Můj zcela nevýznamný blog

I přesto, že dálnice Praha-Hradec Králové na sebe svedla většinu provozu, zůstává stále důležitou i silnice do Kutné Hory. Na trase je sice dost restaurací, kde se motorista může občerstvit, nicméně většinou vyhlížejí tak, že tu moc dobré jídlo a pití nedostanete. Zastavili jsme se v restauraci Na Kovárně v obci Suchdol a byli jsme zvědavi, jak to tady chodí.

K restauraci je nutné v obci u prodejny potravin odbočit z hlavní silnice a asi po 300 metrech jsme na místě. Velké parkoviště plné aut u restaurace dávalo vědět, že zřejmě podnik je u motoristů oblíben. Vešli jsme do příjemného interiéru klasické vesnické hospody, který je členěn do dvou prostor – větší u výčepu a menší jídelny. V době oběda bylo takřka plno ale našli jsme dvě volná místa.

V poledne tu neplatí stálý jídelní lístek (kupodivu, na rozdíl od běžného českého standardu, nijak rozsáhlý) ale pouze polední nabídka, napsaná na tabuli. Dvě polévky a pět hlavních jídel, včetně jednoho bezmasého (smažený květák), je dostatečnou nabídkou, která svým malým rozsahem dávala tušit, že vše bude čerstvě připraveno. Číšnice nám ochotně a s úsměvem vysvětlila, co které jídlo obsahuje a jak je připraveno. Objednali jsme si hovězí vývar, znojemské hovězí s knedlíky, kuřecí prso na másle s restovanou zeleninou a brambory a jako dezert domácí tiramisu. K pití potom kohoutkovou vodu a deci bílého suchého vína.

Jak se dalo očekávat, polévka dorazila hned. Plavaly v ní kusy zeleniny a byla chutná i když s jednou výtkou. Tou bylo polévkové koření, které z ní bylo cítit. Někdo má „maggi“ rád, ale zcela jistě jsou i tací, kteří ho nemusí. Polévkové koření by mělo být k dispozici na stole, aby si polévku každý dochutil sám a nikoliv jako standardní ochucení.

Hlavní jídla se servírovala hned, jak jsme polévku dojedli. Znojemská byla bez jakýchkoliv připomínek. Maso měkké, omáčka správné chuti i konzistence a knedlíky domácí, hutné, poctivé s kousky housky. Kuřecí prsa na másle také ve stejně dobré kvalitě, chutná, šťavnatá, restovaná zelenina výborné chuti. Hlavním jídlům prostě nebylo co vytknout a zcela splňovala naše očekávání v tomto stylu restaurace jak kvalitou, velikostí porcí i cenou.

Byli jsme zvědavi na dezert, který nebyl na tabuli s polední nabídkou ale který nám nabídla sama servírka. I když někdo může říci, že do české vesnické hospody se tiramisu moc nehodí, bylo naprosto úžasné. Možná jen kávová chuť byla více potlačena sladkostí, než je v originále zvykem. Ale vše opravdu čerstvě udělané a domácí. Velká porce výborného dezertu za pouhých 35 Kč byla opravdu neskutečným zjevením.

O co jsme byli nadšeni jídlem o to zklamanější jsme byli u nabídnutého vína. Přestože jsme byli ujištěni, že se jedná o dobré suché víno, dostali jsme polosladký nápoj, nevalné chuti a vůně. Pochopitelně v české vesnické hospodě nemůžeme čekat nijak špičkovou nabídku vín, nicméně by mělo splňovat alespoň ta nejzákladnější kritéria kvality a deklarovaného typu. Kohoutkovou vodu tady hostům neúčtují. Placení proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Celkem jsme za jednu polévku, dvě hlavní jídla, jeden dezert, 1 dl vína a vodu zaplatili 273 Kč.

A protože jsme se obávali, zda „obyčejné“ hospodské jídlo ohodnotíme správně, tentokrát jsme jako spoluhodnotitele přibrali i nestora české gastronomie, šéfkuchaře Jaroslava Sapíka. Takže celkově jsme museli konstatovat, že restaurace Na Kovárně, přes drobné nedostatky, je výbornou možností, jak se na cestě z Prahy do Kutné Hory posilnit. Kvalitně a za opravdu více než férovou cenu.