Můj zcela nevýznamný blog

Restaurace Hergetova cihelna je známá hlavně mezi pražskými labužníky. Je to podnik, patřící do skupiny Kampa Group, která je vyhlášená kvalitou ale také vysokými cenami. Zašli jsme na degustační večeři do Hergetovy cihelny okusit na vlastní kůži, jak to tedy je.

Restaurace se nachází asi na jednom z nejexkluzivnějších míst v Praze s nepřekonatelným výhledem na Karlův most a jeho staroměstské předmostí. Protože se jedná o restauraci vyšší třídy, u vchodu je třeba počkat na obsluhu, která hosty usazuje. Je možné si vybrat mezi krásným klenutým interiérem nebo terasou. Terasa je ovšem zcela jistě lepší, vzhledem ke zmiňovanému krásnému výhledu. My jsme také samozřejmě dali přednost terase. Přestože jsme přišli na šestichodové degustační menu, nechali jsme si přinést i standardní jídelní lístek abychom měli přehled, co se tady dá ochutnat a za kolik. Nezbytnou součástí menu byla i spárovaná vína, u kterých jsme ocenili, že všechny byly tuzemské provenience.

Takže jsme si navíc k pití objednali už jen neperlivou minerálku a nealkoholické mojito. Nutno úvodem říci, že ceny za nápoje jsou tu takřka pekelné. 0,33 lahev Aquily tu stojí 60 Kč a 0,3 l nealkoholické mojito 135 Kč. Espresso tady nabízejí za neuvěřitelných 70 Kč. Chtěli jsme ochutnat i v našich krajích netradiční bezinkovou limonádu, nicméně po domluvě s obsluhou jsme zjistili, že i tady si pletou pojmy a že se nejedná o bezinkovou (z plodů bezu-bezinek) ale běžnou bezovou (z květů bezu). Zarazilo nás v restauraci této kategorie, že neví, že irská není “whisky” ale “whiskey”. Na nápojovém lístku tedy dvojnásobné zmatení pojmů.

S nápoji přišlo na stůl i pečivo s miskou račího másla, tedy másla ochuceného vývarem z račích krunýřů. Bylo skvělé a naprosto dokonale nám naladilo chuťové buňky.

Prvním chodem byl rilletes ze zauzeného úhoře s nakládaným květákem, jablkem, slaninou a koprem. Úhoř už bohužel není tak častou rybou našich vod a už vůbec ne nabídky restaurací. Tenhle byl naprosto skvělý, chuťově vyvážený a dokonale servírovaný.

Druhým chodem bylo risotto ze špaldové pšenice s chřestem, sezónními houbami, konfitovaným žloutkem a bylinkovou solí. Je to určitě maličkost, nicméně u restaurace této úrovně lze kritizovat i maličkosti. „Risotto“ je pokrm z rýže, jak vyplývá z názvu, tedy nazvat risottem cokoliv jiného je trochu zcestné. V Itálii se podobné pokrmy nazývají „orzotto“ nebo „granotto“, tedy pokrm připravovaný jako risotto, ale z ječmene resp. pšenice. Nicméně pokrm byl opět naprosto dokonale připraven. Výtečný křupavý chřest, voňavé lišky a perfektní chutný vaječný žloutek, vše ladilo a na jazyku a patře hrálo skvělý chuťový koncert.

Třetím chodem byly račí ocásky s tvarohovou-mandlovou raviolou, račí omáčkou a křupavými houbami. Opět chuťově profesionálně připravený chod a jak jsme se na konci shodli, nejlepší z celého menu. Jen houby byly sice křupavé ale omáčka byla tak silné a výtečné chuti, že chuť a vůni hub jsme hledali marně. Prostě jsme jedli jen křupavé chipsy.

Jako další přistál na stole pečený candát s hráškem, rajčaty, bramborovým fondantem , křupavým celozrnným chlebem a teplou tatarskou omáčkou. Překvapením chodu, kromě opět dokonalé přípravy a vyvážené chuti bylo, že u něj nebyl krajíček deklarovaného křupavého chleba ale ten byl ve formě malinkých výtečných krutonků přímo na talíři.

Pomalu pečená vepřová líčka a karamelizovaný bůček s bramborovým pyré, nakládanými jablky a ragú z fava fazolek a mrkve byl dalším už předposledním chodem. Opět koncert kuchařského umu. Nicméně přece jen jednu výtku jsme měli. Ragú je přece pomalu dušená surovina v omáčce. Tady bylo servírováno několik kousků výborné uvařené zeleniny (fazolek, mrkve a jablka), což tedy ragů skutečně není.

No a přišel čas na poslední chod, tedy dezert. Panna cotta z podmáslí s ibiškovo-rebarborovým sirupem, jahodovým tatarákem a slanými lískovými oříšky byla opět skvělá. Výtečná byla hlavně sladká chuť, doladěná slanými oříšky.

Tentokrát jsme byli do resturace pozváni agenturou, která ji mediálně zastupuje. Celkem bychom za naši večeři zaplatili 3.620 Kč. Jistě to není částka, kterou by mohl každý zaplatit pravidelně za večeři, nicméně vzhledem ke kvalitě jídel se vyplatí do Hergetovy cihelny alespoň občas zajít a něco ochutnat. Nebo sem zaskočit jen tak posedět u skleničky vína nebo kávy a kochat se krásným výhledem. Pokud restaurace doladí drobnosti, bude to naprosto dokonalé.