Gastronomie 
No Comments Kavárno-restaurace Momoichi není špatná
Momoichi Coffetearia se jmenuje zbrusu nová kavárna a restaurace v pražské Římské ulici. Sami na svém webu se profilují jako kavárna s japonskou inspirací, ale nabídka jídel je spíše restaurační, než kavárenská.Restaurace sídlí v secesním domě a zvenčí je poměrně nenápadná. Pokud se rozhodnete otevřít dveře a vejít, ocitnete se v prostoru s vysokými stropy, nicméně první pocit je velice příjemný a interiér působí překvapivě útulně. Baru vévodí unikátní přístroj na přípravu káva Steampunk, kde se připravují nejen kávy ale i čaje, které restaurace nabízí. Předem nutno konstatovat, že nejsme odborníci na asijskou kuchyni a japonskou zvlášť. Takže vše jsme posuzovali nikoliv, zda jsou jídla správně připravena jako v originále ale pouze a jen podle toho, jak nám chutnaly. Tak hodnotí restauraci 99% hostů.
Měli jsme předem rezervaci a dostali jsme stolek u okna s výhledem na zadní trakt Vinohradského divadla. Jídelní a nápojový lístek jsme dostali okamžitě, jak jsme dosedli od příjemné a ochotné obsluhy. Nabídka jídel není sice nijak rozsáhlá, celkem 2 předkrmy, 1 polévka a 10 hlavních jídel. Zato nabídka nápojů a logicky obzvlášť káv a čajů opravdu nepřeberná. Objednali jsme si domácí mátovou limonádu, čaj Casablanca a karafu kohoutkové vody (tady ji mají zdarma). K jídlu jsme vybrali klasickou polévku miso shiru s miskou rýže, jako předkrm saigonský závitek z rýžového papíru. Z hlavních jídel nás zaujaly sečuánské wontgon knedlíčky s japonským wafu salátem a palestinský hummus s masovými kuličkami. Trochu nás překvapilo, že v Japonskem inspirovaném podniku nalézáme na menu jídla ze zcela jiných asijských kuchyní. Koncept nám v tomto směru připadal trochu rozpačitý. Ale čekali jsme, jaký bude výsledek.
Nejprve dorazily nápoje. Čaj Casablanca, tedy směs zeleného a černého čaje s mátou krásně servírovaný ve stylové konvičce a skleničce. Byl opravdu chutný a voňavý. Domácí mátová limonáda byla skvělá osvěžující a perfektně naladila chuťové pohárky k prvním chodům.
Polévka miso shiru je po sushi asi jedním z nejznámějších japonských pokrmů. Tahle byla výtečná. Podávaná s rýží ve zvláštní misce. Vše z čerstvých surovin a poctivě připraveno.
Saigonský závitek byl jedním z jídel, na které jsme byli nejvíce zvědavi. Rolka z rýžového papíru plná čerstvých bylinek, zeleniny, krevet nezklamala a byla opravdu skvělá. K tomu, pro nás dosud neobjevená, okurková omáčka s kokosem, která byla naprosto dokonalá.
Přestože je restaurace nová, během chvíle, co jsme přišli se pomalu plnila, takže zjevně už se její kvalita rozkřikla. Po opravdu maličké chvilce po dojedení prvních chodů přišla hlavní jídla. Sečuánské knedlíčky, plavající ve skvělém vývaru, byly výborné a kombinace s japonským salátem z čerstvé zeleniny a sezamovým olejem a semínky byla vydařená. Pochutnali jsme si.
Z opačného konce Asie byl palestinský hummus s masovými koulemi. Servírovaný byl navíc s tradičním arabským chlebem. Nebyl vůbec špatný i když se masové= koule z hlubokého talíře jedly trochu nepohodlně. Masové koule byly chutné, šťavnaté ale museli jsme konstatovat, že v porovnání s ostatními chody, tenhle byl chuťově trochu fádní.
Neodolali jsme ani nabídce dezertů, které si musí host jít vybrat k chladící vitríně. Vybrali jsme si pomerančovo-mandlový dortík. Pomazaný čokoládovým krémem a posypaný jedlými květy vypadal pěkně. Dortík, vyrobený z mandlové mouky byl výborný. K němu jsme si ještě objednali cascaru, tedy čaj ze sušených dužin kávových třešní. Hodně jsme o něm slyšeli a tak jsme chtěli ochutnat. Upřímně řečeno, byl to jemný ovocný čaj, žádný zázrak. Spíše je to zajímavost než něco, na co bychom chodili pravidelně.
V Momoichi se chodí platit k barovému pultu. Placení proběhlo bez problémů, zaplatili jsem za večeři 1.035 Kč. Není to málo, i když restaurace je v centru, kde jsou ceny vždy vyšší. Vzhledem k tomu, že jsme byli asi jediní z hostů, kteří si dopřáli vícechodové menu, tak zjevně sem chodí lidé na kávu, čaj a jedno jídlo. Pak i cenově je vše přístupnější. Momoichi je zcela jistě příležitostí ochutnat jídla z voňavých, chutných, čerstvých surovin a k tomu si dopřát kávu nebo čaj ze stroje Steampunk, který je zatím v ČR jediný právě tady.