Můj zcela nevýznamný blog

Pražské Staré Město je plné turistů ale také restaurací pochybné kvality a přemrštěných cen. Přesto jsme sem, na Malé Náměstí, zamířili. Dostali jsme tip na restauraci Nuance v hotelu Rott. Tak jsme se vrhli do jámy lvové v centru.

Restaurace je situována na rohu ulic U Radnice a Linhartská. Trochu klame tělem, protože na vývěsních štítech se dozvíte, že se tam nachází „Café Rott“ a „Restaurant Rott“. Skutečný název restaurace je uveden pouze na oknech. Vchází se do velkého prostoru ve tvaru L, naplněného uměleckými díly, převážně velkými plastikami hlav. V zadní části je otevřená kuchyně. Přivítala nás velice příjemná obsluha. V době našeho příchodu byla restaurace smutně prázdná, ale během oběda se pomalu začala plnit, i když zcela plná zdaleka nebyla.

Objednali jsme si k pití okurkovou domácí limonádu, kohoutkovou vodu a dvě moravská vína, bílé a růžové. Z obědového menu jsme vyzkoušeli polévku z červené řepy se sýrem cottage. Ze stálého lístku jako předkrm zauzeného sumce s máslovou omáčkou a tapiokou a hlavní jídla zadělávanou telecí hlavu s pažitkovým knedlíkem a jehněčí ramínko s pyré s uzených brambor, omáčkou z divokých třešní a chilli a avokádem.

Nápoje přišly jako první spolu s pečivem a máslem. Okurková limonáda sice voněla po okurkách, ale byla přeslazená a místo osvěžení poskytovala ne zrovna nejlepší chuťový zážitek. Růžové víno (Cabernet Sauvignon z vinařství Holánek) bylo nepříjemně cítit a chutnalo kysele. Pečivo bylo chuťově dobré, ale viditelně nikoliv čerstvé, takže gumové konzistence. Trochu jsme znejistěli, zda volba restaurace byla vhodná.

Pak ale přišla polévka a předkrm. Polévka výtečná, nijak komplikovaná, žádné velké chuťové experimenty. Prostě řízná chuť červené řepy, jako od maminky. Zauzený sumec byl také koncertem, tentokráte ovšem skvěle vyladěné kombinace chutí ryby a máslové omáčky, v níž byly zapracovány malé kuličky, tapioku.

Hlavní chody vypadaly už na první pohled výborně. Žádné velké umělecké kreace. Vše pěkně přehledně na talíři. Zadělávaná telecí hlava voněla silnou masovou vůní a i tak chutnala. Měli jsme jen jeden problém, knedlíček byl poměrně malý a tak nebylo čím vybrat zbytek výborné šťávy.

Jehněčí ramínko bylo vyvrcholením výborného oběda. Maso šťavnaté, jen se rozsypající a k němu naprosto skvostné pyré ze zauzených brambor. Lehce nakyslá omáčka k tomu všemu ladila a pozdvihovala už tak skvělé jídlo do další dimenze. Na malé kostičky nakrájené avokádo vše harmonicky doplňovalo. Překvapilo nás jen, že jídlo bylo servírováno přikryté takřka celé velkými listy mangoldu, o kterém nebylo v jídelním lístku ani slovo. Nicméně i ten byl dobře připraven ale raději jsme si jehněčí vychutnávali bez něj.

Na závěr jsme neodolali ochutnat některý z dezertů. Volba padla na crème brûlée s marinovanou rebarborou a malinami. Moučník opět nevybočil z kvality celého menu. Byl skvěle připraven a prezentován. Karamelová krusta byla trochu silnější, než je zvykem, ale vůbec to nevadilo, spíše naopak. Marinovaná rebarbora s malinami vše pěkně osvěžila a navíc i porce zmzliny. Skvěle vše doplnily dva kousky černého piškotu, který na talíři skvěle ladil se všemi ostatními barvami.

Placení proběhlo standardně bez problémů. Celkem jsme za oběd zaplatili 1233 Kč. Nutno říci, že kohoutkovou vodu tu neúčtují a nechutné růžové víno nám taky neúčtovali. Co se jídla týče, lze restauraci s klidným srdcem doporučit. Ale některé věci by bylo dobré doladit, aby se restaurace dostala celkově na úroveň, na které jsou zde podávané chody.

Tip

Crème brûlée je dnes velice oblíbený dezert. Bohužel ten pravý, poctivý, dělají jen málokteré restaurace. Jak tedy poznat crème brûlée z prášku od toho poctivě dělaného?
Samozřejmě chuť je trochu jiná ale především stačí lžící hrábnout až na dno misky a pokud tam najdete tmavá semínka vanilky, je vysoce pravděpodobné, že dezert je dělaný poctivě a nikoliv z polotovaru.