Můj zcela nevýznamný blog

V centru Prahy je restaurací snad až více, než je zdrávo. K tomu jsou opravdu všech typů a kvality. Dostali jsme tip na autentickou italskou restauraci San Carlo v Dittrichově ulici, kde prý vaří i obsluhují praví Italové a servírují opravdu italská jídla. Plni očekávání jsme tedy vyrazili na večeři do San Carlo.

Restaurace je snadno přehlédnutelná, nemá žádné výrazné označení. Jak jsme zjistili až posléze, je to hotelová restaurace hotelu La Ballerina, který má ovšem zcela zvláštní vchod a tak běžný host nemá ani tušení, že je s hotelem propojen. Raději jsme si předem udělali rezervaci, nicméně když jsme přišli, míst byl dostatek a tak jsme dostali na vybranou sednout si kam chceme. Interiér je luxusnější, nicméně příjemný a stylový. Vévodí mu obraz neapolské opery San Carlo, podle které má zjevně restaurace své jméno. V interiéru nechybí ani koutek s pecí na pizzu, kde je připravována přímo před zraky hostů. Personál opravdu stoprocentně italský nicméně slušně mluvící česky.

Menu ne moc dlouhé a opravdu sestávající výhradně z typických jídel jihoitalské kuchyně. Nápojový lístek jsme bohužel nedostali. Požádali jsme tedy o kohoutkovou vodu, protože vína tady mají více než předražená. Na tabuli nabízené domácí víno (vino della casa), což je ve všech italských restauracích tím nejlevnějším rozlévaným vínem, tu stojí 2,5 dl 120 Kč!!! Ceny za jídlo tu mají poměrně bez velkých výkyvů. Kromě polévek, které pořídíte pod 100 Kč, tu vesměs vše stojí mezi 180 a 260 Kč. Nutno ovšem říci, že tu nemají v nabídce žádná klasická jídla s masem a přílohou. Většinu nabídky tvoří pizzy a těstoviny.

Jako předkrm jsme vybrali klasiku, tedy hovězí carpaccio s rukolou, rajčaty, parmazánem a balsamikem. Z hlavních jídel jsme museli vybrat jednu pizzu a jedny těstoviny, abychom si udělali ucelenější obrázek. Takže volba padla na maccheroni al ragú napoletano, tedy maccheroni s masovými kuličkami, hovězím masem, italskou klobásou a rajčaty a potom na pizzu z nabídky speciálních pizz, a to pizzu bufalina s rajčatovou omáčkou, mozzarellou bufala DOP, olivovým olejem a bazalkou.

Trochu nás překvapilo, že v restauraci, která se prezentuje jako italská, jsme čekali na první chod jaksi nasucho. Tedy vodu o kterou jsme si řekli, jsme popíjeli, nicméně z Itálie a nejen odtamtud, jsme zvyklí, že host dostane na stůl třeba nějaké pečivo a máslo nebo jinou pochutinu. V Itálii běžně je na stole automaticky pečivo a miska s olivovým olejem. V San Carlo nic, museli jsme si vystačit s vodou. Pak přišlo carpaccio. Obsluha přinesla automaticky i dva talířky, abychom se mohli o předkrm podělit. K tomu košík s nakrájenou výbornou focacciou. Plátky masa byly výtečné, jen se rozplývaly na jazyku, rukoly možná více, než bylo nutné. Rajčata bohužel klasická supermarketová pravděpodobně španělská skleníková, tedy bez chuti a zápachu. Hoblinky sýra překvapily, bohužel negativně. Konzistencí připomínal sice parmazán, nicméně naprosto bez chuti. Možná, že v Itálii existuje i nějaký speciální typ parmazánu, který je nevýrazný a nevoní, ale my jsme očekávali klasický parmazán. Takže předkrm v nás zanechal spíše rozporuplný dojem.

Pak přišly hlavní chody po chvilce čekání. Maccheroni vypadaly pěkně, uvařeny byly naprosto perfektně na skus. Omáčka malinko kyselejší, než jsme zvyklí z Itálie, zřejmě problém s dostupností kvalitních rajčat. Pak tři kousky masa, které měly pokrm doplnit k dokonalosti. Kousek hovězího to splnil dokonale. Byl krásně měkký, chutný. Italská klobáska výborná, okořeněná a šťavnatá. Masová kulička byla bohužel oproti tomu suchá, bez výraznější chuti, takže opět rozporuplný zážitek, i když vcelku jsme si pochutnali.

Pizza na první pohled i složením byla obyčejná margherita. Tak jsme se optali, jaký je rozdíl mezi ní a margheritou, kterou restaurace také nabízí o celých 80 Kč levněji. Obsluha se nám docela dobrou češtinou ale zmateně vysvětlovala, že se liší druhem použité mozarelly, že jedna je více suchá a druhá nikoliv. Z jídelního lístku spíše vyplývalo, že zřejmě normální margherita je z mozzarelly z kravského mléka a ta speciální z mléka buvolího, ale tak velký cenový rozdíl zase mezi nimi není. Chuťově byla pizza dobrá, těsto přesně tak, jak ho známe z jižní Itálie. Porce tak velká, že jsme si nechali část zabalit s sebou.

Na závěr, jak jinak, sladká tečka. Neexperimentovali jsme a šli jsme do klasiky – tiramisu. Přišlo krásně servírované ve skleničce a stejně krásně jak vypadalo, tak výborně chutnalo. Placení pak proběhlo bez problémů, za celou večeři jsme zaplatili 820 Kč. Není to málo i vzhledem k rozporuplným dojmům, které jsme si odnášeli. Restaurace pravděpodobně cílí na západní turisty, náhodně procházející kolem a na hotelové hosty. My jsme tu autentickou Itálii pocítili jen velice zdálky a za cenu, kterou jsme zaplatili to ve výsledku moc nestálo.

A nakonec tři smutné perličky.

Na webu restaurace jsme našli ve vinném lístku toto:
Chardonnay Classic Ritterhof
Friuli Venezia Giulia, IT 680 CZK
Pinot Grigio Alto Adige DOC Ritterhof
Friuli Venezia Giulia, IT 680 CZK
Vinařství Ritterhof, jak napovídá popisek u druhého vína, pochází z Jižního Tyrolska (Südtirol/Alto Adige), tedy nikoliv, jak je uvedeno z Benátska (Friuli Venezia Giulia). Je smutné, že Italové neznají pořádně ani svou vlastní zemi a přitom ji chtějí prezentovat v zahraničí.

Zadruhé, personál, včetně kuchaře, kouřící a diskutující s nějakými známými (nebo kolegy z druhé směny) před restaurací, není zrovna dobrou vizitkou restaurace, která se tváří jako ta z lepších.

Zatřetí, po napsání recenze na server Tripadvisor a zveřejnění fotky kouřícího personálu před restaurací, mi poslal jeden z dotčených zaměstnanců velice vulgární a agresivní vzkaz. Další fakt, že tahle restaurace je všechno jiné, jen ne kvalita.