Můj zcela nevýznamný blog

Různých spojení dvou konceptů v jedné restauraci se poslední dobou vyrojilo mnoho. Spojit klasickou irskou hospodu s asijským kari, to nás ovšem velice zaujalo. A tak jsme neodolali pražskou restauraci James Joyce vyzkoušet.

Tedy vlastně by bylo správnější napsat celý název, tedy James Joyce/The Sexy Curry co. Restaurace v historickém centru Prahy u Kozího plácku je uvnitř zcela ve stylu irské hospody, což dává tušit, že nabídka curry se sem dostala jako druhá a nikoliv hlavní. Protože bylo poměrně horko, vybrali jsme raději venkovní sezení, kde příjemně profukovalo. Velice ochotný číšník nám donesl dva jídelní lístky (irský a curry) a kromě toho na tabuli byla i denní nabídka.

K pití jsme si dali, vzhledem k takřka letním poledním teplotám, kohoutkovou vodu. Jídla jsme záměrně vybírali z obou lístků, abychom ochutnali obě gastronomické tváře podniku. Takže jako předkrm jsme zvolili indické křupavé čočkové placičky poppadoms s mangovým chutney a cibulovo-koriandrové kuličky v cizrnovém těstě pakora s tamarindovým chutney. Z hlavních jídel nás zaujaly Prawn Jalfrezi, údajně nejoblíbenější kari ve Velké Británii, a pak irská klasika – domácí ovčákův koláč. Ten bohužel, k našemu zklamání, restaurace momentálně neměla. Místo něj jsme tedy zvolili druhou klasiku, tedy hovězí v Guinnessu se šťouchanými bramborami po irsku.

Předkrmy, oba z „curry“ jídelního lístku, přistály na stole za trochu delší chvíli. Ale o co déle jsme na ně čekali, o to byly lepší. A vůbec nevadilo, že byly prakticky vegetariánské. Čočkové placičky velice typické příjemné chuti doplnilo skvěle chutney nebo čatní, jak kdo to chce psát. Cibulovo-koriandrové koule byly možná ještě trochu lepší. I u nich chutney skvěle ladilo.

Pak už jsme se těšili na hlavní chody. Hovězí na pivě Guinness se jen rozpadalo a jemná chuť piva dolaďovala pokrm dokonale. Šťouchané brambory byly spíše blíže bramborové kaši, ale k masu se skvěle hodily, stejně jako kusy dušené zeleniny. Za takřka 300 Kč to nebyl žádný až tak skvostný kulinářský koncert, ale chutné poctivě připravené jídlo. Na kari jalfrezi s krevetami jsme byli velice zvědavi. Bylo příjemně pálivé a nepřekořeněné, jak by člověk s evropskými chuťovými návyky očekával. Protože nejsme odborníci na asijskou kuchyni, nedovedeme posoudit, jak se chuťově a celkovým provedením shoduje s originálem. Ale nám chutnalo moc.

Na závěr jsme neodolali dezertu. Na doporučení obsluhy jsme si dali „Sexy sticky toffee pudding“. Hutný pudink ladil bezvadně chuťově s karamelovou omáčkou, vanilkovou zmrzlinou a domácí šlehačkou. Pro méně gastronomicky znalé hosty může být překvapením, že nedostali „český pudink“ ale věřte, že tenhle byl opravdu dobrý.

Účet byl v pořádku a placení proběhlo také bez problémů. Pozitivní je, že tu kohoutkovou vodu hostům neúčtují. Nechali jsme v podniku za oběd celkem 894 Kč. Není to málo, není to jistě pro každodenní oběd. Nám jídlo chutnalo ale nijak neoslnilo, abychom se sem museli pravidelně vracet. Ale určitě doporučujeme jako skvělou zkušenost a zajímavou kombinaci indické a irské kuchyně. A to nikoliv na jednom talíři, jako restaurace „fusion“, ale pěkně autenticky.