U Hubálků to stálo zato
Kostelec nad Orlicí není zrovna vyhlášenou gastronomickou Mekkou. Přesto nás zaujaly nadšené ohlasy na místní Hostinec u Hubálků. Proto jsme neváhali a do předměstí Kostelce – Kostelecké Lhoty jsme se vydali s napětím i očekáváním.
Při první návštěvě webových stránek restaurace jsme trochu znejistěli, protože tu nabízejí polední tříchodové menu za 130 Kč, což většinou signalizuje, že restaurace je v koncích a tak se snaží nalákat hosty alespoň v poledne na sice ne moc kvalitní ale levné jídlo. Nicméně jsme do Kostelecké Lhoty dojeli a našli tam krásnou budovu hostince s velkým parkovištěm a několika parkovacími místy přímo před vchodem. Také interiér působil velice příjemně, nijak luxusně ale čistě a vkusně. Restaurace nabízí sezónní a stálé menu. Samozřejmě také to obědové, ale o to jsme si raději ani neříkali.
Z nabídky je vidět, že tady majitel ví, co dělá. Nenajdete tu žádné neumělé pokusy o italskou, asijskou nebo francouzskou kuchyni ale pouze tuzemská jídla ze zjevně místních surovin. Vybírali jsme tedy jak ze stálé nabídky, tak z předvánočního menu. Z toho jsme zvolili krémovou kaštanovou polévku s česnekem a bylinkovými krutonky z černého chleba a z hlavních jídel kapra s černou omáčkou se sušenými šveskami, medem a černým pivem, domácími kroketami a vídeňskou cibulkou (toho jsme si dali v poloviční porci). Ze stálého menu jsme si vybrali jako předkrm pikantní hovězí dršťky na pivu s kousky špeku a čerstvým chlebem z místní pekárny a grilované kuřecí prsíčko s omáčkou z černého jeřábu a domácími bramborovými kroketami. K pití podorlický jablečný mošt, svařené víno a lahev minerálky.
Pití v pořádku, jablečný mošt poctivý, výborný, servírovaný v malé karafě. Po troše čekání jsme se dočkali předkrmu a polévky. Zdržení zjevně bylo způsobeno tím, že dršťky se připravovaly čerstvé. Byly servírovány v designové misce, vše pěkně nahřáté. Chuťově naprosto dokonalé, lehce pikantní ale žádný oheň v ústech. Snad jen kusy drštěk mohly být menší, protože se nevešly na lžíci a padaly z ní.
Na kaštanovou polévku jsme se těšili. Především na tu kombinaci s česnekem jsme byli zvědavi. A nezklamala. Silná kaštanová chuť, jen lehce ochucená česnekem a posypaná trochou čili, které jí dávalo šmrnc. Krutony taky dobré, jen celý zážitek doladily.
Chvilku jsme opět čekali na hlavní chod a pak to přišlo. Klasický český recept na kapra, nicméně byl opravdu perfektně připraven. Kapří maso bylo upraveno tak aby z něj host nemusel vytahovat každou chvíli kosti. O nějaké bahnité pachuti, které se hodně lidí stále obává, ani památky. K tomu výborná omáčka a opravdu domácí bramborové krokety. K tomu ještě čerstvý a pěkně ochucený zeleninový salátek. Prostě vánoční pohádka.
Grilované kuřecí prsíčko bylo šťavnaté, s křupavou kůžičkou a velice chutné. Lehce nahořklá a nakyslá chuť omáčky z černého jeřábu (dnes znovuobjeveného pod názvem aronie) výborně ladila jak s masem, tak s výbornými domácími kroketami. Chuťovou korunu tomu dávaly kousky čerstvých jablek. Česká klasika, dnes už skoro zapomenutá. A pro zajímavost, k oběma hlavním jídlům nám ještě obsluha přinesla navíc dvě sosírky s omáčkami, pokud by nám ty na talíři nestačily. To se vidí v českých restauracích málokdy.
Na závěr nesměl chybět dezert. Zaujal nás zimní tvarohový koláč s čokoládovou omáčkou a čerstvou šlehačkou. I ten byl skvělý a nejsympatičtější na něm bylo to, že ho tady nazývají normálně česky a ne “cheescake” (tedy “sýrový koláč”, jak už jsme se také v restauraci setkali). Jemný, chutný, nepřeslazená. osvěžující, tak by se dal ve stručnosti charakterizovat.
Placení proběhlo bez problémů. Celkem jsme za náš výtečný oběd zaplatili 759 Kč. Hostinec u Hubálků nás překvapil kvalitou a především tím, že si na nic nehraje a podávají tu jen tradiční místní kuchyni. Výtku zaslouží jen číšník, který nás obsluhoval. Nezajímal se, jak nám chutnalo, při placení nepoděkoval a ani se s námi při odchodu nerozloučil. Kuchyň se může snažit jak chce ale výsledný dojem hosta dělá nakonec vždy chování personálu “na place”. Ale i tak stojí zato se k Hubálkům zajet podívat.