Můj zcela nevýznamný blog

V minulosti jsme udělali v Pardubicích jednu z nejstrašnějších gastronomických zkušeností v pizzerii Santa Maria. Nedalo nám a vrátili jsme se do východočeského města zpět, protože jsme nevěřili, že se tam nedá najít opravdu dobrá restaurace. Našli jsme tedy na známém serveru jako nejlépe hodnocenou restauraci U Dvou Kohoutků.

Restaurace se nachází ve dvoře ne zcela reprezentativního domu. Ale když projdete temným průchodem z ulice, najdete tu plno zeleně a pergolu pro letní posezení. Interiér je zařízen vkusně a útulně. Restaurace je plně nekuřácká a je rozdělena do tří místností oddělenými polopříčkami, takže tu nesedíte v jedné velké hale ale v útulných menších prostorách. Jídelní lístek,tedy vlastně tři v jednom – polední menu, nabídka dne a stálý lístek jsou směsí mezinárodní a české kuchyně.Trochu nás překvapily výrazy například „fettucine s pančetou“ nebo „ravioly plněné rikotou“. Nepochopili jsme, zda se jedná o snahu o vtip nebo neznalost, jak se názvy surovin píší. Proto jsme raději tyhle pokrmy z výběru vyloučili.

K pití jsme zvolili čerstvou pomerančovou šťávu. Z obědového menu se nám líbil hovězí vývar s játrovou rýží a zeleninou ale trochu nás zarazila cena 25 Kč. Po dotazu, zda je vše opravdu domácí nám číšník takřka uraženě sdělil, že u nich v kuchyni je slovo polotovar zakázáno. Tak jsme si ji objednali a k ní ještě ze stálého lístku hráškový krém s mascarpone a slaninovým čipsem. Jako hlavní chody jsme vybrali z nabídky dne hovězí líčka na víně s bramborovým pyré a pečenou zvěřinovou roládu s mačkanými bramborami a cibulovým soté s liškami. Z dezertů jsme zkusili francouzskou klasiku, tedy créme brulée.

Samozřejmě nejdřív jsme měli možnost ochutnat naši čerstvou pomerančovou šťávu, které nebylo co vytknout. Výborná, tak akorát vychlazená. Pak přišly polévky. Hlavně jsme byli zvědavi na vývar za 25 Kč. Kupodivu číšník nám řekl pravdu. Byl dobrý, poctivý, játrová rýže skutečně domácí a navíc v ní plavaly i kousky masa. Hráškový krém nijak nezaostal i když by to byla ostuda, protože byl více jak dvakrát dražší. Byl naprosto dokonalý, chuťově vyvážený. Na rozdíl od mnohých jiných restaurací, kde je vymixován do naprostého krému, tady byl v krému hrášek přiznán v ne zcela rozmixovaných kouscích.

No a pak přišly naše hlavní chody. Líčka byla naprosto dokonalá, maso se jen rozpadalo a rozplývalo na jazyku. Kuchař nenechal nic náhodě a servíroval je v hlubokém talíři, což jim nijak neuškodilo. Naopak nahřátý talíř tak lépe udržel celý pokrm, včetně masa dlouho teplý. Bohužel trochu zklamání přišlo s roládou. Její příloha byla bez závad, výborná. Chuťově byla roláda výtečná, jen bohužel maso bylo tužší a navíc plné šlach, které nebylo možné rozkousat. Vyplivávat neustále na talíř zpět kousky nestravitelného pokrmu zážitek z jídla zrovna neumocní. Dezert i doobjednaná káva byly skvělé, na dně mističky s velice chutným dezertem zrníčka vanilky, jednoznačný to důkaz, že se také jedná o domácí výrobu od začátku do konce. Placení proběhlo bez problémů. Za celý oběd jsme dali 678 Kč. Nutno říci, že kromě vývaru jsme nevyužili polední nabídky, jinak by naše útrata byla méně jak poloviční.

Restaurace U Dvou Kohoutků přesvědčila, že až na malý problém s roládou, se dá v Pardubicích dobře najíst. Přestože je zastrčená ve dvoře domu, zjevně má dostatek hostů, jak jsme se přesvědčili při naší návštěvě. Osobně myslím, že nemá zapotřebí na svých stránkách vyzdvihovat, že do ní jezdí vařit na akce i známí pražští šéfkuchaři. Restaurace by měla získat jméno svou kuchyní, ať už ji vaří kdokoliv a ne se chlubit takříkajíc cizím peřím. A U Kohoutků jsou dobří, i když stále je tu něco ke zlepšení.