Můj zcela nevýznamný blog

Tak jsem se po dlouhých letech rozhodl pro vlastní blog.
Co mne k tomu vede nebo spíše nejdříve, co mne k tomu nevede:

• Nejsem grafoman, takže zcela jistě nemám ambice tu psát romány (jak doufám).
• Nemíním tu otevírat skrytá zákoutí svého soukromého života, protože nejsem ani exhibicionista (jak doufám).
• Nechci spasit svět (jak doufám).
• Nechci dělat reklamu za prachy ani podporovat reklamou jiné servery, proto jsem blog nedal na žádné blogerské weby ale na svůj soukromý i když vím, že se tím zbavuji velkého množství čtenářů.

A teď co mne k tomu přimělo:

• Někteří mí přátelé jsou na Facebooku zhnuseni, že jim jejich posty komentuji dlouhými komentáři a tím zapleveluji jejich bohulibé cíle, takže toto je cesta.
• Občas mne něco tak nas…re nebo naopak potěší, že mám chuť na to napsat svůj názor a Facebook pomalu začíná být nepřehledný.
• Není špatné si občas přečíst, co člověk psal před x lety a jaké měl starosti nebo radosti (asi už stárnu a jsem mírně nostalgický).

Nebudu si tu psát nějaký deníček a navíc jsem od přírody strašně líný, takže nečekejte denně jeden příspěvek. Bude to spíše občasníček. A pro rejpaly – občas se mi do textu vloudí překlep, občas i pravopisná chyba. Na štíru jsem s čárkami v souvětích a ne a ne to dostat do krve. V redakcích, kam píšu, mi to kontroluje ještě jazykový korektor, takže nemám potřebu nijak hluboko pronikat do tajů gramatiky, než jsem se dosud naučil.

A to je asi tak vše pro začátek. Doufám, že vás nebudu nudit a občas se tu objeví i nějaká lehce jiskřivá myšlenka.

Zdar a sílu