Můj zcela nevýznamný blog

Kousek do pražského Náměstí Míru vznikla poměrně nedávno maličká restaurace Marthy‘s kitchen. Protože jsme o ní slyšeli několik pozitivních referencí, vydali jsme se ji odzkoušet na vlastní kůži.

Restaurace je to opravdu maličká, spíše takové malé bistro i s prodejem přes ulici. Byli jsme usazeni k malému stolečku pro dva přímo u vchodu. Obsluhu tvořila jedna servírka, velice milá, usměvavá a vstřícná. Jak jsme se dozvěděli z tabule na zdi, obsluhovala nás Lucie a vařil nám Martin. Trochu nás zarazilo, že jeden stůl byl obsazen papíry a notebookem, na kterém takřka po celou dobu naší večeře něco dělal muž v kuchařském rondonu. Posléze jsme si všimli, že má na něm jméno a že to je Martin, tedy zřejmě majitel podniku. Kdo tedy pro nás vařil v kuchyni nám zůstalo tajemstvím. Paradoxem bylo i to, že jsme si na webových stránkách restaurace přečetli, že lidé s notebookem ve vytížených časech restaurace tu nejsou vítáni, protože tady to není pracovna. Jen na okraj k interiéru – je krásný, stylový, navozující atmosféru francouzské Provence. Byl by dokonalý, kdyby uprostřed netrůnil plastový mrazák, plný zmrzlin a olepený ze všech stran křiklavou nevkusnou reklamou firmy, zmrzliny dodávající.

Jídelní lístek se skládal ze tří částí – stálého menu, měsíční nabídky a denní obědové nabídky. Z té měsíční jsme si vybrali kompletní tříchodové menu, sestávající z francouzských domácích rillettes s domácím chlebem, gratinovaného kozího sýra na toustu s medem, se salátem, rukolou, polníčkem, cherry rajčátky, brusinkami, šunkou a čerstvým fíkem a dezertu pěti domácích lívanečků s jablečnozázvorovým pyré, hroznovým vínem, medem a sladkým tvarohem. Ze stálé nabídky jsme chtěli ochutnat polévku dne, bohužel nám obsluha sdělila, že ta je pouze k obědu. Proč to není v menu napsané, jsme nepochopili. Takže jsme místo ní zvolili toast s olivovou tapenádou a kozím sýrem a z hlavních jídel francouzskou klasiku, tedy kohouta na červeném víně s celerovo-bramborovým pyré. K pití jsme si dali dnes postupně stále populárnější Aperol spritz a domácí jablečnou šťávu.

Nápoje byly celkem OK. Aperol zcela v pořádku, jablečná šťáva by ovšem mohla být chuťově i vzhledově lepší, pokud by byla opravdu čerstvá. Bohužel ji obsluha vytáhla z chladícího boxu, kde zjevně odpočívala v kelímku s polouzavřeným víčkem už několik hodiny a byla tedy úplně zoxidovaná. Netuším, proč v restauraci neudělají šťávu skutečně čerstvou, když to deklarují v nabídce.

Předkrmy byly servírovány ve zcela rozdílné kvalitě úpravy. Toast byl zcela pokrytý vrstvami rukoly, která byla i pod ním na talíři. Takže když by ho člověk s rukolou jedl, zcela by se ztratila chuť jinak výborné olivové tapenády. Výtečný byl i kozí sýr, který toast skvěle doplňoval. Rilettes s chlebem neměly chybu. Byly skvěle připravené a ochucené.

Pak přišla hlavní jídla. Gratinovaný kozí sýr byl ozdobený výborným zralým fíkem, nicméně na talíři pod ním nebyl vidět. Stejně jako v případě toastu v kuchyni zjevně nepochopili, že hlavní surovina by na talíři měla na první pohled dominovat. Ale pokud jsme od způsobu servírování odhlédli, byl sýr výborný, chutný a naprosto famózní domácí uzená šunka.

Kohout na víně byl obložen salátem a rajčaty, což nás trochu překvapilo. Omáčka spíše připomínala kaši, protože v ní nebyly kousky zeleniny, ale byla rozmixovaná. To by nevadilo kdyby nebyla kyselá tak, že se svíraly koutky. Kohouta jsme tedy reklamovali. Bylo nám sděleno, že s tím něco v kuchyni udělají, že tam asi dali moc rajčat. Spíše nám to připadalo, že problém byl v nějakém laciném víně, ze kterého byla omáčka připravena. Po chvíli přinesli kohouta znovu. Byl docela dobrý i když žádný zázrak se ani tentokrát nekonal. Objektivně nutno říci, že servírka nám nabídla jako omluvu zdarma nějaký malý dezert, což jsme ovšem s díky odmítli.

Objednali jsme si ještě domácí okurkovou limonádu. Opět šťáva vytažená z lednice, a zředěná vodou. Bylo to osvěžující ale v žádném případě to nedosahovalo kvalit okurkových limonád v jiných restauracích, kde jsme je ochutnali. Dezert byl servírován bez zbytečných příkras a rustikálně. Lívance byly nadýchané a dobré. Chuť zázvoru jsme v pyré nějak nezaznamenali a kde byl schován sladký tvaroh, na to jsme také nějak nepřišli.

Placení proběhlo bez problémů. Za naši večeři jsme v podniku nechali celkem 749 Kč. Není to málo ani moc ale s ohledem na podaný výkon, to byla částka spíše vysoká. Marthy‘s kitchen je zjevně podnik s dobrým nápadem i teoretickou filozofií, kde ovšem praktické provedení pokulhává někdy více někdy méně. Pokud víte, co tu mají v dobré kvalitě, pak se nedivím možné oblibě. Nám to stačilo jednou a nemáme už motivaci se sem vracet.