Můj zcela nevýznamný blog

Český ráj je stále velice atraktivním turistickým cílem a tak by tu člověk měl očekávat i dobrou gastronomii. Jen asi 2 kilometry z centra Turnova hned u známého autokempu Dolánky ve zrekonstruovaném objektu bývalého mlýna na Jizeře se údajně nachází jedna z vyhlášených restaurací Ábelův mlýn. Tak jsme se tam vydali.

Žádné směrovky ani reklamy jsme si nevšimli, jeli jsme prostě podle směrovníků ke kempu. Absence cedulí u silnice a jakékoliv reklamy ukazovala na dvě možné příčiny. Buďto jsou majitelé úplní diletanti nebo naopak jsou tak dobří, že mají plno i bez reklamy. A jak jsme se přesvědčili v restauraci, druhá varianta je správně. Pouze díky tomu, že jsme si udělali telefonickou rezervaci, měli jsme svá místa. Restaurace se skládá prakticky ze tří prostor – dvou klasických selských interiérů a venkovní terasy s lavicemi a stoly.

Jídelní a nápojové lístky už byly na stole připraveny a tak jsme začali vybírat. Skladba lístku je zajímavá jen nás zaskočilo, že prezentace restaurace říká, že „…se specializuje na tradiční českou kuchyni s důrazem na regionální produkty…“ a přitom na jídelním lístku je nabízen např. grilovaný losos s cizrnou, jihoamerické hovězí nebo rizoto (ano, takhle je tu psané). Naopak na stránkách avizované jehněčí z místních chovů, na které jsme se těšili, tu chybělo úplně. Ale to jen na okraj. Vybrali jsme si jako předkrm restovaná kachní jatýrka s mandlemi na portském víně s rozpečenou máslovou bagetkou, hovězí vývar s játrovým knedlíkem, jako hlavní chody svíčková na smetaně z hovězího válečku s domácími houskovými knedlíky a vykostěné kuřecí stehno marinované v bylinkách a kefíru s grilovaným patizonem a opečenými bramborami s tvarohem. K pití jsme neodolali domácí bezové limonádě a navíc jsme si dali i 0,5 l kohoutkové vody.

K jídlům se dá říci jen to, že všechna byla výtečná, skutečně domácí, včetně houskových knedlíků ke svíčkové. Kachní játra výborně ochucená, jemná a šťávu s mandlemi jsme vymazávali z talíře bagetou. prostě pohádka. Řeklo by se, že na vývaru s knedlíčkem se nedá moc zkazit. Ale jistě znáte případy, kdy velký játrový knedlík v polévce je tuhý tak, že jde rozkrojit jen nožem, který se samozřejmě k polévce neservíruje. V Ábelově mlýně je knedlík jemný, pevný ale přitom bez problémů porcovatelný i lžící. Svíčková na smetaně také není v úplně každé restauraci ukázkou toho, že se jedná o jedno z mála skutečně původních českých jídel. Tady ovšem dělají české kuchyni čest. Domácí knedlíky jemné, ale přitom ne „vatové“, jaké vyrábí mnoho českých dodavatelů. Omáčka pasírovaná a přitom i s malými drobky zeleniny, jemně nahnědlého tónu, přesně jak by měla být. Maso měkké a dokonale dolaďující celkovou chuť. Kuřecí stehno opravdu cítit bylinkami, křehké, lahodné a šťavnaté zřejmě díky kefíru, ve kterém je marinované. Brambory doplněné ochuceným tvarohem jen chuťový koncert doplnily. Jako dezert jsme zkusili domácí tvarohový koláč, který podle očekávání nijak nezaostal za předchozími chody.

Jídlo tedy výborné, s pítím trochu problémy. Bezová limonáda byla podle informace obsluhy ze skutečně domácího bezového sirupu, tedy nikoliv z průmyslově vyráběného ze supermarketu. Bohužel nebyla připravena správným způsobem. Tady ji servírují jako perlivou a tedy pokud se bezový sirup použije s perlivou vodou, je potřeba ho dát více, než s vodou obyčejnou. Jinak totiž, jako v tomto případě, efekt ostré chuti perlivé vody na jazyku zcela přebije lahodnou chuť sirupu. Druhým problémem byla káva. Cappucino bylo dobré ale espresso nestálo za nic. Nevím, kdo nastavuje v Ábelově mlýně kávovar, ale objem espressa (správně 3 cl) byl zcela jistě přibližně dvojnásobný a káva měla divně trpkou pachuť, kterou jsme cítili v ústech ještě dlouho po odchodu z restaurace.

Ábelův mlýn nás zcela jistě příjemně překvapil opravdu na místní poměry vysoce nadstandardní kvalitou jídel, krásným prostředím a ochotnou a pozornou obsluhou. Přes pár problematických bodů v nás návštěva zanechala vysoce pozitivní dojem.