Zář 8, 2014 - Gastronomie    2 Comments

Sojka&spol v Mikulově – dobrá adresa na nákup i posezení u dobrého jídla

 

Jižní Morava je proslulá výtečnou domácí kuchyní spoustou místních dobrot ale na druhou stranu poměrně špatnou úrovní gastronomických zařízení. Dostali jsme horký tip na mikulovskou restauraci Sojka&spol. jako na oázu kvalitní gastronomie, vyhlášené v blízkém i širokém okolí.

Restauraci jsme našli snadno, přímo na náměstí, v nově zrekonstruovaném patrovém domě. V přízemí je prodejna, která nabízí v první řadě kulinářské speciality od místních producentů, ale doplňuje je i sortiment ze vzdálenějších krajin. Nechybí pochopitelně ani víno. Do restaurace ve stylu bistra se jde po nenápadných schodech z prodejny. Celková kapacita restaurace je odhadem 40 hostů. Velká okna na náměstí, designově lehký nábytek a především stoly poměrně daleko od sebe dávají celému interiéru příjemně vzdušný charakter. Ostatně výhledy jsou tu skutečně ze všech místností. Z pánské toalety je pohled přímo na část křížové cesty na protějším svahu.

DSC_6766

Velkou devizou restaurace je obsluha. Usměvavá, rychlá a nevtíravá, prostě přesně tak, jak by to mělo být samozřejmostí. Jídelní lístky nám přistály na stole vzápětí. K pití jsme si objednali obě domácí limonády, tedy okurkovou a levandulovou. Složení jídel nás trochu překvapilo, protože to byl dokonalý pelmel. Něco z české, italské, rakouské, řecké, francouzské ale i asijské kuchyně. Restaurace zjevně není nijak gastronomicky vyhraněna.

Vybrali jsme si jako předkrm alpský sýr s fíkovou marmeládou, polévky rajčatovou a thajskou kuřecí s nudlemi a houbami shitake. Jako hlavní jídla jsme zvolili konfitovanou kachnu ze zelím a bramborovým knedlíkem a cuketové karbanátky s vídeňským bramborovým salátem. Předkrm byl servírován rustikálně na prkénku a nutno konstatovat, že sýr byl skvostný. Chuť fíkové marmelády už byla zbytečná. Plátky zjevně domácího bílého pečiva, byly bohužel velmi gumové, včetně sýrem sypané kůrky. Škoda, jinak by to byl asi jeden z nejlepších předkrmů, co jsme v poslední době jedli. Poté přišly polévky. Nejsme specialisti na asijskou kuchyni, takže těžko posoudíme, zda polévka chutnala jako v Thajsku. Nicméně byla výborná, na první ochutnání až skoro ďábelsky pálivá ale s každým dalším soustem se pocit pálivosti stále snižoval a vynikla chuť poctivých surovin. Rajčatová polévka byla chuťově dobrá, voňavá. Smetana i malý chips z bílého chleba v pořádku, jen nějak ten bylinkový olej, kterým byla polévka pokapána, byl nevýrazný. Spíše bych očekával sem tam lístek čerstvé bazalky, prostě ne zklamání ale ani žádná hitparáda.

DSC_6768

Hlavní jídla přišla takřka hned po uklizení stolu po polévkách. Cuketové karbanátky včetně přílohy byly příkladem, jak se z obyčejných a navíc levných sezónních surovin dá udělat luxusní jídlo aniž by bylo nutné ho nějak výrazně na talíři parádit a doplňovat zbytečnými ozdobami. Prostě pohádka. Dokonale konfitované kachní stehno trpělo neduhem restaurací posledních let-kůrka nebyla vůbec slaná. Chápu, že ne každý má rád slané, ale takový člověk si nedá pečenou drůbež vůbec. Zato červené zelí bylo výtečně ochuceno a především, nebylo to to vyhlášené „moravské zelí“, které má spíše kašovitou konzistenci. Bohužel spíše kašovité a bez chuti byly bramborové knedlíky. Navíc byly zcela vybledlé. V sezóně, kdy se dají koupit levné a výtečné české brambory, bych očekával knedlíky podstatně lepší kvality. Byly jedinou částí našeho oběda, který jsme nechali na talíři. Ne že by byly nepoživatelné, ale nechtěli jsme si kazit chuť jinak dobrého menu.

DSC_6773

Co bylo na skutečně vysoké úrovni, byly nápoje. Obě domácí limonády byly vychlazené, voňavé a osvěžující. V obou bylo použito o něco více citronové šťávy, než jsme zvyklí. Ale kupodivu, více nakyslá chuť jen podpořila chutě okurky a levandule. Po jídle přišla vhod káva. Byli jsme napjatí, protože v nápojovém lístku byly skutečně vyjmenovány jen správné druhy kávy, žádné „piccolo“ nebo „velké espresso“. Capuccino výborné, s hustou a pevnou pěnou. Espresso přesně tak, jak má být i správně servírované s cukrem, mlékem a vodou. Hurá, objevili jsme v oblasti kávy další ze světlých výjimek české gastronomie.

DSC_6775

Celkově se nám ale v restauraci Sojka&spol. líbilo. Nebyl to ovšem zase takový gastronomický luxus, jak jsme se dočetli na některých serverech a recenzích. Dělají tu poctivou gastronomii ale myslím, že vyhraněnost jedním směrem a nejlépe k místní nebo alespoň obecně českomoravské kuchyni by tu prospěla. A z naší zkušenosti by to chtělo v kuchyni dotáhnout některé již zmíněné detaily. Kvalitní prostředí a obsluha by si to zasloužila.

Zdar a sílu

6242 lidí celkem si to přečetlo. 4 lidí si to dnes přečetlo.


2 Comments

  • Sojka&spol je opravdu skvela mistni restaurace. Autor clanku, pokud se snazi propagovat sva psanicka, by si mel ponekud opravit ci zdokonalit pravopis ceskeho jazyka. Hrozne to bije do oci.

     
    • Díky za reakci. Nejsem profesor českého jazyka a tak si nedělám patent na rozum. Bylo by ovšem dobré svou kritiku specifikovat, abych se mohl zlepšit.

       

Chcete něco dodat nebo mne poslat ke všem čertům ? Tady je prostor pro komentář !

Translate »