Můj zcela nevýznamný blog

Severočeský Chomutov zcela jistě není znám jako gastronomický ráj. Nicméně jme chtěli vyzkoušet, co zdejší restaurace nabízejí. Podle známého cestovatelského serveru jsme vybrali nakonec restauraci Sklípek – La cantina přímo v objektu chomutovského divadla.

Do restaurace se vchází po schodech dolů a když jsme ke schodům vešli, měli jsme chuť se otočit a utéct. Páchlo to tam odporně. Nakonec jsme se sebezapřením páchnoucí schody sešli a otevřeli jsme dveře do vlastní restaurace. Sice sem trochu za námi zavanul zápach ze schodiště, ale jinak se nám interiér docela líbil. Restaurace má dva prostory, oproti všem současným trendům ten hlavní je kuřácký a vzadu trochu zastrčená je část nekuřácká. Nutno ovšem říci, že v době oběda, kdy jsme v restauraci byli, ani v kuřácké části si nikdo nezapálil. Zápach pocházel, jak jsme se po našem dotazu dozvěděli, od dezinfekčního prostředku, kterým bylo těsně před naším příchodem schodiště vytřeno. Pravda, že při odchodu už se na schodišti linula libá vůně, nicméně proč v restauraci vytírají až po otevření, to jsme nepochopili.

První, co v nás zanechalo velice pozitivní a příjemný dojem byla krásná a neskutečně ochotná mladá servírka. Přestože obsluhovala celou restauraci sama, neustálý úsměv a ochota ji neopouštěla. Dostali jsme kupodivu jen jídelní lístek po nápojovém ani vidu ani slechu. Servírka nám ochotně sdělila, co si můžeme dát k pití. Vybrali jsme si bílé víno chardonay, minerálku a nealkoholické pivo. Jídelní lístek je poměrně rozsáhlý a o nás zarazilo, protože si nedovedeme představit, pokud by se restaurace naplnila (odhadem má tak 70 míst) a hosté by si dali každý něco jiného. Kromě steaků vesměs vše ostatní znělo italsky.

Kromě stálého lístku jsme dostali i speciální nabídku 3 hlavních jídel. Vybrali jsme si ze stálého lístku pečené papriky a lilky na olivovém oleji a česneku s feta sýrem a italským chlebem, kuřecí vývar s ravioly plněnými bylinkovým sýrem a zeleninou. Jako hlavní jídla jsme zvolili dvě ze speciálního menu, tedy hovězí rumpsteak v kávové krustě s koňakovou omáčkou a chilli hranolky a domácí těstoviny s italskou klobásou, pečeným česnekem, šalotkou, rukolou a parmazánem.

Když nám servírka přinášela předkrm s polévkou nestačili jsme valit oči. Obojí je servírováno na neskutečně velkých a těžkých talířích, obojí i polévka navíc zcela nepochopitelně ve velice nepraktickém čtverhranném. Bylo nám líto číšníků, kteří tohle obří těžké nádobí musí nosit. Polévka byla výtečná, opravdu poctivě připravená a dostatečně horká. Ravioly výborně uvařené a jemná náplň chuť polévky skvěle dotvořila. Bohužel jsme ji nemohli dojíst, protože ze čtverhranného talíře prostě vyjíst všechna nešla.

Pečené papriky s lilkem byly také výborné, jen v nás vůbec nevzbuzovaly představu Itálie, spíše slunného Řecka, kde je sýr feta doma. Jídlo bylo skvěle okořeněné a voňavé, zelenina zjevně opravdu kvalitní. Chleba byl dobrý, i když malinko gumový. V Itálii ale i v Řecku se k předkrmům servíruje vesměs pečivo křupavé.

Hlavní chody přišly opět na těžkotonážních talířích. Těstoviny kupodivu na kulatém. Byly výborné, skvěle uvařené. Netušili jsme, co si představit pod pojmem „italská klobása“, spíše jsme očekávali klasickou salsicciu. Nicméně v jídle jsme našli zasušenou klobásu, která byla výborná, ale k takové úpravě těstovin se moc výraznější chutí nehodila. Také rukoly bylo na těstovinách více, než se obvykle servíruje.

Steak byl udělán medium, přesně jak jsme si přáli po dotazu obsluhy při objednávce. Chuťově byl výtečný, jen došlo trochu ke zmatení pojmů. Kávovou krustu jsme si představovali trochu jinak. Steak byl spíše v kávové marinádě. Krusta je křupavá kůrka, tedy vypečená vrstva což v tomto případě určitě nebyla. Chilli hranolky byly opravdu takřka hardcorové. Stačilo si dát do úst jeden a člověk byl celý v jednom ohni. Protože nejsme příznivci extrémně pálivých jídel, příště si tu určitě dáme jinou přílohu.

No a přišel čas na dezert. Když se restaurace prezentuje italskou kuchyní, nedalo se objednat nic jiného, než tiramisu. Vypadalo nádherně, chutnalo dokonale, jen ne jako tiramisu. Pořádný kus moučníku jako tiramisu vypadal, ale v pišotech jsme chuť kávy hledali jen stěží a posypané bylo netradičně cukrem se skořicí. Bylo to výtečné, jen by stálo zato napsat do nabídky, že se jedná o skvělou, ale trochu jinou variaci na klasický italský moučník. Byli jsme nakonec rádi, že jsme si dali jen jeden dohromady protože, stejně jako u ostatních jídel, byla porce opravdu více než velká.

K moučníku jsme si dali espresso a cappuccino. Bohužel tady restaurace zcela zklamala. Kromě chuťově nijak dobré kávy jsme místo espressa dostali klasickou českou dávku „kafča“. Tedy automat nastaven na odhadem dvojnásobné množství vody, které přes kávu proteklo. Standardní množství pro espresso, tedy 30 ml, tady bylo překonáno zcela jistě dvojnásobně. O to více úsměvné, když na účtence se objevila položka „espresso originale“ …

Celkem jsme za náš oběd zaplatili 666 Kč. Přes nedostatky jsme restauraci ocenili jako jednu z těch lepších, které jsme navštívili. Kuchyň předvedla dobrý výkon a v osobě servírky se ukázalo zcela jasně, že kvalitu restaurace a spokojenost hostů dělá personál „na place“ minimálně z poloviny. Zcela určitě se do restaurace Sklípek – La cantina vrátíme až se ocitneme v Chomutově.