Gastronomie 
No Comments Nevyrovnaný výkon Klášterního šenku
Břevnovský klášter je jedním z historických klenotů hlavního města. A v jeho areálu se nachází restaurace Klášterní šenk. Název sice budí dojem jen nějaké nalévárny pro turisty ale z referencí jsme zjistili, že tu údajně i dobře vaří. Tak jsme do Břevnovského kláštera zajeli.
Při vstupu hlavní klášterní bránou nelze podnik minout. Před vchodem do něj jsou sudy jako stolky pro kuřáky a pár stolů s lavicemi. Když vejdete dovnitř, ocitnete se v historických prostorách kláštera, zařízených jako klasická česká hospoda. Kamenná podlaha, dřevěné trámy a jednoduché dřevěné stoly a židle působí příjemně a útulně. Měli jsme na páteční večer rezervaci a udělali jsme dobře. Takřka na všech neobsazených stolech se skvěla cedulka „Rezervace”.
Příjemná výhradně pánská obsluha nám donesla jídelní a nápojové lístky. Přestože jsou trochu chaotické a spíše ukazují snahu majitele o vlastní kreativitu. Jako host si chci z jídelního lístku vybrat pokrmy a ne listovat mnohastránkovým elaborátem, kde většinu zabírají historické středověké kresby a citáty z kronik a svatých knih. Nicméně po pracném prohledání tlustého spisku jsme si vybrali.
K pití jsme si dali kohoutkovou vodu (tady mají 0,5 l za 40 Kč), místní tmavé pivo Benedikt a bezovou limonádu (opět ji tu prezentují jako bezinkovou). K jídlu jako předkrm domácí játrovou paštiku s brusinkovou omáčkou, klášterní houbovou polévku. Z hlavních jídel nás oslovilo jehněčí kolínko s kostí se špenátem, k němuž jsme si dali špekové knedlíky (přílohy si tu musíte bohužel objednat zvlášť). A také salát se zapečeným sýrem kozím s medovými krutony, mandlemi a hroznovým vínem.
První přišly na stůl nápoje. Byly výborné, kohoutková voda servírovaná ve třech kusech, tedy karafa s vodou, sklenice plná ledu a plátků citronu se lžičkou a sklenička na její konzumaci. Současně s nápoji přišel i amuse bouche ve formě malého bochníčku chleba, nože na jeho krájení, jídelního nože a misky se dvěma pomazánkami. Jedna byla česneková a druhá masová. Obě byly skvělé, ostatně i jako měkkoučký a voňavý chleba.
Pak přišel předkrm a polévka. Paštika byla netradičně v trojúhelníkové formě. Zabalená byla do plátků slaniny. Chuťově nebyla úplně špatná, jen játrová chuť se v ní nějak ztrácela. Polévka naopak byla naprosto skvělá. Na první pohled konzistencí a barvou spíše připomínala čočkovou polévku. Ale voněla a chutnala po dobrých houbách.
Hlavní jídla přišla opět vzápětí poté, co jsme dojedli první chody. Jehněčí kolínko sice trošku žvýkavé, možná ho chtělo nechat dělat ještě o něco déle. Ale chuťově bylo dobré, stejně jako skvěle udělaný čerstvý špenát. Špekové knedlíky dobré, jen zjevně z nijak kvalitního špeku, ten v nich nebyl skoro cítit.
Salát naopak prakticky neměl chybu. Výtečně ochucený, dobrý nápad podávat zapečený kozí sýr na malých toastech. Kousky jablek a hlavně nakrájené kuličky hroznového vína salát skvěle dochutily. Příjemná byla i jemná chuť sekaných mandlí, které to vše korunovala.
Na závěr jsme se rozhodli ochutnat některý z dezertů. Vybrali jsme si mandarinkový sorbet se sektem a čokoládovou bábovičku s macerovanými višněmi. Na dezerty jsme čekali trochu déle a bohužel nad špinavými talíři od hlavních jídel. Sorbet byl skvělý, výrazná chuť a vůně mandarinek se výborně doplňovala s chutí sektu. Opravdu skvělé zakončení večeře.
Z čokoládové bábovičky se vyklubal čokoládový fondant, proto jsme zjevně čekali na dezerty, než ho v kuchyni čerstvě připravili. Byl skvělý, včetně nakyslé chuti třešní.
Placení proběhlo bez problémů. Za celou večeři jsme zaplatili 993 Kč. Co říci závěrem ke Klášternímu šenku? Něco se povedlo, něco méně. Cenově je restaurace ve střední třídě ale očekávali bychom u takového podniku větší vyrovnanost kvality. Pokud se sem vydáte, tak totálně zklamáni jistě nebudete ale také nebude odcházet plní nadšení ze skvělého požitku.