Můj zcela nevýznamný blog

Buštěhrad zná podle jména asi každý, ale málokdo sem asi zajel. My jsme se vypravili na doporučení místních do nové restaurace Mezi domky, která se nachází v domě, stojícím na místě původního středověkého hradu. Z dálky byste v něm restauraci nehledali, to zjistíte až z malé cedulky u vstupních dveří.

Restaurace je rozdělena na kuřáckou a nekuřáckou část. Nekuřáci jsou tady odsunuti do zadní části restaurace. Myslím, že u podniků, které se snaží držet jistou úroveň, by tomu mělo být právě naopak. Moderní interier naznačuje, že restaurace míří spíše do krajin moderní gastronomie. Přivítala nás velice příjemná a usměvavá číšnice, která nás odvedla ke stolu. Ta nás obsluhovala po celou dobu naší návštěvy a musím konstatovat, že byla tím nejsilnějším pozitivním zážitkem z nedělního oběda.

K pití jsme si objednali litrovou karafu s vodou (tady za ní zaplatíte 45 Kč), skleničku růžového vína a domácí limonádu. U té nastal problém, protože v nápojovém lístku byla psaná bezinková limonáda ale po dotazu zda se jedná o limonádu z bezinek nebo z bezového květu usměvavá servírka znejistěla a nebyla schopna odpovědět. Nakonec jsme se dobrali k tomu, že limonáda není z červenofialového ale z lehce nažloutlého sirupu a tedy není bezinková ale bezová. Na tenhle problém narážíme v restauracích poslední dobou poměrně často. Bezový sirup vstal z mrtvých a tahle dobrota z květů bezu, kterou naše babičky běžně vyráběly a používaly se opět dostává do módy. Bohužel restauratéři nevědí pořádně, jak se jmenuje. Nazvat bezový sirup bezinkovým je totéž, jako nazvat vaječnou omeletu omeletou kuřecí.

Jídelní lístek malého rozsahu a k němu navíc ještě tříchodové menu za výhodnější cenu. Z předkrmů jsme sáhli po čekankovém salátu s ořechy a gorgonzolou a dále jsme vybrali paštiku z kachních jater s hrozinkami a hruškovo-zázvorovým konfitem. Z hlavních jídel nás zaujala kuřecí stehýnka, marinovaná v černém pivě s bramborovým pyré a kapustičkami a také telecí řízek s brambory, glazírovanými máslem a okurkovým salátem.

Nejprve na stůl dorazily nápoje, nutno říci, že překvapivě i růžové víno nám servírka nalila z otevřené lahve přímo u stolu a dala dokonce předem ochutnat. Nevídaný servis u rozlévaného vína. Víno i bezová limonáda byly výborné. Další přišlo pečivo, jedno si přímo restaurace peče, bílá bageta byla kupovaná. A k tomu naprosto výtečné máslo, ochucené pažitkou. Na předkrmy jsme chvilku čekali ale vyplatilo se. Byly oba výborné. A protože jsme mezitím snědli pečivo, servírka nám bleskurychle přinesla další porci i s tím dobrým máslem. Kachní paštika s rozinkami byla výborná, jemná a skvěle ladila s hruškovo-zázvorovým konfitem nebo spíše zavařeninou. Proč to nazývají vznešeněji než to je  jsme nepochopili, i tak to bylo výborné. V salátu čekanku výtečně doplnily ořechy a gorgonzola. Na předkrmech jsme si pochutnali.

Hlavní jídla dorazila poměrně brzy. Obě servírovány tak trochu bez nápadu, jako by kuchař před službou koukal na pořad Ano, šéfe, kde Zdeněk Pohlreich učí kuchaře servírovat maso na lůžku z přílohy. Prezentace jídel je Mezi domky hodně rozpačitá. Taková napůl cesty mezi zcela rustikálním a jakýmsi pokusem o moderní styl. Kuřecí stehna byla možná marinovaná v pivě, po marinádě ovšem nebyla v jejich chuti ani památka. Navíc byla totálně neslaná, což u pečené drůbeže je tak trochu problém. K tomu ještě maso bylo suché jak troud. Telecí řízek byly vlastně řízky dva. Výhodou bylo, že nebyly rozklepány do průhledna, ale pěkně šťavnaté a měkké. Servírovaný okurkový salát ovšem zklamal. Byl chuťově a provedením na úrovni levné jídelny. Tak skvostné jídlo, jako telecí řízek by si zasloužilo trochu lepší provedení přílohy. Oba hlavní chody nás celkově zklamaly.

Přesto jsme neodolali a objednali si ještě dezerty a kávu. Při objednávání espressa opět padl klasický český dotaz, zda chceme velké nebo malé?!? Vybrali jsme si mandlovo-pistáciovou panna cottu s omáčkou z lesních plodů a cheescake s karamelovou omáčkou z Baileys. Káva byla výborná a naprosto v pořádku. Dortíky oba dobré jen ten s Baileys byl trohu fádnější, měli jsme nedávno v pražské restauraci Esprit čokoládový dortík s Baileys a byla to úplně jiná liga, navíc o celých 20 Kč levnější.

A už jsme se dostali k placení. To už neprobíhalo u naší usměvavé a ochotné servirky ale u vrchního. Účet byl naprosto v pořádku ale protože jsme platili kartou, došel si pro bezdrátový terminál. Vložil do něj kartu a chvilku chodil po místnosti a zjevně hledal signál pro připojení. Nakonec první transakce proběhla vadně a terminál vytiskl účtenku s nápisem storno. Druhý pokus už prošel. Jaké bylo naše překvapení, když 2 dny po naší návštěvě nám byla částka z účtu stržena dvakrát, tedy dvakrát 995 Kč. Nakonec se vše napravilo, ale až po telefonátu do restaurace. Je takový velký technický problém mít po celém prostoru restaurace signál pro tak důležité zařízení, jako je platební terminál?

Celkový dojem z restaurace byl velice rozpačitý. Pokud sem chcete zajít na kávu a něco malého z předkrmů nebo dezertů, tak to asi stojí zato. Jinak ale kvalita jídel ne zcela odpovídá stylu restaurace a především cenám. Pokud bychom se chtěli do restaurace vrátit, tak jen kvůli té neskutečně příjemné, milé a ochotné servírce, co nás obsluhovala. Jinak nás vrátiti se do Buštěhradu Mezi domky už asi nic jiného nemotivuje.

PS: Protože jsme rezervaci udělali na naše pravé jméno, restaurace zřejmě zjistila, že jsme novináři. A tak neočekávaně během konzumace hlavních jídel vyšel z kuchyně kuchař (nebo šéfkuchař??? bohužel se nepředstavil) a optal se nás, zda je vše v pořádku. Bohužel tato snaha vyšla trochu naprázdno, přišel totiž v docela dost zašpiněném rondonu, což zrovna chuti k jídlu nepřidalo. Po zaplacení navíc vrchní nás pozval do krásného starého středověkého sklepa, kde restaurace pořádá příležitostné akce. To jen jako perličku.