Můj zcela nevýznamný blog

Na pražských Vinohradech najdete spoustu restaurací a hospod. A v Nitranské ulici je jich hned několik. Bez mediálně známého šéfkuchaře, bez reklamy ale přesto stále plná a s velice dobrou pověstí je restaurace Kofein. Proto jsme se vydali ji na vlastní kůži vyzkoušet.

Prostory restaurace se nacházejí v suterénu obytného domu a tak se do ní vchází po poměrně příkrém schodišti z ulice. Interiér je ve stylu sklepa, tedy s cihlovou klenbou a neomítnutými cihlovými zdmi. Žádné koberce nebo dřevěné podlahy, ale stylová dlažba. Nábytek jednoduchý, pohodlný. Celkově to tady působí velice příjemně a útulně nikoliv jako nějaká honosná restaurace ale jako domácká hospůdka. Prostor je rozdělen na dvě hlavní části. V první, vstupní, vévodí bar a otevřená kuchyň, v druhé je klidněji a obě části odděluje dvojitá polopříčka, mezi níž je umístěn stůl. Takže takový netradiční box pro uzavřenější společnost.

Na stránkách restaurace jsme se dočetli, že se zaměřuje na tapas, což nás trochu překvapilo, protože jsme slyšeli, že tu spíše servírují české klasiky a mezinárodní kuchyň. Zjistili jsme, že tu opravdu tapas podávají, jen ne v takové formě, jako si mnozí tyhle španělské chuťovky představují. Tady to funguje tak, že jako tapas jsou servírovány malé porce jídel. Výhodou je to, že host tak může ochutnat podstatně více, než v normální restauraci. Samozřejmě je na lístku i několik jídel v plných porcích.

Vybrat si z celkem různorodé a široké nabídky nám dalo trochu práce. Nakonec nám pomohla velice ochotná a příjemná obsluha. Ta nám hlavně poradila, že nemá smysl objednávat více jak 3-4 tapas na osobu, protože 3 odpovídají velikostí přibližně jednomu normálnímu jídlu. Takže nakonec jsme sáhli po studeném předkrmu čerstvému sýru s pistáciemi, šalvějí a malinovou omáčkou a zapečenému kozímu sýru s pomerančovou omáčkou. Dále pak salátu s okurkou, hořčičnou omáčkou, krutony, marinovaným lososem a koprem. Vyzkoušeli jsme i polévku, tedy vývar z hovězí oháňky s krupicovými nočky, libečkovými nudlemi a zeleninou. Jako hlavní jídla jsme vybírali pouze z teplých tapas a volba padla na pečenou pražmu s vanilkovým pyré a dále na rolovanou vepřovou hlavu s pastyňákovým pyré a sladkou hořčicí.

K pití jsme neodolali nabídce domácích limonád. takže žízeň jsme uhasili džbánky meruňkové s višněmi a malinovou s mátou. Obě opravdu poctivé domácí, dokonce s kousky ovoce. Poctivé domácí limonády ceníme u našich restaurací velice vysoko.

Předkrm byl opravdu famózní. Lahodný smetanový sýr, obalený v pistáciích a k tomu sladká a voňavá malinová omáčka. Prostě to nemělo chybu. Stejně výtečný byl i zapečený kozí sýr. Pomerančová omáčka skvěle doplnila jeho jemnou chuť. Takže sýrové kolo se vydařilo nadmíru skvěle. Bohužel pečivo tady není součástí předkrmů a je nutné si ho zvlášť objednat. Ale stojí zato, protože je domácí a i pažitkový dip svědčí o citu šéfkuchaře pro vyváženost chutí.

Pak přišla polévka a salát. Salát byl výborný, opravdu lehký s lahodným dresinkem. Plátky lososa se jen rozplývaly na jazyku. Polévka voňavá, chutná ale … deklarované nudle byly tvrdé, nedovařené a tvarem spíše připomínaly trochu slabší hranolky. Trochu to vypadalo tak, že nudle mírně předvařené a skladované v lednici někdo v kuchyni zapomněl dovařit a hodil je do polévky jen tak, slepené a nedovařené. Polévka tedy byla zklamáním.

Hlavní jídla byla „tapasová“ a tedy malé porce. Přesto si s jejich prezentací na talíři dali v kuchyni záležet. Pražma měla krásně křupavou kůži, jinak byla perfektně připravená, nevysušená. K ní bramborové pyré s vanilkou, chuťově skvostný zážitek. Doplněné grilovaným kouskem citrónu prostě koncert. Kolem pyré kapky sépiového inkoustu vše pěkně i vizuálně doplnily.

Vepřová hlava, dalo by se říci česká klasika, nicméně dokřupava upečené masíčko leželo na pastyňákovém pyré, které bylo lehoučké a svou ne příliš výraznou chutí dávalo vyniknout vepřovému masu. Lehce nasládlá hořčice vše doladila do dokonalosti.

Na závěr jsme nemohli nezkusit některý z dezertů. Vybrali jsme si pistáciový crème brûlée. Nezvykle ale chutně nahořklá a nazelenalá krusta skrývala výtečný krém. Navíc na vrchu posypané jakýmsi „prachem“, ve kterém jsme identifikovali karamel a pistácie. Naprosto nevšední zážitek.

Placení bez problémů, za celou naši večeři jsme zaplatili 880 Kč. Není to málo, ale vzhledem k tomu, že jsme ochutnali celkem 7 jídel a výtečné domácí limonády, to není mnoho. V Kofeinu to není na rychlou večeři, tady platí heslo „slow food“ tedy jak klidnou konzumací, tak kvalitou. Přes malé škobrtnutí s polévkou se nám tu velice líbilo a jistě se do Kofeinu budeme vracet.

PS: Opět v rámci objektivity musím říci, že šéfkuchař restaurace Kofein, Pepa Matějček, je můj známý. O naší návštěvě věděl ale vzhledem k tomu, že do Kofeinu chodíme i neohlášeni a i v době kdy tam Pepa není a tedy mohu srovnávat musím konstatovat, že nic speciálního nebo nestandardního nám nepřipravil a dostali jsme zcela běžné porce ve standardní kvalitě, jako ostatní hosté.