Můj zcela nevýznamný blog

Opět jsme vyrazili po zákoutích naší vlasti a tentokrát jsme dojeli do poněkud Bohem a českými turisty pozapomenutého regionu – na broumovsko. Na známém webu s hodnoceními restaurací jsme vybrali jednu z mála, která vypadala slušně – restauraci v hotelu VEBA v Broumově.

Hotel VEBA sídlí v krásné historické vile s překrásnou zahradou. O to více nás překvapily interiéry. Sice krásně zrestaurované zdi, nicméně nábytek a celkový styl v duchu 90. let minulého století. Ale to nás neodradilo, doufali jsme stále ve kvalitní gastronomický zážitek. Právě probíhala akce s chřestovým menu, která slibovala dobré jídlo. Ale neopomněli jsme otevřít i stálý jídelní lístek. Ten už signalizoval, že máme být ostražití. Nabízel od steaků, českých specialit až po italské těstoviny.

K pití nás zlákala nabídka domácí citronové a malinové limonády. Ještě při objednávce jsme se pro jistotu zeptali, zda jsou opravdu domácí a byli jsme ujištěni, že ano. Jaké bylo naše zklamání, když jsme po ochutnání zjistili, že se jedná o průmyslově vyráběný sirup s vodou a s kousky citronu, resp. mražených malin. Co na nich bylo domácího jsme nepochopili. Doufali jsme jen, že jídlo náš první negativní pocit napraví.

Ze stálého jídelního lístku jsme si vybrali hovězí vývar s masem a nudlemi, topinku s rajčaty a mozzarellou a z nabídky „jídla české kuchyně“ pavlišovský řízek s knedlíky a zelím. Nedalo nám to abychom neokusili také chřest a nejvíce nás oslovil kuřecí steak marinovaný v bylinkách s holandskou omáčkou a zeleným chřestem. Jídla byla poměrně rychle hotová, také jsme v restauraci seděli sami a na venkovní terase byli ještě další 2 hosté. Polévka byla chutná, teplá a zcela v pořádku. S dalšími chody to už bohužel tak dobré nebylo. Pod pojmem „topinka s rajčaty a mozzarellou“ jsme si logicky představili nějakou variantu italské klasiky, tedy bruschetty. Jak hluboce jsme se mýlili. Dostali jsme obyčejnou topinku z českého polotmavého chleba, na které se vršily 4 vrstvy střídavě rajčat a bílého rozteklého sýra. Topinka byla navíc zřejmě připravovaná ve fritéze a koupala se v ní asi déle, než je zdrávo. Takže byla tvrdá jako kámen. K opravdové mozzarelle měla bílá rozteklá hmota hodně daleko. Spíše připomínala její nejlevnější náhražky, které se v našich obchodech objevují. Ani stopa po bazalce nebo jiném ochucení. Jen roh talíře byl posypán sekanou petrželovou natí.

Na pavlišovský řízek jsme byli zvědavi, protože se má jednat o autentickou místní specialitu. Vepřové maso, naklepané takřka do průhledna v trojobalu a opět zřejmě ve fritéze vyfritované do naprosté smrti. Suché maso, konzistencí ne nepodobné podrážce. K tomu poměrně dobré houskové knedlíky a zelí. Pokud tohle je místní specialita, tak hluboce litujeme místní obyvatele. Spíše se ale jedná o naprostou neznalost základních postupů u místního kuchaře. Talíř byl opět v rohu posypán nasekanou petrželkou.

Kuřecí steak s chřestem bohužel kvalitou za řízkem nijak nezaostal. Pokud byl opravdu naložen v bylinkách, pak to kuchař zcela zabil tím, že ho posypal hojně drceným černým pepřem, který zcela přebil všechny další chuti a vůně. Chřest vypadal na první pohled lákavě ale bohužel měl uvnitř skoro kašovitou konzistenci-byl dokonale převařený. A jak jinak, opět roh talíře posypaný sekanou petrželovou natí. Ta byla zřejmě v představě kuchaře znakem kvalitní gastronomie.

Protože už topinku jsme obsluze reklamovali, dostali jsme jako kompenzaci zdarma ovocný dortík. K němu jsme si ještě objednali čokoládový řez. Dezerty tu mají hezky vystavené v chladící prosklené vitríně. Oba dezerty byly, ve srovnání s ostatními chody, opravdovým pohlazením po duši.

Placení proběhlo bez problémů. Za celý oběd jsme v restauraci hotelu VEBA nechali 444 Kč. Stále se ptáme, proč v českých a moravských regionech je tak moc podniků, které si hrají na luxus a přitom jejich kuchaři neovládají ani nejzákladnější postupy a zpracování surovin? Vždyť dnes není problém zajet si na nějaké školení, kurzy nebo stáže. Bohužel v restauraci hotelu VEBA v Broumově jsme zažili další z odstrašujících příkladů, jak by naše gastronomie neměla vypadat.