Můj zcela nevýznamný blog

Choťovice ve středočeském kraji, ty se staly naším dalším cílem gastrovýletu. Zdejší hotel s restaurací Na Farmě nám doporučila jedna známá, která má nedaleko chatu a která od místních na tuhle restauraci slyšela jen chválu.

Hotel s restaurací se na svých stránkách chlubí i vlastním chovem skotu a prasat, jejichž maso zpracovává i restaurace. Sice mám trochu averzi k používání slov „farma“ a „farmář“ v Čechách, protože tady byly vždy tyto pojmy spojeny s masovou produkcí bez ohledu na kvalitu a dnes se zaměňují s pojmy „statek“ a „sedlák“, které jsou pravým opakem. Hotel je značen už skoro od sjezdu z dálnice a tedy je lehce k nalezení.Když jsme k němu konečně dojeli stanuli jsme trochu v úžasu. Čekali jsme totiž něco ve stylu selského stavení nebo alespoň něco, co ho vzdáleně připomíná. Hotel ale vypadá jak stavba z poloviny minulého století, tedy tzv. architektura socialistické vesnice. Nevzhledný masivní dům a bohužel stejný i interiér restaurace. Ten působí spíše jako přestavěný taneční sál nebo něco podobného. Jistě přes 3 m vysoké stropy, takže studený a neútulný. Mávli jsme nad tím rukou a těšili se, že jídlo tyhle úvodní dojmy napraví.

Trochu nás překvapilo, že u vchodu do restaurace se tu chlubí (mimochodem na dost nevkusném rolovacím banneru) tím, že vaří z masa holštýnského plemene. Nejsem odborník na skot ale to vím zcela jistě, že holštýnský skot byl vyšlechtěn na vysokou produkci mléka a nikoliv na nějakou zvláštní kvalitu masa. Ale i to jsme přehlédli a usedli u stolu ve zcela prázdné restauraci, tedy vlastně velkém sále.

Obsluha byla velice příjemná, k pití nám nabídla domácí limonády. Jednu z nich i bezinkovou. Zaradovali jsme se, že konečně někde mají domácí limonádu z bezinek. Pro jistotu jsme se ještě optali, zda je červená nebo nažloutlá. Nakonec vyšlo najevo, že i tady obsluha má velmi nízké odborné znalosti svého povolání a plete si bezinkovou limonádu s bezovou. Tak jsme dali přednost domácí mátové a zázvorovému čaji. Čaj byl dobrý ale domácí limonáda byla spíše než mátová cukrová. byla tak neskutečně sladká, že se nedala prostě pít. Takže jsme ještě objednali džbánek kohoutkové vody na její zředění.

Z jídel jsme si vybrali jako předkrmy škvarkovou pomazánku s cibulkou a domácím škvarkovým chlebem a dále domácí paštikové noky s višňovou omáčkou a bylinkovými tousty. Polévku hovězí vývar s játrovými knedlíčky a domácími nudlemi. Z hlavních jídel potom hovězí burger s čedarem, červenou cibulkou, rajčatovým dresinkem, telecí burger se slaninou, karamelizovanou cibulkou v červeném víně, hořčičným dresinkem oba s domácími hranolky a jako třetí vepřovou kotletku ze selátka s červenou řepou a bramborovým pyré.

Škvarková pomazánka výborná, chleba také. Zjevně poctivě dělaná a chutná. Paštikové noky trochu netradiční spíše růžové barvy a taky sladší chuti, než jsme očekávali. nebyly špatné ale nijak výrazně nás neoslovily. Polévce se nedalo nic moc vytknout, neoslnila ale nebyla ani špatná. jen její prezentace trochu připomínala školní kuchyni. Třeba trocha zelené petrželky nebo pažitky by ji zcela jistě slušela.

Pak přišly hlavní chody. Bohužel všechny tři naprosto zklamaly. Nejděsivější byla selečí kotletka, u které by člověk předpokládal jemné šťavnaté maso. Byla vysušená naprosto do mrtva. Těžko se už krájela, natož aby se lehce kousala. Červená řepa s bramborovým pyré už to nezachránily. Ostuda, že kuchař takhle dokáže zničit snad kvalitní surovinu. Bohužel hamburgery byly skoro totéž v bleděmodrém. Well done je hodně mírný výraz. Oba byly spíše než udělány, zcela dodělány. U telecího o to větší škoda, že opět byla zničena drahá a kvalitní surovina. Hranolky navíc byly nasáklé olejem a podivné pachuti. Za 170 resp. 190 Kč naprosto předražený amatérský pokus.

Na závěr jsme tedy chtěli ještě zkusit nějaký dezert a kávu. Objednali jsme si bramborové taštičky s povidly, sypané praženou strouhankou a perníkem. K tomu cappuccino a espresso lungo. Protože jsme moc nevěřili, zda dostaneme opravdu lungo a ne kávu, u níž přes páku jen proteklo dvojnásobné množství vody optali jsme se obsluhy, jak ho dělají. Byli jsme ujištěni, že udělají espresso a pak ho dolijí horkou vodou. přesto jsme si objednali raději espresso zvlášť a horkou vodu také s tím, že si ji dolijeme sami.

Taštičky nebyly vůbec špatné, možná na náš vkus plavaly v příliš velkém množství másla, ale to má každý rad trochu jinak. Cappuccino bylo také dobré. Zato avizované espresso lungo nás dostalo ne do kolen ale spíše k zoufalému záchvatu smíchu. Dostali jsme 1 dl hrnek do poloviny plný kávy, která podle chuti protekla pákou a k tomu ještě hrneček s horkou vodou. Chutnalo to opravdu jak vývar z ponožek.

Placení proběhlo bez problémů kartou. Když jsme zaplatili a zvedali se k odchodu, přišla za námi ještě servírka s tím, že nám ještě něco zapomněla říci. Čekali jsme nějakou reakci na naši kritiku hlavních jídel, kterou jsme jí řekli. Nicméně byli jsme vedle jak ta jedle. Nabídla nám, pokud bychom chtěli dostávat od nich emailem informace o akcích a novinkách … Dál jsme už raději nevnímali a jen přikyvovali, pozdravili a odešli.

Restaurace Na Farmě nakonec ukázala, že název si plně zaslouží. Kvalitu tady, jako ostatně na žádné farmě v Čechcách, nehledejte. Za poměrně vysoké ceny, vzhledem k lokalitě, tu nedostanete ani dobré jídlo, ani dobré pití ani tu nenajdete příjemnou atmosféru. Bohužel.

PS: Pozastavili jsme se i nad jednou, spíše úsměvnou věcí. V jídelním lístku třeba u burgerů stálo „s rajčatovým dresingem“, ale u raviol „s tomatovou omáčkou“. Znamená to, že u burgerů se používá surovina z nějaké jiné zeleniny, než u raviol?