Můj zcela nevýznamný blog

Restaurací se slovem „port“ v názvu je v Česku více. My jsme si vybrali tu v pražských Holešovicích s názvem Port58. Číslo 8 je popisným číslem v Tusarově ulici, nedaleko Vltavy.

Restaurace sídlí zjevně v bývalém průmyslovém objektu. Má otevřeno pouze ve všední dny od 11 do 17 hodin a tedy se tady běžně nenavečeříte. Od dubna otevírá navíc od středy do pátku na večeře. Interiér je moderní, v jedné velké místnosti s vysokým stropem, ale přesto není neútulný. Jídelní lístek se mění každý den a obsahuje přibližně celkem pouze 10 jídel. To nás naladilo, protože taková malá nabídka dává znát, že jídlo by mělo být kvalitní a s péčí připravené. Měli jsme předem rezervaci, protože jsme se obávali, jak bude plno. Když jsme přišli, bylo obsazeno jen pár stolů ale během našeho oběda se restaurace postupně plnila.

Příjemná výhradně slovensky mluvící servírka nám nabídla ještě stálý nápojový lístek. K pití jsme si vybrali ledový zelený čaj, dvě deci bílého vína a bezinkovou limonádu. K obědu nás oslovila dýňová polévka se zázvorovo-hruškovou pěnou, předkrm marinovaný hovězí jazyk s fava fazolkami, hořčično-medovým dresinkem a ciabbatou a hlavní jídla klasický smažený květák s vařenými brambory s pažitkou s tatarskou omáčkou a hovězí oháňka na červeném víně s bramborovým pyré s karotkou a dezert tvarohovo-kakaový koláč.

První dorazily nápoje. Opět se projevila klasická neznalost v mnoha českých restauracích. Rozdíl mezi bezem a bezinkou je jim naprosto vzdálen. Takže místo bezinkové (z bezinek, tedy plodů bezu) jsme dostali limonádu bezovou (z květů bezu). Možná pro někoho nepodstatná věc, nicméně se jedná o zcela jinou limonádu se zcela jinou chutí. Je to podobně, jako kdybychom místo růžové vody (esence z květů růže) používali vylisovanou šťávu ze šípků (plodů růže). I tak nebyla limonáda nic moc, chutnala spíše po cukru a pomeranči, který v ní byl a i barvou byla vzdálená dobré bezové limonádě, která opravdu není oranžová.

Pak přišly první chody, tedy polévka a předkrm. První, co nás uhodilo do očí, byla bohužel otlučená miska, ve které byla polévka servírována. Je to škoda, protože polévka byla výtečná. Sice se nejednalo o klasickou dýňovou polévku, protože voněla a chutnala spíše po silném masovém vývaru, který byl zjevně jejím základem, ale i tak nám chutnala. Marinovaný jazyk byl výborný, dressink i fazolky k němu perfektně ladily. Ale i v tomhle koncertu chutí se bohužel našel falešný tón. Myslím, že kdyby v domovině ciabatty – Itálii, někdo zkusil servírovat takhle gumové pečivo, hnali by ho holí. Navíc bylo podezřele chladné, takže to vypadá, že v restauraci mají napečeno dlouho dopředu a pečivo uchovávají v lednici.

Hlavní jídla přišla opět velice rychle. Smažený květák výborný, nepřesolený, jak se občas stává. Ideální i výborná tatarská omáčka. Brambory dobré, i když možná by to chtělo zvolit ke květáku nějakou chuťově výraznější odrůdu. Hovězí oháňka chuťově skvělá, ale bohužel jak maso, tak pyré bylo spíše vlažné, než teplé. Takže po naší reklamaci putoval talíř zpět do kuchyně. Po chvíli přišel s omluvou zpět a nutno říci, že nebyl strčen jen do mikrovlnky, jak jsme toho často svědky. Byl po ohřátí znovu naservírován na novém talíři. Pyré s karotkou bylo zajímavým zpestřením. Křupavé kousky karotky dávaly pyré další rozměr. Maso krásně měkké, šťáva skvělá, výtečně ochucená.

No a pak přišel dezert. Byla to opravdu třešnička na dortu. Výborná kombinace kakaa a tvarohu v tenkém a chutném těstě. Moučník nebyl přeslazený, spíše v něm vynikala nakyslá chuť tvarohu. Nejlepší zakončení celého oběda.

Placení proběhlo bez problémů. Celkem jsme zaplatili 554 Kč. Cenově je tedy restaurace v průměru. Jídlo je tady poctivé, dobré a v nijak malých porcích. Jen bohužel drobnosti, někdy dost podstatné, kazily celkový dojem. Ale obecně se dá restaurace doporučit.