Můj zcela nevýznamný blog

Pokud je někde v Praze skutečně hodně zapadlá restaurace, pak je to ta Na konci. Její název už dává vědět, co je jejím poznávacím znamením. Na konci Slivence u silnice je novostavba, kde ji každý, kdo jede kolem, musí najít.

Parkování tu není přímo u restaurace ale musí se využít jedno z blízkých parkovišť, která jsou doporučena na webových stránkách restaurace.  Když jsme šli z parkoviště, první s čím jsme se u restaurace setkali, byl kuchař v rondonu, opřený o zeď a z něj se valily chuchvalce cigaretového kouře. Sice nestál před hlavním vchodem ale z doporučeného parkoviště jsme kolem něj museli projít. Tenhle, pro hosta skoro odpudivý obrázek, je bohužel vidět u nás poměrně často. Ve vyspělé části Evropy se s ním prakticky nesetkáte. Do restaurace se vchází z hlavní ulice, dveře byly otevřené. Proč zmiňuji otevřené dveře, pochopíte dále. Udělali jsme předem rezervaci, ale restaurace byla zcela prázdná, takže to byl zjevně zbytečný krok. Obsluha byla i díky tomu velice rychlá. Bohužel ani v téhle restauraci nemyslí na to, kam ženská část hostů má dát kabelku. Takže buďto ji nechá válet po podlaze nebo si ji strčí na židli a částečně na ní sedí.

K pití jsme objednali dvě domácí limonády. Došlo k zásadnímu nedorozumění, protože číšník neznal rozdíl mezi bezovou a bezinkovou limonádou, jak sám přiznal. Objednali jsme si podle nápojového lístku bezinkovou a dostali bezovou, tedy nikoliv z bezinek ale z květů bezu. Druhá byla citronáda. Ale z obou jsme byli zklamáni. O žádné domácí limonády se nejednalo. Byly to kupované sirupy s vodou a plátkem citronu. Nebo pokud restaurace má představu, že slovo “domácí” znamená, že je v restauraci nalita do sklenic, pak má i domácí víno, pivo, kořalku atd.

U jídla jsme váhali. Už když jsme rezervovali místa, tak jsme se těšili na víkendové menu ale bohužel. V restauraci Na konci končí víkend nepochopitelně úderem 15. hodiny v neděli. Po této době víkendové menu prostě nedostanete. Takže jsme si dali gratinovanou cibulačku se sýrem Gruyére a portským vínem. Jako hlavní chody tygří krevety na červeném curry s jasmínovou rýží a dušená hovězí líčka na červeném víně se špeclemi a šalotkou. Jako první nám ovšem přistála na stole pozornost z kuchyně, tedy výtečné a křupavé pečivo s dýňovou pomazánkou. To nás hezky naladilo.

Cibulačce nebylo co vytknout, byla dobrá i když za 90 Kč jsme čekali trochu více, než jen průměrně připravenou francouzskou klasiku. Po polévce opět přišla pozornost z kuchyně, tentokrát raviolka, plněná kachními játry se smržovou pěnou a špenátem. Pojali jsme podezření, že restaurace poznala, že tu jsme služebně. Ale během naší večeře přišli i další 4 hosté a jak jsme sledovali, dostali totéž co my. Tygří krevety byly výtečně ochucené červeným curry a jasmínová rýže stahovala pálivost omáčky. Líčka na červeném víně je klasika a tak nepřekvapilo, že i ta byla skvělá, jemná a omáčka chuťově vyvážená.

Vše jsme zakončili levandulovou panna cottou se sezónním ovocem. Tady snad jen to, že nakonec jsme panna cottu jedli samotnou, protože její výtečnou chuť použité ovoce naprosto přebíjelo. K tomu tečka na závěr-cappucino a espresso, obě kávy skvěle připravené a vynikající chuti. Během vychutnávání si dezertu se najednou v restauraci objevil velký pes, který do ní vběhl z ulice neustále otevřenými dveřmi. Nejprve se zvenčí ozýval křik jeho pána a když pes na volání nereagoval, tak pán vtrhl do restaurace a spolu s obsluhou zápasili se psem až ho vytáhli zase ven. I po téhle nepříjemné příhodě zůstávaly dveře do ulice stále otevřené. Víte, že psy mám rád, nevadí mi, když přijde vychovaný pes s pánem i do nejlepší restaurace. Tohle ale bylo něco zcela jiného. Nepříjemný zážitek …

Závěrem ještě jeden mokrý povzdech. Hosté v neděli večer si neměli na toaletách čím utřít ruce po umytí, protože při absenci sušáku jedinou možností jsou tu papírové ručníky. Ty ale nebyly doplněny, takže výdejový zásobník jen lákavě svítil a byl prázdný.

Restaurace Na konci se profiluje spíše do kuchyně francouzského stylu a interiérem, provedením jídel a cenami se snaží řadit k té kvalitativně vyšší části restaurací. Předpokládá se také, že klientela bude z té gastronomicky vzdělanější části hostů. Úplně běžný host nebude asi některým pojmům z menu rozumět, takže číšník se u stolu při objednávce zdrží déle vysvětlováním (gaspacho, rilletes, espuma, vichisoisse, duxel). Jídlo je na dobré úrovni a zcela jistě stojí za ochutnání. Jen Na konci zřejmě nepochopili, že dobré jídlo k dobré restauraci nestačí. Tu dělají právě detaily, které tady nemají zcela dotaženy. Kuchař, kouřící na ulici, neznalost číšníka (a zjevně i majitele, protože “bezinková” limonáda byla napsaná na menu), chybějící hygienické potřeby na toaletě atd. to vše by se opravdu ve skutečně dobré restauraci stát nemělo. U restaurace, kde za tříchodové menu s vínem pro 2 osoby nezaplatíte méně, než 1.000 Kč bych očekával více.

Zdar a sílu