Zář 2, 2014 - Nezařazeno    No Comments

I pes musí někdy odpočívat

 

K tomuhle zamyšlení nebo spíše povzdechu mne inspirovalo letošní tradiční setkání československých vlčáků v polské Późně. A nutno říci, že nejen letošní, protože stejná situace se opakuje každý rok. A musím konstatovat, že nejen na našem setkání ale i na jiných kynologických akcích vidím tenhle nešvar, který hraničí až s týráním zvířete. O co tedy jde?Každý, kdo si pořizuje psa, by měl o něm něco vědět. Když si pořizujeme auto, víme jakou má spotřebu a kolik na plnou nádrž přibližně ujedeme, než musíme znovu natankovat. Sami na sobě dobře známe stav, kdy nejsme pořádně vyspalí a odpočinutí a tak nepodáváme zrovna nejlepší výkony a nejsme v nejveselejší náladě. Proč by tomu u psa mělo být jinak? V odborné literatuře se dočtete, že dospělý pes spí 12-14 hodin denně, u mladého psa nebo štěněte se k tomu přičítají ještě 2-4 hodiny navíc. Pes neprospí tuhle dobu v kuse ale jak je kolem něj klid, tak se snaží usnout. A teď konkrétně k problému. Prosím, neberte to v žádném případě jako kritiku konkrétní akce, na které vše demonstruji v příkladech. Totiž není to v organizaci akce ale vždy a pouze v majitelích psů.

V pátek odpoledne přijedeme na setkání a na dvoře, kde jsou stoly a lavice na sezení a kde se jí, pije a diskutuje, se prohání smečka československých vlčáků. Někteří jsou navolno, některé mají majitelé u sebe na vodítkách. Sedíme, povídáme, večeříme, popíjíme, pak se zapaluje oheň a sedí se u něj dlouho do noci (někteří až do ranních hodin). Občas někdo odejde se psem na procházku a pak se s ním na dvůr vrátí.

DSC_6600

Sobota ráno – snídaně mezi 8.-9. hodinou a obrázek na dvoře je stále stejný. V 10 hodin začíná závod a účastníci setkání se přesunují na louku. Psy berou na vodítka k sobě, někteří je dávají na úvazy ke stromům. Kdo se přihlásil na závod, nastoupí se psem a po provedení všech disciplín si vesměs opět jde se psem sednout stranou a sleduje výkony svých konkurentů. Ve 13 hodin končí závod a jde se k obědu. Situace na dvoře opět nezměněna. Jen občas už se někteří psi do sebe pustí (nutno říci, že jen náznakově, žádný zraněný pes nebyl zaznamenán). Je častěji slyšet vrčení a poštěkávání. Další program začíná ve 14 a 17 hodin, tak někteří jsou se psy na delší vycházky po okolní krásné přírodě kolem Nisy. Někteří zůstávají, protože setkání je každoročně možností si popovídat z majiteli z celé Evropy a prodiskutovat eventuální problémy.

Ve 14 hodin je tradiční společné focení všech účastníků. V 17 hodin začíná výcvik obran. Někteří se ho účastní aktivně, někteří vezmou své psy na vodítka a přihlížejí. Samozřejmě křik figurantů, běhání, štěkot psů a zákusy se odrážejí i u pouze přihlížejících psů. Občas štěkají na figuranta zdálky, občas mají tendenci vyběhnout jeho směrem a také si kousnout do peška nebo rukávu. Obrany končí asi po hodině a jde se k večeři. Obraz na dvoře opět stejný. Jen potyček je zjevně více i vrčení a štěkání. Není divu, psi jsou stále ještě nabuzení z obran. Po večeři se vyhlašují výsledky závodu a pak se jdou pouštět lampióny štěstí. Obraz na dvoře nezměněn.

DSC_6547

Neděle ráno – snídaně opět mezi 8. a 9. hodinou a potom se čeká, jestli přestane pršet a plánovaná bonitace bude moci proběhnout venku nebo alternativně pod střechou stodoly. Stav na dvoře nezměněn, jen vrčení, štěkání a konfliktů opět přibylo. Bonitace je nakonec pod střechou a psi se při ní a při svodu nechovají nic moc. Není divu. 3 dny strávili tím, že pobíhali po dvoře nebo byli na dvoře u nohou svého pána, který občas se s nimi mazlil nebo si k němu přisedl známý a obdivoval psa a také si ho pohladil nebo se s ním pomazlil. Psi spali pouze v noci tak dlouho, jako jejich majitelé a to ještě v noci probíhala čilá komunikace mezi nimi, protože vytí ustávalo pouze tak na 2-3 hodiny v nočních a časných ranních. Takže odhaduji, že psi prospali denně tak 5-6 hodin !!!

Když jsme ještě jezdili na TARTové tábory v Žirovnici (pamětníci jistě, stejně jako já, uroní slzu – kdeže ty zlaté časy jsou…) byl tam dokonce zákaz, být se psy přes den mimo výcvikové hodiny. Psi prostě v 9 hodin ráno s psovody nastoupili na výcvik, v 11:45 skončili, psi šli na úvazy, do kotců nebo do chatek a tam zůstali bez majitelů až do 15 hodin, kdy začínal výcvik odpolední. Po něm opět zpět a s pánem se setkali až když se vracel do chatky a šel spát. Přesto se jednou týdně výcvik dělal volnější a kratší, aby se psi nepřetěžovali. Na setkání v Późně majitelé nastupovali na závod a na výcvik se psy nevyspalými a tím i v ne nejlepší psychické a fyzické kondici. Divili se, že pes se chová jinak, než normálně a ti zcela zabednění se snažili ho dokonce donutit k normálnímu výkonu.

DSC_6595

Lidé zjevně nerozumí svým psům a jejich potřebám. Na první pohled to vypadá krásně – majitel je stále se svým psem=pes musí být šťastný. Ano, je to skutečně tak, ovšem za normální situace, tedy kdy se kolem psa celý den neprohání smečka psů dalších. Slyším i hlasy “koukej ale třeba teď si lehnul a zavřel oči”. Super, ale opět je vidět, že o psu ten člověk nic neví. Pes sice zavřel oči ale všechny jeho ostatní smysly zůstávají v pohotovosti, protože kolem se ozývá štěkání, vrčení a vytí dalších psů, takže jeho instinkt velí zůstat v pohotovosti. Takže opět to není žádný odpočinek. Není třeba vystudovat biologii nebo kynologii na vysoké škole, není potřeba si zaplatit speciální kurzy kynologických znalostí, stačí normálně uvažovat selským rozumem a nechovat se ke svému čtyřnohému parťákovi, jak k nezničitelnému stroji.

 

Zdar a sílu

PS: Veškeré zde zveřejněné fotografie jsou pouze a jen ilustrační a tedy text není vztažen na osoby a psy na nich zachycených !!!

7485 lidí celkem si to přečetlo. 1 lidí si to dnes přečetlo.


Chcete něco dodat nebo mne poslat ke všem čertům ? Tady je prostor pro komentář !

Translate »