Můj zcela nevýznamný blog

Panský dvůr je velkým areálem s Počernickým pivovarem, 3 restauracemi, ubytováním a wellnessem. My jsme si pro naši návštěvu vybrali restauraci Léta páně, která na webových stránkách nabízí speciality české ale i mezinárodní kuchyně. Do Dolních Počernic jsme tentokrát jeli ve čtyřech.

Celý areál není snadné najít, doporučujeme předem si zjistit adresu a nastavit do navigace, protože nějaké směrovky nebo poutače budete hledat marně. My jsme chvilku bloudili ale nakonec jsme v pohodě dorazili. Měli jsme rezervaci, což se ukázalo jako šťastné řešení, protože právě v parku u restaurace probíhala pivní slavnost a tak restaurace byla plná. Byli jsme usazeni ke stolu u okna, které sice bylo zavřené, ale i přesto přes něj silně zněla kapela, která na jeho druhé straně hrála účastníkům vinobraní. Na tuto skutečnost nás mohla obsluha upozornit už při rezervaci. Jídelní lístky jsme dostali současně s usazením. K pití jsme si vybrali rozlévané bílé víno rulandské šedé, domácí ledový čaj, kohoutkovou vodu (účtují za ní 30 Kč) a nemohli jsme neochutnat také místní pivo, tedi počernickou 11°. Chtěli jsme ochutnat i domácí limonádu, nicméně po špatných zkušenostech jsme se raději zeptali, zda si ji opravdu připravují sami. A dozvěděli jsme se, že „domácí“ limonáda je namíchaná z kupovaného sirupu, takže jsme raději neochutnali.

Z jídelního lístku jsme vybrali jako první chody staročeskou kulajdu s pěnou s kozího mléka, carpaccio z červené řepy s kozím sýrem, špenátem a piniovými oříšky, marinovaného lososového pstruha v zázvoru s fenyklovým salátkem a koprovým jogurtem a paštiku z husích jater s hruškovou a cibulovou marmeládou. Z hlavních jídel padla volba na candáta s bylinkovou krustou servírovaného na hnízdě z růžičkové kapusty a slaniny, jehněčí kotletky “Josper” podávané s bramborové pyré s hrubozrnnou hořčicí a smaženým celerem, vepřová líčka konfitovaná na slanině a tymiánu s křenovým pyré a pomalu pečená hovězí žebra s rybízovo-jablečnou omáčkou.

Nápoje byly dobré, pivo skvělé, domácí čaj také a stejně tak i víno. Zaujalo nás servírování příborů ve džbánku. Oproti některým restauracím, které jsme navštívili, tady pochopili, že příbory je nutné do džbánku dát držadlem nahoru aby hosté neohmatávali stranu, která se dává do úst. Takže další kladné body. Pak jsme čekali, jak nás oslní předkrmy a polévka. Nutno říci, že nakonec jsme z prvních chodů byli celkově rozpačití.

Kulajda jak skvěle vypadala, tak i chutnala. Výtečně připravená a ochucená. Na té jsme si pochutnali.

Carpaccio bylo také dobré, standardní chuti. Marinovaný pstruh chutnal výborně, salát z červené řepy a fenyklu k němu výtečně ladil, stejně jako jogurt s koprem.

Husí paštika bohužel zklamala. Byla krásně servírovaná, chuťově dobrá, jen podivně páchla jakoby pachem drůbežího chovu. Takže jsme ji nedojedli.

Pstruh lososovitý, tedy s růžovým masem, byl skvěle připraven. Výborný jogurtový dresink s koprem k němu dokonale ladil, stejně tak jako fenyklový salátek a listy červené řepy.

Hlavní jídla přišla poměrně rychle, když uvážíme, že restaurace byla skoro plná. Vepřová líčka byla naprosto skvěle připravená. Ale co nás opravdu dostalo bylo výtečné bramborové pyré s křenem. To jsme všichni ochutnali poprvé v životě a konstatovali jsme, že je to naprosto geniální kombinace chutí.

Hovězí žebro bylo také chutné, i když trochu tužší, než jsme čekali. Omáčka skvělá a konečně jsme v restauraci dostali i naprosto čerstvě nastrouhaný křen.

Candát je uznáván jako nejlepší tuzemská ryba. Byl ale v téhle úpravě hodně fádní. Navíc si kuchař popletl pojmy. Krusta znamená propečenou kůrku a nikoliv posypání masa jakousi hmotou, která navíc neměla žádnou chuť. Vše alespoň trochu zachraňovala jen kapusta se slaninou, která byla dobrá.

Jehněčí žebírka byla výborná, perfektně ugrilovaná a bramborové pyré s hořčicí s celerem vše doladilo skoro k dokonalosti. A když jsme dojedli, tak jsme čekali a čekali nad dojedenými talíři. Přestože kolem nás číšníci několikrát prošli s prázdnou ani si nás nevšimli. Až po asi 10 minutách si náš všimla číšnice a talíře odnesla.

Na závěr jsme si ještě objednali dva dezerty. Vybrali jsme 3x jablečný závin naruby s vanilkovou omáčkou a také jogurtový dort s jahodami. Oba přišly opět velice rychle po objednávce. Jogurtový dort jak skvěle vypadal, tak i skvěle chutnal, lehký, osvěžující.

Na druhém talíři se skvěla podivná krémová hromada, posypaná oříškovým griliášem. Překvapení se schovávalo uvnitř. Výborná směs jablek na jakémsi hnízdě, které tvořily nitky z upečeného listového těsta. Geniální nápad, který navíd chutnal naprosto dokonale. Na rozdíl od trochu nevyrovnaného výkonu kuchařů, cukrářská část kuchyně se tu ukázala jako opravdu mistrovská.

Placení neproběhlo bez problémů. Měli jsme totiž speciální kartu, kterou Panský dvůr vydává pro své hosty a kterou jsme měli nabitou na částku 1000 Kč. Vrchní nám sdělil, že bohužel momentálně jim přijímání jejich vlastních karet nefunguje, takže s ní zaplatit nemůžeme. Byli jsme ale neoblomní a řekli mu, že jsme novináři a kartu jsme u nich dostali jako dárek při tiskové konferenci, kterou pořádali. Tak se šel poradit s vedením restaurace. Nutno říci, že situaci vyřešili a přestože jim přijímání karet nefungovalo, uvěřili nám, že na kartě je 1000 Kč a o tuto částku nám snížili útratu. Celkem jsme za večeři pro 4 osoby zaplatili 2.535 Kč. Přes některé velice pozitivní momenty nutno konstatovat, že cena ne zcela odpovídala kvalitě a celkovému našemu dojmu. Odcházeli jsme z restaurace se smíšenými pocity. Spíše jsme ji zařadili do naprostého průměru.