Můj zcela nevýznamný blog

Malá obec Kostelec nad Ohří určitě není vyhlášenou gastronomickou destinací. Nicméně se tu nachází areál Dvůr Perlová voda, jehož součástí je i malý pivovar s restaurací. Navíc na svých stránkách lákají na kuchařské umění šéfkuchaře, který vařil na dvou výstavách Expo a v různých zahraničních hotelech a restauracích. Tak jsme se do Kostelce vydali i my.

Restaurace se nachází ve velkém areálu, nově zrekonstruovaném, kde je nabízeno také ubytování. Podle stojanů na kola a množství jejich majitelů v době oběda bylo jasné, na jaké hosty tu především cílí. Přestože interiér restaurace s otevřenou kuchyní, barem a varnou piva pod krásnými klenbami nás zaujal, v parném letním poledni jsme dali přednost terase a mírnému osvěžujícímu vánku. Obsluhovala nás nejprve mladá příjemná a ochotná servírka a pak její stařší, neméně příjemná kolegyně. Jídelní lístek tady nehýří několika stranami, je na něm pouhých 19 položek, včetně 2 moučníků a 3 dětských jídel.

K pití jsme si vybrali samozřejmě místní pivo, které tu vaří, a domácí limonádu z černého rybízu. O té jsme se dozvěděli, že tedy není domácí, protože sirup restaurace nakupuje. Proč je tedy takto limonáda označena? Ani sirup není vyráběn nikde podomácku ale v normální firmě, která ho průmyslově produkuje. Nicméně jak pivo, tak limonáda byly výborné. Limonáda především nebyla přeslazená, jak to v podobných případech bývá, ale opravdu osvěžující. K jídlu jsme si zvolili pohankový tatarák a na radu servírky také žampiony pečené ve slanině s klobásou jako předkrmy. Jako hlavní chody jsme vybrali penne s kuřecím masem a houbami sypané parmazánem a pstruha po mlynářsku s vařeným bramborem.

Předkrmy přišly poměrně rychle. Pohankový tatarák byl naprosto skvostný, přestože nejsme žádní vegetariáni. Chuťově velice jemně vyladěný, chuť pohanky v něm přesto dominovala. K němu, jak se na tatarák sluší a patří, klasické topinky s česnekem. Prostě lahoda.

Druhý předkrm malinko zklamal svým provedením. Přiložit k žampionu kolečko klobásy, obalit to anglickou slaninou a lehce zapéct, to není žádné velké kuchařské umění a nezachránily to ani „čmáranice“ z balzamikové redukce na talíři ani pár lístků salátu. Chuťově to nebylo špatné ale naprosto to neodpovídalo údajné proslulosti šéfkuchaře.

Pak přišly na řadu hlavní chody. Pstruh po mlynářsku servírovaný klasicky vcelku posazený pěkně na bramborách vypadal skvostně. Byl také výtečně připraven a ochucen. Maso měkké, šťavnaté a opravdu chutné. Jen jsme postrádali nůž na ryby, museli jsme s ním zápasit s obyčejným jídelním nožem. Bohužel jak skvěle byl připraven pstruh, o to horší byla příloha. Už při zakrojení do brambor bylo jasné, že něco není v pořádku, protože vařený brambor nemá na povrchu tvrdší tenkou krustu a uvnitř není skoro kašovité konzistence. Brambory byly zjevně převařené a aby to kuchař zakryl, dal je lehce zasušit do trouby aby se na talíři zcela nerozpadly.

Italské těstoviny penne sice nějak neseděly do jinak spíše do české kuchyně laděné nabídky, ale právě proto jsme na ně byli zvědavi. Bohužel těstoviny byly převařené (nikoliv rozvařené) a ke konzistenci „na skus“ měly opravdu daleko. Spíše uvařeny jako klasické české nudle. S kousky chutného kuřecího masa a kousky žampionů plavaly v jakési smetanové omáčce fádní chuti. Nahoře byly posypány nikoliv deklarovaným parmazánem, ale podle chuti levným sýrem typu grana. Proč se restaurace pouští do pokrmů italské kuchyně, když zjevně nemá ani základní znalosti o surovinách a přípravě? A to nejsme odpůrci použití smetany v pokrmech s italskými těstovinami, v severní Itálii se jí běžně vylepšuje konzistence omáčky, nicméně v malém množství. Těstoviny jsme prostě vrátili, protože opravdu nebyly dobré. Své připomínky jsme řekli obsluze a tak slíbila, že je vyřídí v kuchyni. Co následovalo, byl skutečný políček profesionální gastronomii. Servírka přišla s tím, že kuchyně vzkazuje, že z jejího pohledu bylo vše v pořádku. Tedy jinak řečeno, hosté jsou pitomci, jen jim to takhle nemůžeme přímo říci…

Na závěr jsme si objednali ještě domácí koláč a cappucino. Servírka se nám, na rozdíl od kuchyně, za jídlo omluvila a sama nabídla, že jako kompenzace je koláč na účet podniku. Koláč byl poctivě udělaný a chuťově dobrý, jen jsme očekávali, že v letní sezóně v něm bude méně těsta a více ovoce. Trochu jsme se suchým těstem dusili.

Platili jsme hotově a celkem naše útrata byla 533 Kč. Restaurace Dvůr Perlová voda nás okouzlil krásným prostředím i interiérem. Bohužel spíše zklamal provedením jídel. Nicméně pro znavené cyklisty, kteří jen potřebují doplnit kalorie, a neohlížejí se tak moc na kvalitu jídla, je to jistě varianta. Milovníkům dobrého jídla a profesionálního přístupu kuchyně bychom tuhle restauraci asi moc nedoporučili.

PS: Ani obsluha nebyla bez chyb. Dvě mladé dámy byly profesionálky, nicméně hlavní jídla nám přinesl jejich kolega, který se tvářil a i komunikoval tak, jakože ho hosté obtěžují. Přinesl nám jídlo ale nepřinesl příbory. Když jsme si o ně řekli, odběhl a když je donesl, tak nasupeně tak prudce odstrčil sklenici s pivem, že málem s ní rozbil můj talíř s jídlem.