Yami sushi je nejen sushi na úrovni
Japonské sushi se stalo celosvětovým fenoménem a různé sushi restaurace, bary a obšerstvení rostou i u nás jako houby po dešti. Na jeden speciální jsme ale dostali tip Yami sushi house v pražské Masné ulici prý navštěvují hojně asijští návštěvníci Prahy a tak jsme se vydali to taky vyzkoušet.
Restaurace je poměrně nenápadná a při vstupu do ní se jeví jako malinká. Nicméně hned po projití kolem otevřené kuchyně hned u vchodu se chodbičkami host dostane do různých menších místností se stolky. Absence jednoho velkého prostoru působí velice příjemně a útulně. Restaurace nabízí poměrně rozsáhlé menu, ve kterém se snadno host ztratí. Nicméně jak jsme se sami přesvědčili obsluha je tady informovaná a bez problémů poradí a vše vysvětlí.
K pití jsme si dali čaj sencha a karafu kohoutkové vody („bezedná“ karafa je tu za 60 Kč). Dlouho jsme vybírali a nakonec padla volba na salát chukka, tedy marinované mořské řasy se sezamovou zálivkou, soft-shell crab tempuru, tedy smaženého kraba s měkkým krunýřem v tempura těstíčku se sladkou sojovou omáčkou a tori teriyaki, tedy kuřecí kousky na grilu s teriyaki omáčkou a rýží. A vše jsme doplnili jedním menu neboli setem a to sushi setem, který se skládal z polévky miso, 9 kousků nigiri sushi (plátek syrové ryby na válečku z rýže) a 6 kousků hoso maki (sushi rolky v mořské řase).
Nápoje přišly hned, stejně jako polévka a salát. Polévka miso shiru byla jemné typické chuti zkvašených sojových bobů. Plavaly v ní kousky mořské řasy a nadrobno nakrájeného tofu. Nejsme odborníky na japonskou kuchyni, takže nemůžeme posuzovat, zda chutnala jako pravý originál ale my jsme si pochutnali. Salát byl jednoduchý, čili marinované a křupavé mořské řasy, ochucené zálivkou s výraznou chutí sezamu, která ovšem nijak nepřebíjela chuť řas. I salát byl tedy pozitivním a osvěžujícím zážitkem.
Pak přinesla obsluha talíř s tempurou a mističku se sojovou omáčkou. Dva velké kousky kraba vypadaly velice efektně. A byly také výtečné. Společně s nasládlou chutí omáčky dávaly opravdu skvostný chuťový zážitek. Na talíři servírovaný citron jsme ani nepoužili. Jen jsme nepochopili, že spolu s ním bylo servírováno cherry rajče. To se chuťově ke krabovi vůbec nehodilo a nejsme si zcela jisti, zda rajčata jsou tou pravou japonskou přílohou.
Teriyaki je jakási už klasika v podobných restauracích a je hodně oblíbenou pochoutkou. Nám přištál na stole talíř plný šťavnatých plátků grilovaného kuřecího masa na lůžku z listových salát. A ve spodu výtečná teriyaki omáčka. K tomu dokonale připravená rýže i když ta byla standardní kvality. K tomuhle jídlu by slušela opravdu kvalitní voňavá.
Posledním chodem byl sushi set. Bylo tam několik druhů sushi od těch s mušlemi, chobotnicí a tuňákem až po ¨trochu nejaponské sushi s lososem. Jedna zásadní výtka se netýká vlastního sushi ale toho, že obsluha nám k jeho konzumaci na stole nechala hůlky. I tady se drží nesmyslný mýtus, že sushi se jí hůlkami. Správně se totiž sushi jí rukama, protože právě proto vzniklo v této formě aby se dalo konzumovat podobně jako naše jednohubky. Všechny kousky sushi, které jsme ochutnali byly dobré, z čerstvých surovin a čerstvě připravené. Nezbytné wasabi, sojová omáčka a nakládaný zázvor také neměly chybu.
Placení proběhlo karto bez problémů. Celkem jsme za náš oběd zaplatili 1.201 Kč. Vzhledem k tomu, že sushi není a nemůže být už ze své podstaty levným jídlem, byla to cena zcela odpovídající kvalitě, kterou jsme dostali. Během naší návštěvy opravdu většinu hostů tvořili lidé s asijským vzezřením. Nedokázali jsme identifikovat, zda to byli Japonci, Korejci, místní expati nebo turisté. Ale jejich přítomnost svědčila o tom, že restaurace je zřejmě jedna z těch lepších, které v Praze fungují. A i my ji můžeme jen doporučit.
Já bych jen poznámku k tomu sushi.. nevím jak často jezdíte do Japonska a jíte tam s Japonci sushi, možná častěji, než já.. ale já tam viděl asi tak jednou (ze sto večeří, možná), že by Japonec jedl sushi rukama. V lokálních sushi barech též vždy všichni hůlkama. Vím, též jsem četl o tom, že se to tak nedělá.. nicméně, realita je jinde. Nehrál bych si tedy zbytečně na světáka, když mám jen něco vyčtené..