Můj zcela nevýznamný blog

Pamětníci vzpomenou na dobu, kdy nestála ještě dálnice až do Plzně a jednou z možností se po cestě občerstvit byl motorest v obci Svojkovice. Už v tehdejší době to nebyl žádný gastronomický ráj. Dnes motorest leží mimo hlavní trasu, ale chlubí se tím, že byl nově zrekonstruován. Proto jsme i tak trochu z nostalgie do Svojkovic vyrazili.

Vystoupili jsme na poměrně zaplněném parkovišti a naladilo nás, že na tabuli před vchodem byly nabízeny králičí speciality. Vešli jsme do restaurace, kde se převalovaly husté chuchvalce cigaretového kouře. Obsluhy jsme se zeptali, kde mají nekuřácký prostor, ale nepochodili jsme. S úsměvem nám servírka sdělila, že takový oni nemají. Sedli jsme si tedy zcela dozadu. Na jídelní lístek jsme čekali slabých 10 minut. Motorest zjevně slouží jako vesnická hospoda, především místním milovníkům piva. Nicméně tak se nikde neprezentuje. Jídelní lístek nás překvapil tím, že po králičích dobrotách na něm nebyla ani zmínka. Naopak při jeho čtení se jen prohloubil náš nostalgický pocit, že jsme se vrátili v čase o 25 let zpátky. Nejen přílohy jsou tady účtovány zvlášť, ale i třeba plátek citronu, okurka nebo porce hořčice a kečupu. A nedejte se mýlit, tady se levně nenajíte. Vše je tu řešeno jako stavebnice. Tedy objednáte si smažený sýr za 85 Kč. K tomu ale jako přílohu třeba americké brambory (30 Kč) a samozřejmě tatarskou omáčku (15Kč). Takže nakonec za obyčejný „smažák“ dáte pěkných 130 Kč.

“Řecký” salát, smutná to parodie

My jsme nechtěli nic moc riskovat a tak jsme si objednali hrachovou polévku, nakládaný hermelín, vepřový steak s liškami a steak z roštěné na pepři. K vepřovému jako přílohu vařené brambory s máslem a k hovězímu řecký salát. K pití čaj a kofolu. A opět jsme čekali… asi po 10 minutách nám servírka přišla oznámit, že nakládaný hermelín nemají. Po dalších 5 minutách konečně na stole přistála hrachová polévka. Nebylo třeba ani ochutnávat, už zdálky byla silně cítit polévkovým kořením neboli byla plná „maggi“. Osobně mám polévkové koření rád, ve vývaru v přiměřeném množství jen podpoří chuťový vjem, ale nalít tohle koření do hrachovky, to je unikát. Na polévce tak byly poživatelné prakticky jen křupavé krutony.

Po dalších 15 minutách přišla naše hlavní jídla. Už na první pohled bylo podezřelé, že obě omáčky mají podobnou vodovou konzistenci a barvu. Podezření v nás zahlodalo. A po ochutnání bylo jasno, jsme zpět v osmdesátých letech, kdy restauracím vládla proslulá „UHO“, tedy univerzální hnědá omáčka. Pepřovou z ní člověk v kuchyni (bojím se ho označit za kuchaře) udělal tak, že do ní nasypal kuličky sušeného pepře, které potom nepříjemně tvrdě křupaly mezi zuby. No a u vepřového plátku v ní byly lišky. Ty chutnaly z neznámých důvodů trochu nahořkle. Brambory byly servírovány ve zvláštní misce, ale byly zcela suché, bez deklarovaného másla. Obsluha tomu ještě dala korunu, když na dotaz po másle sdělila, že ho tam v kuchyni asi prostě zapomněli dát a … nic, žádná omluva nebo nabídka, že ho přinese dodatečně. Vyvrcholením byl „řecký“ salát. Uvozovky jsou tu na místě, protože pouze to, že v něm byly olivy a nějaký bílý sýr jeho název připomínaly. Po olivovém oleji ani stopa, vše bylo zalito jakousi neutrálně sladkokysele chutnající vodou. Zato okraje „ozdobeny“ typicky řeckou ingrediencí – balzamikovou redukcí. Prostě retro v tom nejhorším slova smyslu.

Brambory s máslem … bez másla

Kávu ani moučník jsme už neriskovali. Účtu jsme se dočkali opět takřka přesně po 15 minutách, co jsme o něj požádali. 15 minut je tu zřejmě nějaká časová konstanta. Účtování bylo v pořádku, ale musím říci, že celkem 450 Kč za tenhle gastronomický zážitek byly vyhozené peníze. Takže pokud jste gastromasochisti určitě do Svojkovic zajeďte. Za nemalý peníz si tu zkazíte žaludek a po odchodu budete páchnout, jak po týdenním pobytu v kuřáckém salonu. A to přesto, že je motorest po rekonstrukci a přes celou délku restaurace se táhne tunel vzduchotechniky. Ve Svojkovicích větrají ale tak, že otevřou dveře ven. Asi nechtějí zvyšovat spotřebu energie a šetřit životní prostředí …