Můj zcela nevýznamný blog

Agnes je jméno hotelu s restaurací ve středočeské Bohdanči. Nikoliv tedy lázní u Pardubic ale malé obce na hranici Středočeského kraje a Vysočiny. V krásné zvlněné krajině je tu součástí hotelu i vlastní rybník, palírna, včelařský provoz, chov ovcí, skotu a prasat plemene mangalica. Proto jsme neodolali vábení takové síly a do vesničky nedaleko Zruče nad Sázavou jsme se vydali.

Hotel s restaurací leží na břehu rybníka, jehož protějšímu břehu vévodí palírna. Objekt hotelu s restaurací je ve stylu srubu, nicméně velice dobře zapadá do zdejší krajiny. Interiér je moderní ale nevtíravý a nijak výstřední. My jsme zvolili posezení na terase s výhledem na rybník. Restaurace obměňuje své menu údajně denně, takže žádný stálý lístek jsme nedostali, pouze denní. Trochu nás zklamalo, že v nabídce byla pouze pečená jídla, žádné vařené nebo dušené s omáčkou, na které by se ukázal opravdový um kuchaře.

K pití jsme nemohli nezkusit místní domácí mošt. Celkem jich je v nabídce 8 druhů, z čehož jeden je hruškový, jeden jablečný a zbytek jsou jablečné s různými příchutěmi. Dobrý nápad je, účtovat mošty po 1 dl, takže jsme jich nakonec ochutnali pět druhů (jablko, jablko-zázvor, jablko-višeň, jablko-celer, jablko-řepa). Všechny skvělé nejvíce chutnal ten se zázvorem a nejsvěžejší byl s celerem.

Z jídel jsme vybírali celkem dlouho. Nakonec jsme si objednali gulášovou polévku ze skopového masa se zeleninou. Jako hlavní jídla kapří škvarky na zelném salátu s domácím chlebem a vepřovou kotletu se slaninovými chipsy, sázeným vejcem a opečenými bramborami. Příjemnou a ochotnou číšnicí jsme byli ujištěni, že vepřové pochází z vlastního chovu mangalic a kapří škvarky jsou také z vlastních kaprů.

Polévka dorazila jako první. Trochu jsme se obávali, zda nebude nadměrně cítit skopovým, jako proslulá slovenská barania polievka, která se prakticky bez aklimatizace nedá pozřít. Tahle byla skvělá. Voňavá, chuťové silná jen s lehkým náznakem chutě skopového masa. Opravdu dobrý první chod.

Naladěni polévkou jsme netrpělivě čekali, co přinesou hlavní jídla za zážitky. Kapří škvarky vypadaly skvěle, bohužel zážitek z nich trochu pokazilo to, že byly takřka neslané a slánka k nim podávána nebyla. Naprosto nás dostal domácí chléb. Byl výtečný, opravdu čerstvý, voňavý s křupavou kůrkou. Za to restaurace zaslouží jen kompliment. Vepřová kotleta nezaujala ani neurazila. Byla prostě normální. Očekávali jsme z domácího chovu mangalice trochu nápaditěji upravené maso. Kotleta nebyla nijak jemná ani výrazněji šťavnatá, jak by maso z tohoto plemene mělo typicky být. Byla prostě naprosto průměrná. Jestli to bylo nedokonalou přípravou nebo tím, že to nebylo maso z mangalice, se lze jen dohadovat. Chipsy byly výtečné, voňavé, zjevně z kvalitní slaniny. Brambory skutečně opečené a ne jako v některých restauracích jen zlehka osušené v troubě.

Na závěr jsme ještě ochutnali dezert. Ze tří nabízených jsme volili jablkovou růži s vanilkovou zmrzlinou. Jablka lahodná, doplněná cukrem a skořicí. Vanilková zmrzlina opravdu z vanilky a nikoliv z nějakých esencí a náhražek. Na rozdíl od hlavních jídel, tenhle dezert byl velice nápaditý. Prostě neobyčejná kreace ze zcela obyčejných surovin. Chutnal výtečně a byl druhým naprosto výjimečným chodem, co jsme ochutnali.

Tentokrát jsme byli do resturace pozváni agenturou, která ji mediálně zastupuje. Za celou večeři bychom zaplatili neuvěřitelných pouze 402 Kč. Trochu falešným tónem naší návštěvy restaurace byly toalety. Po otevření dveří nás uvítal odpadkový koš, zcela přetékající použitými papírovými utěrkami, které se válely i všude kolem. I přes tenhle exces a nedokonalosti v menu lze restauraci hotelu Agnes doporučit. Jednoduše řečeno – za málo peněz poměrně dost muziky.