Můj zcela nevýznamný blog

Právě jsem se vrátil … ne z Hradu naštěstí nikoliv, ale z Říčan u Prahy z restaurace Jureček, která je přímo u místní už od první republiky vyhlášené plovárny. Ze známých hostů sem chodil například herec Oldřich Nový. Navíc na několika serverech jsem našel informaci, že tady se jedná o “gurmánskou turistiku” (zjevně nevědí, že by mělo být správně “gurmetskou” nebo lépe hezky česky “labužnickou”- mířím třeba na server kudyznudy). A tak jsem byl velice napjatý, co nás tu čeká.

Říčanská plovárna je v hodně zastrčeném koutě, což jí dává klid především od rušné Černokostelecké ulice. Ale podle navigace jsme v pohodě trefili. Z parkoviště musíte vědět kam jít, protože restaurace není dobře vidět. Pěkná historická budova s terasou už byla v sobotu večer přibližně ze tří čtvrtin plná. Přesto jsme dostali místo pro dva.
Dva jídelní lístky, jeden stálý a jeden s denní nabídkou přistály na stole hned vzápětí. Obsluha je tady vůbec velice silnou stránkou restaurace. Rychlá, nevtíravá a příjemná, přesně jak to má být. Bohužel v denním lístku už byla dvě jídla proškrtnutá. Ale vybrali jsme z předkrmů denní nabídky lososa, marinovaného v kopru a pomerančové kůře se šafránovým krémem a zkusili jsme i speciální přání ze stálého lístku, tedy špagety s česnekem, čili papričkou a olejem ale v poloviční předkrmové porci. Obsluha bez mrknutí oka akceptovala. Hlavní jídlo jsme si dali opět z denní nabídky, tentokrát telecí karabáček (vysvětleno a názorně ukázáno obsluhou, odkud maso ze stehna pochází), konfitovaný v červeném víně a zelenině s bramborovou kaší a pečenými žampióny. Bohužel tady jsme narazili na první problém, žampiony prý došly. Proč někdo z personálu nedojel do asi 3 minuty vzdálených dvou supermarketů, kde je mají, to jsem nepochopil. K pití mattonku (ledový čaj byl prý sice domácí ale už slazený, což jsme nechtěli) a kohoutkovou vodu. Nechali jsme si ještě lístek, protože jsme chtěli ještě později si doobjednat.
Jak už jsem zmínil, rychlost obsluhy byla silnou zbraní. Ale rychlostí překvapila i kuchyň. Špagety a lososa jsme dostali skutečně bleskurychle. Spaghetti aglio olio e peperoncino, jak se objednaný pokrm v originále jmenuje, byly dobře připravené, udělané na skus. Malinko to kuchař přehnal s porcí česneku, páchnul jsem ještě dvě hodiny po jídle. Rozporuplné dojmy zanechal ovšem losos. Marinovaný byl, ale chuť a vůně kopru se nějak nekonala. Pomerančové aroma ovšem nechybělo. Šafránový krém se těžko hodnotí. Zda byl skutečně použit šafrán, těžko říci, nicméně chuťově byl takřka nijaký. Takže jsme vlastně jedli lososa s pomerančovým aroma. To je dojem, který zůstal.

Po dojezení předkrmů jsme ještě objednali kulajdu, která nás zaujala už když jsme se poprvé do lístku podívali. Přišla opět v zápětí, společně s hlavním jídlem. Oboje bylo výtečné, ochucené tak akorát, poctivě uvařené. Kulajda přesně jemně nakyslá s houbami. Prostě pohádka. A tak jsme neodolali a objednali ještě jako dezert buchtičky s vanilkovým šodó. Opět dorazily po malinké chvilce a byly výtečné. Jen opět jeden detail, nebyly to buchtičky s vanilkovým šodó, ale buchtičky s vanilkovým krémem. Šodó jsou totiž v horké lázni vyšlehané vaječné žloutky s bílým vínem a popř. dochucené např. vanilkou. Tady po víně nebylo ani vidu ani slechu. Byl to jen obyčejný, i když výtečný, vanilkový krém. Na závěr jsme jako vždy otestovali kávu a objednali si espresso. Obsluha se zeptala jestli velké nebo malé a když jsme opakovali, že normální espresso, tak si pro svou jistotu pobroukla “takže malé” a odešla. Espresso jsme dostali skutečně malé, asi kdybychom změřili objem, tak ho bylo o trochu více, než těch maximálních 30 ml, ale nebyl to ten pověstný “decák”, který za italský nápoj vydává mnoho českých restaurací. Káva výborná, ale bohužel zase jeden detail – sice jsme dostali horké mléko, ale chyběla sklenička vody.

Celkově byla návštěva restaurace Jureček velice příjemným překvapením. Příjemné prostředí i obsluha. Dobrá kuchyně i když s malými výhradami. Blízkost hlavního města a tedy i silné konkurence tu zřejmě působí. Navíc Říčany nejsou zrovna známé jako město se sociálně slabším obyvatelstvem, spíše naopak. A tak i ceny tomu odpovídají – jsou jako v lepší pražské restauraci. Trochu nejistým dojmem působí nevyhraněnost nabídky. Najdete na ní jak klasická česká jídla, tak “Itálii” a malinko “Francie”. Restauraci Jureček ale přesto mohu s klidným srdcem doporučit jako možnost se dobře najíst v příjemném prostředí říčanské plovárny.

A na závěr ještě malou vsuvku. Espresso jsme dostali, ale na účtence se přímo vyzývavě skvělo vyúčtované espresso “picollo”. A pak že neexistuje!!!

Zdar a sílu