Můj zcela nevýznamný blog

Kam jinam zajet v Plzni do restaurace, než do nějaké s vlastním pivovarem. Není jich tu kupodivu mnoho, ale pivovar s restaurací Purkmistr je známý a tak jsme neodolali ho vyzkoušet. Večer je tu takřka stále plno a přestože jsme tentokrát jeli na oběd, raději jsme si předem udělali rezervaci.

Restaurace je v okrajové čtvrti Plzně, v Černicích. Je to tu už takřka jako na vesnici a na návsi jsou další dvě restaurace. Konkurence tu tedy zjevně funguje. Interiéru restaurace dominuje na jedné straně výčep s deseti pípami a na druhé straně dva měděné kotle s varnou technologií. Celkové přítmí interiéru doplňují obklady a světla ve stylu vitráží a dřevěné obložení stěn. Je to překvapivě útulně působící kombinace.

Rychlá a příjemná obsluha je velkou devizou podniku, jak jsme se hned přesvědčili. Jídelní lístek přehledný ovšem některá jídla s malinkými značkami, jejichž význam se nám na první pohled nepodařilo rozšifrovat. Nakonec jsme jednu z nich podle barev odhadli na značku „Regionální potravina“. Význam druhé nám ovšem zůstal skryt až do dotazu u obsluhy. Ta nám sdělila, že se jedná o mezinárodní symbol „Czech specials“. Tedy o opakovaně již v médiích kritizovanou akci našeho největšího tunelu státního rozpočtu jménem CzechTourism. Zjevně restaurace, neznalé zcela situace, jsou informovány, že „Czech specials“ je nějakým mezinárodním označením, což je sice úsměvné, ale na druhou stranu velice smutné.

K obědu jsme si vybrali jako předkrm kachní kompot se sladkou cibulí, jablky, hrubozrnnou hořčicí a jarní cibulkou, pivovarskou gulášovou polévku s masem a brambory a hlavní jídla grilované kuřecí prso s cuketovým ragú, cherry tomaty (???) a bylinkovým máslem a jednu ze specialit šéfkuchaře, navíc označenou oběma znaky, tedy jak „Czech specials“ tak „Regionální potravina“ – konfitované hovězí líčko na medu a černém pivu s grilovanou zeleninou. Z dezertů jsme si vybrali lívanečky s pivní marmeládou a perníkovou omáčkou. K pití, samozřejmě jak jinak v pivovaru, pivo. Vybrali jsme vánoční speciál a k dezertu cappucino a kohoutkovou vodu.

Předkrm a polévka přišly v zápětí. Polévka výtečná, pravá „hospodská gulášovka“. Optimálně ochucená a nikoliv překořeněná. Byli jsme zvědavi na kachní kompot. Servírován byl v dnes tak populární patentní skleničce s hrubozrnnou hořčicí a jarní cibulkou. „kompot“ byl jen krycím názvem pro kachní rilletes, tedy konfitované a na jemno natrhané kachní maso, zavařené v sádle. I tenhle chod byl potěšením pro chuťové pohárky. Protože jsme celou skleničku nesnědli, požádali jsme, zda by bylo možné si zbytek odnést s sebou. Možné to bylo, pouze za skleničku jsme si připlatili 50 Kč.

Pak přišly hlavní chody. Oba shodně na úplně studených talířích, takže za chvíli byla obě jídla studená. Když jsme to reklamovali u obsluhy, tak se zeptala, zda nevychladla, zatímco jsme si je fotili? Vyfocení obou jídel trvalo asi necelou minutu, takže tahle poznámka byla od obsluhy trochu podivná. Nicméně jsme si nechali alespoň líčka v kuchyni ohřát. Přinesli nám je kouřící, ovšem opět na naprosto ledovém talíři, takže maso sice zůstalo teplé, ale zelenina a omáčka okolo vychladla během desítek sekund naprosto dokonale. Chuťově bylo líčko poměrně fádní, v pivovaru, kde lidé pijí primárně k jídlu pivo, bychom očekávali spíše chuťově výraznou kuchyni. Kuřecí prso bylo grilované, bohužel do úplného vyčerpání. Takže tuhé a suché. Salát byl, slušně řečeno, unavený. Proč v české restauraci místo srozumitelného pojmu „rajské jablíčko“, popř. „rajče“ používá výraz „tomaty“, je trochu záhadou.

Takže po rozporuplném zážitku jsme čekali na moučník. Ten byl ovšem výborný. Chuťově skvělá kombinace lívanečků a pivní marmelády. Kupodivu dezert jsme dostali na ohřátém talíři, takže ten jsme si opravdu vychutnali.

Restaurace a pivovar Purkmistr nijak výrazně nepropadl ale ani nezaujal. Celkem jsme za oběd zaplatili 716 Kč, což vzhledem ke kvalitě jídla a zážitku je poměrně hodně. Závěrem je nutné se pozastavit nad jednou věcí, která nás zarazila už před návštěvou. Na webových stránkách a poté i v restauraci na zdech najdete plno fotek známých herců, zpěváků, moderátorů apod., kteří do restaurace zavítali nebo do ní chodí. Nevím, co má kvalita restaurace společného s tím, že do ní chodí pan Dejdar nebo Krytinář? Copak to jsou nějací gastronomičtí guruové nebo odborníci? Tenhle styl reklamy je hodně maloměšťácký a ukazuje na to, že restaurace se snaží být známá spíše přes své veřejně známé hosty, než přes kvalitu jídla a pití. Škoda.