do koníčka dá člověk financí malinko více ale zatřílí si mnohokrát více. A s každým výstřelem má dobrý pocit, že zase ušetřil oproti tomu, kdyby měl náboje kupovat v obchodě.

Nicméně to jsem ještě ani vzdáleně netušil a tak jsem v prvních měsících roku 2002 vyrazil do tehdy jediného obchodu s potřebami pro přebíječe „Přebíjení Anděl“ v pražské Libni. Scházeli se tam tehdy prakticky denně nadšenci z celé republiky, kteří se tomuto koníčku věnovali a dala se tam sehnat i spousta zajímavých informací a tipů. První, co jsem si pořídil, byla jediná česká kniha o přebíjení od pana Leitnera. Pro rejpaly upřesním, že na webu tehdy na toto téma prakticky nic nebylo, ten byl ještě celkově v plenkách. A dodnes je, pokud vím, jediná co v češtině vyšla.
Protože je poměrně útlá, měl jsem ji přečtenou za dva večery. Základy jsem pochopil ale některé věci a jejich smysl mi stále zůstaly trochu nesrozumitelné a tedy skryté. Naštěstí jsem měl Štefana a „Anděla“, takže jsem měl s kým vše probrat. No a pak nastal konečně ten okamžik, kdy jsem vyrazil nakoupit základní vybavení.

1067 lidí celkem si to přečetlo. 1 lidí si to dnes přečetlo.


Chcete něco dodat nebo mne poslat ke všem čertům ? Tady je prostor pro komentář !

Translate »